Dialog o transformaci a významu školství s Tomášem Klírem


*1979, český archeolog, je držitelem Bolzanovy ceny, kterou mu udělila Univerzita Karlova v roce 2010, působil v Národním památkovém ústavu, na FF UK.
Stáhnout dialog:
Dialog byl natočen v úterý 1. února 2011 odpoledne v prostorách Karolina UK, Celetná 20, Praha 1, Staré Město.

MS: Jakou si myslíte, že má vzdělání úlohu ve společnosti, která je řízená centrálně, má jistý plán, a jaká je jeho role pro otevřenou společnost? 

… Co je vzdělání? ….

TK: To si musíme nejprve odpovědět, či lépe položit otázku: „Co je vzdělání?“ Na vzdělání můžeme nahlížet jako na cosi, co je podobné trávení volného času. Vzdělání je důležité, protože určitá skupina lidí tím tráví svůj čas.

MS: To můžeme chápat i tak, že člověk studuje pouze proto, aby využil svůj volný čas?

TK: Ano, zrovna nyní jsou v chodu ony univerzity třetího věku. Jsou tam lidé ve věku šedesáti, sedmdesáti, osmdesáti let. Proč právě tito lidé se vzdělávají, když by se dalo říci, že to nevyužijí ve svém produktivním životě?

MS: To je jednoduché a ona odpověď vychází z těch předchozích tezí. Inu, aby využili volný čas, který mají, jelikož cílem vzdělání je poznání a vzdělání je baví. Je to rozvíjení člověka, jeho osobnosti.

TK: Jinými slovy vzdělání má smysl v sobě samém. Do jisté míry člověka jednoduše naplňuje a baví.

MS: Samo o sobě to dává smysl, nicméně člověk se vzdělává z důvodu uplatnění na trhu práce.

… Vzdělání jako trávení času …

TK: Není to tak přímo. Vždyť třiaosmdesátiletá babička dochází na přednášky na Filozofickou fakultu UK, tak je vidět ono směřování, tak ji to jednoduše musí bavit.

MS: Souhlasím s vámi. Je nutné říci, že ono vzdělání nemá přímý vztah k nějaké jejich produktivní činnosti, ovšem za minulého režimu to nebylo možné. Člověk dostal vzdělání a měl pracovat v oboru, který jsi vystudoval. Univerzitu třetího věku si ona společnost nemohla dovolit. Dnes je to trochu jiné, což je znakem bohatnutí i naší společnosti.

TK: Význam vzdělání? Budu si dnes stát na tom, že je to skutečně trávení volného času.

MS: Nu, od počátku?

TK: Z části, kolego, je to trávení volného času.

… Vzdělání, výchova a kontexty …

MS: Dobře, ale posuňme se dále. Domníváte se, že by škola měla vychovávat? Jak by dle vás měla škola připravit na život, aby život absolventa byl, pokud možno, smysluplný, aby se cítil integrální součástí společenství, jehož je součástí? Shodou okolností ve škole tráví člověk celkem dost času, je to více než desetiletí jeho života. Ze strany společnosti se jedná o velkou investici.

TK: Nu, vezměte si, že pokud je vzdělání trávením volného času, tak ona naše činnosti má dva aspekty. Mohou to být věci naprosto neproduktivní a nepoužitelné.

MS: Vyjděme od vás. Sám jste archeologem.

TK: Takže sám vidíte, že jistá povolání mohou být nazírána jako zbytečná. Dáváte a nacházíte kritérium, že část vzdělání není využita.

MS: Tito lidé nejsou využiti k produktivní činnosti, nicméně mnozí rozvíjejí svou osobnost člověka.

TK: Člověk svůj život prožívá, produkuje a vyrábí, aby ten život mohl prožívat v okamžiku, kdy je společnost tak bohatá, že lidi nemusí neustále pracovat, pak je vzdělání vrcholem. Potom by to bylo dle vaší představy, že se vzděláváte, abyste mohl produkovat. Též produkujete pro to, abyste mohl vzdělávat. Jinými slovy zde platí onen podmíněný vztah.

MS: To znamená, že podmíněnost vede k utvoření celku.

TK: Tak co produktivní, či neproduktivní vzdělání?  Nyní to příliš neplatí. Ve společnosti blahobytu a dostatku, …

MS: … ale vidíte, že ona společnost dostatku má určitou společenskou třídu, kterou můžeme označit za chudou.

TK: Nu dobře, ale bez vzdělání, které zajišťuje, že vzniká nějaká obživa, nějaké ty předměty a tak.

… Příklad z archeologie …

TK: Já jsem zrovna v oboru, který poskytuje vzdělání a který žádné statky neprodukuje, neposkytuje je k nějaké té reprodukci.

MS: To můžeme chápat tak, že je to taková intelektuální kratochvíle pro daného člověka či skupinu lidí.

TK: Vzdělání do jisté míry ano. I my zde můžeme produkovat archeology, kteří jsou tvůrci archeologických průzkumů, zachraňují památky. Ale tažme se, proč ony památky zachraňují?

MS: Vždyť je to zřejmé. Abychom uchovávali vztah k minulosti, a tím vyjádřili úctu k odkazu našich předků, abychom si vytvořili onen vztah. Sluší se zde říci jednu důležitou skutečnost, že když se kupříkladu staví na zelené louce či se buduje jiná infrastruktura, bez archeologů se taková stavba zkrátka neobejde.

KT: Ano, tak tomu skutečnost je. To je vzdělání, které splňuje patřičné požadavky společnosti, a společnost má snahu starat se o své kulturní dědictví. A to je vzdělání, které člověk zde dostane. Přirozeně reaguje na potřeby společnosti, jež asi nejsou primární. Jinými slovy není to nic nezbytného k přežití, není to věc obživy, není to věc reprodukce, není to životně důležité.

… Vzdělání v 21. století …

MS: Rozumím, mluvíte pouze o své archeologické činnosti. Co by podle vás mělo vzdělání přinášet člověku jednadvacátého století, jenž žije v tzv. vzdělanostní společnosti? Je zřejmé, že v době minulého režimu na vysokou školu nedosáhl každý. To byla taková elitní záležitost.

TK: Souhlasím s vámi, nicméně doba se proměnila.

MS: Jak vidíte ono srovnání vzdělání dnes s tím, co zde bylo za minulého režimu? Jak se na to díváte na základě svých zkušeností a poznatků? 

TK: Rozhodně je důležitý onen kvantitativní nárůst, nejen těch základních informací, lidí apod.

MS: Ano, to je zřejmé. Je to dáno dobou a jejími nároky. Lidé mají hlad po vzdělání, dá-li se to tak nazvat.

TK: Netýká se to oněch základních informací, které mají lidé k dispozici, spolu s informačním nárůstem poskytujícím možnosti kombinovat různé věci, různé myšlenky, různé přístupy. Nyní se pohybujeme v jiné myšlenkové situaci. To není ani tak dáno tím, že se změnil režim, ale že společnost je propojenější, komplexnější, složitější.

MS: To, co říkáte, odpovídá realitě a člověk se s tím musí vyrovnat, pokud má zájem o přežití.

TK: Možná jí chybí to, co je skutečně pevné, co je povinné. Dnes to asi nikdo nedokáže nebo s mnohem menší jistotou může konstatovat, co by měl vědět. Já bych nyní řekl, co by člověk měl doopravdy vědět. V tom bych měl dnes mnohem menší jistotu než někdy před dvaceti lety.

MS: Kdybychom to měli specifikovat, demonstrovat na zářném příkladu, třeba dříve by součástí vzdělání bylo, že člověk si pamatoval či musel pamatovat, kdy byla založena například ona Karlova univerzita.

TK: Teď to podstatné je například jazyková vybavenost.

MS: Nejen jazyková vybavenost, kolego, minulý režim dbal na to, aby lidé znali ruštinu, jelikož jsme byli onou součástí východního bloku.

TK: Nyní je to rozhodně to, na čem se asi shodne většina lidí –  vzdělání je jednak jazyková průprava.

MS: Nu, ale vy musíte znát nejen jazyk, ale též musíte cosi vědět, abyste mohl na onom trhu práce nalézt uplatnění či uplatnění ve společnosti, kde máte zájem být.

TK: Inu, jazyková průprava. Pak jsou to základní věci, jako je znalost software, práce s počítačem, zkrátka vše, co člověku umožňuje komunikovat. Jazyk, ovládaní komutačních prostředků, počítač. Pak je to vzdělání v oblasti prezentace. Ano, každý člověk by měl umět sdělit své myšlenky, postoje, názory. Jinými slovy daný člověk by měl mít mediální vzdělání. Také by měl umět psát, umět se patřičně vyjádřit. To vše by mělo být vyučováno na základním stupni vzdělávací soustavy. To vše se zdá být zřejmé a jasné. To patří do oné druhé sféry. Pak je asi ta třetí. Tak do té bych zařadil to, že by člověk měl schopnost prožívat svět, do něhož byl vložen, do něhož se narodil. Schopnost vůbec být šťastný. Do toho patří kultura, přírod. To je asi konec oné třetí části, která by měla být rozvíjena v daném člověku.

MS: Komunikace, projekt, schopnost prožívat … Jak prosté, že?

TK: Tak by mělo vypadat ono základní vzdělání, které je asi důležité pro všechny lidi. Pak další vzdělání je otázkou specializace, jak se člověk rozhodne. To se poté odvíjí od osobního zaměření na to, co daný člověk má zájem ve svém životě dělat. Možná bychom nalezli více spojnic, kdybychom se nad tímto tématem hlouběji zamysleli. Jak se jinak dopracovat k tomu, co je, či by mělo být součástí onoho základního vzdělání?

MS: Nu, ale kde by se mělo začít?

TK: Komunikace – číst, psát, to vše patří k základním věcem, které tato společnost vyžaduje. Je to nutné proto, aby se v ní člověk udržel a dokázal se patřičně realizovat. Pokud půjdeme dále, tak narazíme asi na problém, zdali se má učit takový předmět, jako je fyzika či chemie?

MS: Pozor, ona fyzika je snad jedním ze základních předmětů.

TK: Nu, já onen postoj nesdílím, jelikož se musím tázat, zdali je to skutečně nutné? Možná pro člověka, jenž by se měl v tom oboru pohybovat.

MS: To je právě to, zdali dnešní společnost a školství v něm právě vychází z oné staré schopnosti znalostí, tedy na encyklopedičnosti? Stále je to živé. Otázkou je, proč se nejde onou cestou. Je nutné, aby se studenti naučili cosi prezentovat, aby uměli kreativně myslet.

TK: To máš tak. Lidé jsou různí. Někomu vyhovuje, když má informace pevně dané. Někdo je zkrátka spíše takový „mluvka“, někdo je na maso a druhý na omáčku, a proto je obtížné mezi tím rozhodnout.    Každý člověk bude trochu potlačen, někdo naopak vylítne nahoru. Každý se zkrátka musí sám rozhodnout a pouze na něm závisí jeho budoucnost.

… Vzdělávání demokratů …

MS: Je zřejmé, co říkáte, nicméně rád bych se zeptal na to, co si myslíš, zdali by škola měla vychovávat a utvářet plnohodnotné osobnosti, zda by měla napomáhat při výchově demokratů? To je věc, která asi vyžaduje jistou reformu školy.

TK: Abych se přiznal, nejsem si jist, zdali demokracie je dobrá forma zřízení. Třeba již není. Možná je nějaká lepší, nevím jaká, ale třeba bude. Co zbývá za varianty?

MS: Stačí se odívat do Platóna a na Aristotela do antického světa. Domnívám se, že je zde ona možnost aristokracie, oligarchie, teokracie, timokracie … Onen výběr je velký. Otázkou je realizace.  

TK: A vlastně, kdo je to demokrat? Jak se definuje?

MS: Můžeme říci, že je to takový člověk, jenž je schopen naslouchat, třídit informace, má schopnost kriticky myslet, pokud bychom to měli specifikovat na půdě poznání.

TK: Mně přijde, že spousta vzdělaných lidí nebyla demokraty. Spousta lidí měla výtečné vzdělání. Nu takový Masaryk či lidé z jeho okruhu Rádl, Krejčí. Spousta vzdělaných lidí byla třebas fašisty, komunisty.

MS: Ano, máte pravdu, nicméně se domnívám, že to jsou výchylky.

TK: Jak tedy zaručíte vzděláním toho tolik zdůrazňovaného demokrata?

MS: Ano, můžete poukázat na skutečnost dnešních dnů, že i u nás nalezneme lidi, kteří mají schopnost uchvacovat encyklopedickými znalostmi, ale … Takový pan Ransdorf[1] je toho zářným důkazem. Ten je stále věřícím komunistou. Myslím si však, že by bylo dobré, pokud bychom měli tezi, že vzdělanější člověk může k oné demokracii více tíhnout. V historii zkrátka lze najít ony patrné protiklady, které vyvracejí onen ideál. Je tedy na nás, jak s onou skutečností naložíme.

TK: Vezměte si, že Masaryk měl vzdělání za onoho Rakouska – Uherska, do kterého ses tak trochu kriticky opřel. Měl vzdělání jako 99 procent jeho kolegů na univerzitě. Masaryk byl demokratem, a ti ostatní třeba oněmi demokraty nebyli. Tak v samém vzdělání to asi plně nebude. Vy máte zájem, aby zde byli vychováváni nějací Masaryci?

MS: Kolego, zde nejde o to, aby se zde vychoval nějaký ten Masaryk. Jde mi pouze o to, aby škola podporovala kritické myšlení, aby se v něm člověk rozvíjel – či lépe, aby byl vhodně podpořen onen potenciál, jenž v každém člověku dříme.

TK: To asi nebude ve vzdělání.

MS: Bude to otázka výchovy?

TK: Tam to bude asi mnohem složitější. Jistěže vzdělání k tomu může přispět, ale vzdělání nebude hlavním determinantem při kultivaci daného člověka.

MS: Tomu můžeme rozumět asi tak, že bychom si mohli položit otázku, jestli by se dané školství nemělo podílet na oné výchově, či to vidíš jako čistou chiméru?   

TK: Může – nemůže k tomu přispět. Důležitá je rodina, stát, životní zkušenosti.

MS: Stát? V jakém ohledu zmiňuješ onen stát?

TK: To jak funguje, či nefunguje. Když jsme demokratický stát, tak jistě bude fungovat jinak než stát fašistický. Otázka je, kdo vychová více demokratů, zdali stát fašistický, či demokratický?

MS: To se předpokládá, kolego, samo sebou. Otázka je, zdali v onom řízeném režimu, třebas fašistickém, nebylo více pořádku než v naší demokracii. To je jedna poznámka. Za druhé, shodou okolností je dobré zmínit, že právě jak fašismus, tak národní socialismus, oba tyto režimy byly ustanoveny díky svobodné soutěži stran čili během demokratických poměrů, díky svobodné volbě občanů. Takový Hitler byl zvolen.

TK: Ale co to vzdělání? Trochu jsme odbočili, i když demokracie – výchova – vzdělání jsou jistě spojené nádoby. Inu, ony názory celkem znáte, a to bych se musel nad tím vším hlouběji zamyslet. Nicméně vše, co jsme konstatovali, je skutečně zajímavé.

… Otázka specializace a kontexty …

MS: Obraťme, milý kolego, list. Zmiňoval jste se o oněch úrovních, které vedou ke specializaci. Daný člověk by měl znát jazyk, měl by se vyznat v komunikaci, měl by umět prožívat daný svět. Také by měl z logiky věci cosi znát. To se týká jistých fakt.

TK: Pozor, kolego. To není pouze otázka citů. Jsou různé způsoby prožívání. Třeba nějaký člověk, když se podívá na Hrad, může zakoušet cit romantický, ale vzdělaný člověk si za tím Hradem představí konkrétní příběhy, konkrétní lidi, konkrétní jevy. Jinými slovy onen svět je schopen vidět rozmanitěji, zajímavěji. To je přece důležité. Tam jde jistě o to, že z tohoto modelu vypadly ony přírodní vědy, jako je třebas chemie, fyzika. To ale snad také patří do toho prožívání světa. Stejně tak je tomu u té komunikace. To tam také patří, jelikož ti to umožňuje mnoho.  Nějak se to rozmělní mezi ty všechny sféry, ale patří to tam.

MS: Domníváte se?

TK: Když totiž rozumíte fyzice, jste ve výhodě. Nemáte-li základy fyziky a chemie, bez toho nepochopíte věci kolem sebe. Když se díváte na hvězdy, bez ní nepochopíte, jak se pohybují apod. Zkrátka fyzika a chemie do toho našeho schématu logicky patří. To bych dal do úseku prožívání. Jednoduše, člověk, pokud je vzdělaný, je snad šťastnější než nevzdělaný – nebo se mýlím?

MS: Neřekl bych, možná je to naopak. Člověk si uvědomuje více než ten nevzdělaný. Někteří lidé se chovají jako malé děti a může jim být dobře, i když vím, že občas i onen vzdělanec může zakoušet krásné chvíle ve svém životě, ostatně o to usiluje. Inu, zde bych řekl, že to asi závisí na více faktorech.

TK: Také si myslím, že je v tom jistá naivita, nicméně onen konstrukt je zajímavý, nicméně to není plná pravda. Nevzdělaný člověk může být také šťastný. Tak to není přímo zaručeno oním faktem.

MS: Stačí se podívat na lidi třebas v Nepálu, kteří žijí na úpatí Himalájí. Jsou usměvaví a člověk si říká, zdali je trápí zvláštnosti našeho světa, zdali je vnímají jako my. Divil bych se tomu. Takoví lidé se mi jeví, jako by jim nic nescházelo, i když vím, že to může být zdání, které klame.

TK: Inu, žijí a žádné otázky o vzdělání a systému je netrápí. Samozřejmě pro mě osobně je vzdělání velmi důležité, jelikož mě živí.

MS: Kolego, pokud redukujete vzdělání na to, že vás to „živí“, jedná se o jednorozměrný pohled.

… Soustava vzdělání a kontexty …

MS: Ale obraťme list a posuňme se dále, třebaže to s oním vzděláním bytostně souvisí. Jaká by, dle tebe, měla být soustava školství – vzdělání, aby splňovala požadavek patřičného užitku pro společnost? Dříve lidé končili maturitou. Ta je dnes normou, ale předpokládá se, že onou normou se stane univerzitní diplom. Proč tomu tak může být? Nu, dnes více jak polovina lidí v populaci jde dále na univerzitu. Domníváte se, že je to správné? Je dobré, pokud lidé mají možnost dosáhnout co nejvyššího vzdělání? Je žádoucí pro společnost, aby u nás byl vysokoškolákem každý?

TK: Proč ne?

MS: Otázka je, zdali je to únosné, zdali je to také pro společnost, v níž žijeme, patřičným přínosem?

TK: Proč ne? Pokud to stát bude moci financovat, nač se tomu bránit, pokud někdo o univerzitní vzdělání usiluje. Z dlouhodobého hlediska to nemůže být dobré.

MS: Otázka může znít, nač budeme mít prodavače s vysokoškolským diplomem?

TK:  Kolego, i člověk s diplomem bude žel prodávat. No tak co, půjde na poštu. Bude diplomovaným pošťákem, který se připravoval ne na to, že bude roznášet poštu, ale je vystudovaný archeolog. V prodejně tabáku bude třebas někdo podobný.

MS:  Je otázkou, zdali společnost lidi s vysokoškolským diplomem využije.

TK: V čem vidíte problém, tak se úroveň maturit logicky přenese na univerzitní diplomy. Ano, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak všechno. To, co ti dříve umožňovala maturita, tak ti dnes umožní titul magistr.

MS: Ano, kolego, ale to je silně inflační. To je stejné jako s penězi. Kdo má zájem o bezcenné peníze?

TK: V tom s vámi plně souhlasím. To je zřejmé, že klesne váha univerzitního vzdělání. Titul vám nic nezaručí. I člověk se střední školou má nyní stejné uplatnění jako vysokoškolák. Naopak můžeme formulovat tezi, že právě onen středoškolák může mít více praxe a o pět let déle vydělává peníze a je zkušenější a ostřílenější. A tím pro spoustu zaměstnavatelů atraktivnější. Může se tedy stát, že daný žadatel s vysokoškolským vzděláním může být v horší pozici ve srovnání s oním středoškolákem.

MS: Nu, ale pokud se podíváme do statistik, jsou to právě studenti ze středních škol, kteří nenajdou práci a končí na úřadech práce, stejně tak lidé z některých vysokých škol.

TK: Ano, to je možné dávat za vinu systému. Myslím si, že pro spoustu lidí je to handicap. Diplom z řady škol následně nic neznamená. Podívejte se, ten člověk se vlastně pět let „flákal“, a tedy pět let nic pořádného nedělal. Když jde o doktoranda, nejedná se o pět let, ale již o deset. I s takovými postoji je možné se dnes setkat na trhu práce.

MS: I tak ostře může být vysokoškolské studium z hlediska zaměstnavatelů hodnoceno? Jak tedy říkáte, onen titul vůbec nezaručuje žádný sociální status.

TK: A proč by měl vlastně zaručovat?

MS: Nu, dříve byl titul znamením příslušnosti k jisté sociální vrstvě, či ne?

KT: Dříve, ale to je historie, to již dnes neplatí. Nyní titul, myslím, svědčí o jisté schopnosti, ale to je tak všechno. Možné je to, že ten titul sám o sobě nic nepřinese.

MS: Zkrátka, že si pět let nebo deset let měl takové intelektuální seance.

TK: Může to tak být. Nicméně, když dnes někdo přijde s titulem PhD. žádat do komerční firmy o místo, raději vezmou někoho, kdo je mladý, kdo ekonomicky myslí a kdo není zatížený, než někoho třicetiletého, který má nějakou kvalifikaci, ale 10 let si úplně odvykl vydělávat peníze.

MS: Nu, ale tento přístup může být bytostně falešný, jelikož to redukuje lidí na pouhé ekonomické agenty, kteří pro druhé přinášejí ekonomický profit. Svět je snad barevnější?

TK: Víte, já mám takovou zkušenost. Z řady lidí, co mají onen titul a nyní žádají o práci, a z řady lidí, co práci měli, byli propuštěni a znovu žádají o práci, spíše vezmou onoho středoškoláka, který je flexibilní a také třebas nemá závazky, jelikož se díky tomu umí více přizpůsobit.

MS: Nu, ale vždyť to může vypovídat o chybném nastavení ve školské soustavě, nebo je to chybné nastavení hodnot ve společnosti obecně?

TK: Lidé s tímto titulem vydělávají peníze hůře než středoškolák na jisté úrovni.

MS: Ale vždyť by člověk mohl říci, že pokud je někdo doktorem s jistou kvalifikací – specializací, je poté i schopen pracovat?

TK: Ano, ale v tom svém oboru. Nicméně těch specializovaných míst – pracovních příležitostí je velmi málo.

… Nesvázanost s trhem práce? …

MS: K čemu máme poté školu, pokud zde není svázanost s trhem práce? Dá se říci podle té zkušenosti, že škola produkuje doktory nebo v horším případě magistry, a nakonec absolventi dělají úplně něco jiného. Stačí se podívat na pedagogické fakulty. Kdo z nich jde učit?

TK: To je anglický model vzdělání. Vy získáte vysokoškolské vzdělání, to je vždy specializované. Jednoduše řečeno, pracovní pozice nekorelují s tím, co nabízí vysoká škola. A snad ani nemohou korelovat, jelikož pracovní pozice se velmi dynamicky mění. To, co je nyní na pracovním trhu, jistě nebude za deset let. Bude zde jiná strukturace míst, co budou potřeba. Vysoká škola není tak pružná, aby rychle reagovala. Přirozeně to vede k tomu, že nějak standardně produkuje lidi s vysokoškolským vzděláním, kteří operativně jdou na ty pracovní pozice. A pokud jsou s to vzít onu pracovní pozici, na kterou nejsou specializovaní, protože ani specialisty na ty pracovní pozice ona vysoká škola už netvoří, je to dobré.

MS: Nu, ale univerzita je zde od toho, aby neučila specializovanosti, ale obecnosti, neboť kdo zná základy věcí, je lépe připraven zastat nějakou tu specializaci v konkrétním pracovním procesu.

TK: Ne, nyní se pracovní pozice dynamicky mění, že žádná univerzita a žádný vysokoškolský systém nemůže za 10 let měnit obory podle toho, jaká jsou pracovní místa, protože ona pracovní místa stejně nejsou a oni by vyprodukovali specialisty, a za oněch 10 let by o specialisty stejně neměl nikdo zájem. Nyní je to tak, že jste-li vysokoškolák, jste třebas archeolog, ale jdete dělat něco jiného, kde je třebas požadováno jiné zaměření.

MS: Nepředpokládá se, že vámi zmíněný archeolog bude řídit rizika v bance.  

TK: Ne, tato skutečnost se asi nepředpokládá. Proč by pozici ale nemohl zastávat? Prostě ji může vykonávat. Může zastávat jakoukoliv středoškolskou pozici. Rozumím, ale proč by šel na pozici, která by nebyla jeho kvalifikací?

MS: Domnívám se, že člověk potřebuje nejen onu specializaci, ale i obecný pohled na pole práce.

TK: Ano, jistě, specializace je nutná. Je řada pozic, kde potřebujete středoškoláka a vysokoškoláka. Někoho kdo je zkrátka vystudovaný s titulem. Není na to žádná specializace. Jednoduše místo obsadí archeolog, archivář, etnolog. Jedná se o lidi s patřičnou flexibilitou.

MS: Myslím si, že ona flexibilita má své „omezení“. 

TK: A byla doba, kdy univerzity začínaly a lidé si onen obor zkrátka museli vytvořit.

MS: To však musíme jít až do dávných dob, někdy až do středověku.

TK: Kolego, jedná se o devatenácté století kolem roku 1900. Asi první půlka dvacátého století.

MS: Když se díváte na obory, skutečně musíme jít až do historie, stačí zmínit právo, lékařství, filozofii, teologii.

TK: To platí neustále. Nejedná se o problém, když je vystudujete. Ten vyvstává v oborech, které vznikly později a které byly přizpůsobeny společnosti, jež se změnila.

MS: Musím se zeptat na důležitou skutečnost. Potřebuje, podle vás, dnešní doba třebas filozofa?

TK: Toho můžete udělat z vysokoškoláka, který je flexibilní.

MS: Nu, vidíte.

TK: Může být i pošťákem. S takovým filozofem na poště se počítá! Jedná se o anglický model, který je kolem nás.

MS: Jak je vidět, model má své omezení a snad lidé, kteří projdou školskou soustavou, budou dobře „poznamenáni“, aby dokázali dostatečně formovat své životy, aby prospěli nejen sobě, ale i společnosti. Děkuji vám za kritické postoje.


[1] Miloslav Ransdorf *1953, komunistický europoslanec, který je charakteristický fenomenální pamětí. Otázkou je, zdali jeho paměť slouží vhodně v daném kognitivním systému, jeho magnum opus je Nové čtení Marxe (1996).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *