Dialog o transformaci s Bohumilem Bašteckým


(1943 - 2017), evangelický farář působící v roce 2011 v Poděbradech.
Stáhnout dialog:

Dialog o obecných tématech byl natočen v neděli 29. května 2011 a 19. června 2011  dopoledních hodinách ve sboru Církve českobratrské evangelické, Husova 141 / 39, Poděbrady.

MS: Rád bych se zeptal, jak jste vnímal pád režimu v roce 1989? Očekával jste jej?

BB: Neočekával jsem to, jelikož jsem se o to příliš nezajímal. Mysleli jsme, že režim zde bude již napořád.

MS: Nepřímo říkáte, se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak.

BB: To máte stejné, jako když si postavíte domek v záplavovém pásmu, musíte počítat s tím, že každou chvíli vás voda smete. To je vis major. Soudím, že to nebylo v moci člověka. Když podrobně studujete, jak se prováděla změna, neměl jsem žádné iluze. Někdo se nahoře domluvil a povolil to. Nemyslím si, že to byla vůle lidu.

MS: Jinými slovy, jste za komunistickými procesy, jichž jsme byli svědky v roce 1989 a v letech následných, viděl zákulisní hry?

BB: Tehdy ne, ale nyní ano.

MS: Tím, že se Gorbačov …

BB: … domluvil s americkým prezidentem Bushem. Soudím, že se domluvili, že nikdo z velkých komunistů nebude souzen. To se také stalo.

MS: Jinými slovy, takové mírové předání moci. My komunisté jsme východní blok přivedli do hluboké krize a umožníme vám, abyste postupně obnovili kapitalistický model. Soudíte, že předání bylo nekrvavé?  

BB: V Rumunsku zrovna ne. Sám bych tam nestrkal „-ismus“. Vycházelo to z toho, že jak si to zde uděláme, takové to bude. Bude to pod vlivem peněz … Možná si pamatujete, že Forman někde hovoří o tom, že umělec je vždy pod diktátem, a to buď ideologickým, …

MS: … či pod diktátem finančním.

BB: Jemu je příjemnější, když je pod diktátem peněz.

MS: Ano, ale díky tomu se dokázal prosadit v Americe.

BB: Nesmíme zapomínat, že se dokázal prosadit i zde. Když filmaři vzpomínají na minulé doby, tehdy nebyla nouze o peníze.

MS: Je vhodné konstatovat, že je nutné s penězi dobře nakládat.

… Minulost …

MS: Obraťme list. Když jsem se zamýšlel jak uvést dialog o proměnách týkající se minulých dvaceti let, a nejen o nich, říkal jsem si, že je dobré jako východisko vzít slova z vašeho kázání, které se objevuje v Bibli „Hledejte boží království a vše ostatní vám bude přidáno …“ Jak jste vnímal společnost, v níž jste sám žil? Usilovala o boží království? Jak byste ji charakterizoval?

BB: Společnost, v níž jsem žil, neusilovala o boží království.

MS: Co pro ni bylo charakteristické?

BB: Nechtěl bych se do ní vrátit. Charakteristický byl pro ni alibismus. Začnu s kladným hodnocením. Víme, že se chováme špatně, ale za to nemůžeme, protože kdybychom se chovali jinak, vyloučí nás vládnoucí klika ze společnosti.

MS: Jinými slovy, lidé byli tlačeni do situací, kde se nemohli svobodně rozhodovat, a režim je měl v hrsti, pokud s ním nějak nespolupracovali?

BB: Nevím, zdali to bylo tak černobílé. Lidé to na to sváděli: Já za to nemohu, za to mohou oni. Alibismus a ďábelské pokušení je i dnes, má rafinovanější podobu. Dříve se člověk mohl odvolat na to, že když nevstoupím do spolupráce s režimem, mé děti budou poškozeny, na mé místo přijde někdo jiný. Nemusela to přitom být pravda. To byl apriorní pohled a zdůvodnění, proč se chovám, jak se chovám.

MS: Vy jste byl v té době farářem protestantské církve. Jak jste s režimem vycházel? Byl jste pronásledován?

BB: Být farářem za komunistů bylo podle mého názoru daleko lehčí, než tomu je nyní. To proto, že jsem vyšel před faru a již jsem pracoval. Lidé viděli, že je zde někdo, kdo těžko vstoupí do strany a kdo má jiný postoj k životu a jiné zásady, než nám vkládají do našich myslí. Z toho hlediska to bylo jednodušší. Pokud ubývalo lidí v kostele, nemohl jsem za to já, ale ti nahoře, zkrátka za to mohl režim. Dnes je to daleko složitější. K otázce pronásledování: Prožil jsem dva roky v takovém tvrdším režimu. Měl jsem dva kamarády, kteří podepsali Chartu 77, abych si udržel čisté svědomí, jakmile se dostali do potíží, navštěvoval jsem je častěji než ostatní. Oni z toho usoudili, že jsem s nimi. Svým způsobem měli pravdu. Sám jsem Chartu 77 nepodepsal, avšak bylo mi řečeno, že jako bych ji podepsal. Máme vaše snímky.

MS: Až tak daleko to šlo?

BB: Začali tím, že jsem podepsal protest proti ruským raketám zde v České republice. Osobně jsem to nepodepsal, bylo to falzum. Tím začali. Dva roky za mnou chodili dva lidé, jeden byl hodný, druhý zlý. Napřed mě ovlivňovali. Poté ode mě chtěli, abych spolupracoval, pochopitelně narazili. Po dvou letech to vzdali. Ale bylo špatné, že přesvědčili mou manželku. Tlačili na ni, aby oznamovala, kdo chodí na faru. Naštěstí nevydržela a řekla mi to. Víte, měla známost, přišli na to. Řekli jí: „Když nám takto nebudete vypomáhat, řekneme to na vás manželovi.“

MS: Vydírání bylo součástí praktik minulého režimu.

… Komunismus a obecně …

MS: Rád bych se zeptal, jak vnímáte postoje lidí, kteří říkají, že komunismus je recept na „bolavé rány“ tohoto světa?      

BB: Náboženství je také recept na bolavé rány tohoto světa, na bolavé rány v duši. Marx či Engels konstatovali, že náboženství je opium, ale zatím se lepší nenašlo. Opium funguje a bolesti se mírní. Pro někoho to byl fašismus, nacismus, vždy to byl nějaký „-ismus“. Pro někoho to byl kapitalismus, což je stejná hloupost jako komunismus. Řekl bych, že to nejsou recepty na rány světa.

MS: Zde jde o to, že jistí lidé se toho tak chopili.

BB: Když říkáte „ti lidé“, kdo to je?

MS: Mám na mysli například utopisty, které jste zmínil, nebo také Lenina.

BB: To již bylo něco jiného. Marx a Engels vytvořili filozofii, tvrdili, že ostatní filozofii vymýšlejí, my ji …

MS: … budeme aplikovat.

BB: Některé jejich ekonomické pohledy platí do současnosti. Kdyby to neumazal Lenin se Stalinem, bude se číst Marx daleko více.  

MS: Díky tomu, že se k odkazu Marxe dostali zvláštní lidé, došlo k zprofanování ideje a my se na ni neprávem díváme skrz prsty, …

BB: … aniž bychom ji znali.

MS: Pouze ji nálepkujeme místo toho, abychom se jí snažili porozumět.

BB: Ano, byť to tak černobíle nevidíme.

MS: Setkal jsem se s názorem, že komunismus je způsobem nazírání na svět, v němž jedni žijí na úkor druhých. Tím myslím, že podnikaví, pracovití, vynalézaví jsou tlačeni k tomu, aby se o svůj zisk, své příjmy dělili s těmi, kteří nemají zájem pracovat.

BB: Nevím, zdali tomu tak je. Mám nad tím otazníky. Kdyby to fungovalo tak, jak bylo na počátku navrhováno, ti šikovní, ti schopní, ti bohatí se solidarizují s těmi, kteří mají méně schopností a méně jsou s to vydělávat, a dávají jim ze svého majetku. Tomu se říká solidarita. Jistá vypočítavost platí i zde. Někteří, kteří nechtějí participovat, jsou parazité. Řekl bych, že zde nezáleží na režimu.

MS: Ano, ale závisí na tom, jak je daný člověk schopen vidět svět. To značí, že jinak jej vidí nevzdělanec, či člověk, jenž hromadí peníze. Je jedno, v jakém režimu se občan nachází.  

BB: Avšak když řeknete nevzdělanec, znamená to, že je více než vzdělanec? Z jakého důvodu?  

MS: Možná jsem to užil špatně. Jde o to, že i obyčejní lidé dokážou udělat více než vzdělanci. Stačí se podívat, kdo ze vzdělaných lidí podpořil takového Hitlera v Německu.

BB: Heidegger a jemu podobní. Je to jasné. Ty různé „-ismy“ mají své zákonitosti. Jen se podívejte na revoluce. Sopka nejprve vybuchne, poté se to ukládá, až revoluce začne požírat své děti. Nakonec se ztvrdlá láva navrátí … Je to proces, který se opakuje.

MS: Z toho důvodu by měl být člověk dostatečně pozorný. Měl by se držet selského rozumu. To proto, aby těch výbuchů na zemi bylo málo. Tím myslím, aby výbuchy nepoškozovaly lidi, kteří těmi výbuchy mohou utrpět.

BB: Již Stalin říkal, že když se kácí les, létají třísky. To bylo zdůvodnění toho stavu. Soudím, že je to obecnější zákonitost. To máte stejné jako v náboženství. Vždy máte vrstvu, která je nespokojená se stavem církve, vybuchne to, vznikne reformace, husitství, adventismus. Každé nové hnutí někoho poškodí, jelikož mu vezme jistoty, na kterých stál. Neustále se to opakuje. Když člověk „vymře“, nebude se to dělat.

MS: Ano, život je takový koloběh, snad jen s jinými lidmi, v jiných rolích.

… Komunisté a současnost …

MS: Nyní bych zůstal u tématu, ale udělal bych skok v čase. Rád bych se zeptal, co si myslíte o tom, že i v současnosti zde máme komunisty. Předpokládalo se, že ideologii je „odzvoněno“ a s ní zmizí i strana, která komunismus hlásala.

BB: Myslím si, že to není ani v té ideologii, ale spíše v levicovém myšlení. Pravicová vláda, kterou máme, dělá nepopulární kroky. Zdali má k tomu důvod, či ne, je další otázkou. Možná, že by to měla dělat moudřeji, lépe vysvětlovat své kroky. Lidé, kteří byli zvyklí, že se o ně vždy postará stát, si platili na důchod, a nyní nemají peníze. V jistém ohledu se jim nedivím. Když jsem se vrátil z Ameriky, byl jsem narůžovělý. Zde bylo hurá pravicové prostředí, které se mně nelíbilo. Od klíčů až po kocovinu. Každý to viděl jak Hurvínek válku. Svině zůstávají, ty nevymřely. Ti flexibilní se dali na pravou stranu. Je na to dokonce i vtip. Koho bude volit? Komunisty, ale ještě nevím z jaké strany.

MS: Argumentujete, že zde jsou lidé minulým režimem pošramoceni?

BB: Všichni snad ne.

MS: Možná v politice. Zde došlo k tomu, že se převlékaly kabáty.

BB: Neřekl bych, že jsou to ti pošramocení režimem. Ne, ti lidé jsou člověčí. To znamená, že se tak budou chovat vždy za každého režimu.    

MS: Když fouká vítr zleva, ohnu se?

BB: To jim člověk nemůže vyčítat. Sám tomu rozumím. Chci mít klid, chci žít. Je pravda, že většina lidí chce žít co nejsnadněji a také se podle toho řídí.

MS: Nu, ale poté člověk ztrácí páteř. Vždyť člověk je člověkem, pokud dodržuje jistá pravidla.

BB: Dobrá, ale nyní vycházíte z předpokladu, že smyslem života je mít páteř, být charakterní, …

MS: … jít v jisté linii, díky níž si člověk zachová integritu a identitu.

BB: Nemusí to tak být. Tento přístup je důležitý pro nás. Pro jiné to platit nemusí. Smysl života pro někoho je nalézt si práci, kde dost vydělám, která mě bude bavit. Také mít rodinu a děti. Jak se k tomu dostanu, to je již vedlejší. Existuje takové staré podobenství, že je v životě nutné z místa A do místa B přejít. Občas se zapomíná, že se musí přejít, ne přejet autem. To znamená, že sama cesta má smysl, pokud se půjde.

MS: Cesta je tedy cílem?

BB: Ano, ale dost lidí vnímá ten cíl, ovšem jak k němu dostat, to je vedlejší.

MS: Charta 77 byla taková velká „deviace“ v kontextu toho, co říkáte.

BB: Mně se to líbilo. Následně jsem zjistil, že můj tchán byl dvakrát v seznamech StB. To proto, že se vrátil z kriminálu a oni mu řekli: „Pokud dál chcete dělat faráře, musíte s námi spolupracovat.“ Když se ke mně dostala Charta 77, ze tří stran po mně rodina „jela“, abych to nepodepisoval. Mně to celkem vyhovovalo, jelikož jsem zbabělec, a ne odvážný člověk. Měl jsem alibi, že to nemohu podepsat kvůli rodině.

… Obnovení demokracie …

MS: Naše druhé setkání bych otevřel tématem, jímž jsme končili. Zeptal bych se, zdali jste si od roku 1989 sliboval návrat demokracie, získání svobody, obnovení tržního hospodářství?

BB: Soudím, že to návrat k demokracii byl. Se vším všudy. Národy, které žily v demokracii delší dobu, jsou k tomu lépe naučeny. My jsme si vzali s sebou i to, co s demokracií nesouvisí.

MS: Tedy i rčení: Kdo nekrade, okrádá rodinu?

BB: Také, ale ne pouze to. Je to lidská špatnost, která zde působí bez ohledu na režimy a která se zde prosadila. My jsme z toho otrávení. Dříve to bylo oni a my. Dnes …

MS: … je tomu také tak. Dobrá, soudíte, že po roce 1989 do veřejného života přišli lidé, kteří měli přirozenou autoritu a byli ochotni konat věci, které bychom mohli nazvat péčí o obecné blaho?

BB: Nevím, v tom mám trochu zmatek, jelikož spojení „péče o obec“ považuji za klišé, s nímž se dá zalepit vše. Také na Západě, jenž s demokracií žil déle a lépe, jsou také sviňky, které pod touto rouškou …

MS: … dělají zločiny.

BB: Lidé hrabou sami pro sebe.

MS: Obecné blaho se dle vás nemá používat?

BB: Může, ale je to nebezpečné. Havel řekne: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí …“

MS: Někdo může namítnout, že vypjaté doby potřebují spojení, která by jinak člověk neužil.

BB: Možná, že máte pravdu. Dnešní doba však není vypjatá.

MS: Dobrá, stav je konsolidovaný, ale spousta lidí cítí nespokojenost, protože se nesplnila očekávání, která od roku 1989 a let následných čekala.

BB: Asi ano. Každý čekal to své. Nechci být skeptik, ale spousta lidí si představovala, že budou sedět na zadku a prosperita přijde sama. Jak jsme viděli, samo to nepřišlo, a proto zůstali sedět a začali nadávat.

MS: To je však cesta zpět.

BB: Ano, to je česká cesta. Když po vás někdo něco chce, stejně je to nanic.

MS: Jednodušší je reptat než přiložit ruku k dílu „drobnou prací“.

BB: To jsme opět na cestě k „ruku k dílu“. Soudím, že to jsou zase veliká slova.

MS: Na tuto skutečnost poukazoval například Masaryk.      

BB: Ano, ale i on věděl, že se to národ nenaučí ze dne na den.

MS: Za první republiky zde byla kontinuita z Rakouska – Uherska. Lidé se učili „občanské společnosti“. Po roce 1938 je zde zkušenost s nacismem a také 41 let vlády komunistické strany.

BB: Nedokážu to takto oddělovat. I za první republiky se zde děly velké sviňárny, parlament se hádal.

MS: Dokonce se tam fackovali.

BB: Nevím, zdali to není způsobeno lidskou porušeností.

MS: Jinými slovy, podle vás si idealizujeme první republiku a myslíme si, že to byla výstavní demokracie, přičemž to žádná selanka nebyla?

… Kapitalismus …

MS: Po roce 1989 někteří lidé v politice měli zájem o návrat k odkazu roku 1968. Soudíte, že to byla iluze, jelikož jedinou cestou ke změně systému bylo obnovení kapitalismu, jenž je založen na volném trhu, volné soutěži subjektů, které se ucházejí o přízeň nás spotřebitelů?

BB: Abych se přiznal, nezajímám se o politiku. Myslím si, že křivé charaktery se prosadí jak v socialismus, tak v kapitalismu.

… Politické kontexty …

MS: Lze s vámi souhlasit. Otázkou je, zdali se myšlení dá rychle změnit, zdali to nemá hlubší kořeny? To proto, že člověk byl vychováván v režimu, jenž byl protikladný vůči tomu, co jsme měli vytvářet.

BB: V tom nemám přesně jasno. Když se rozpomenu na Němce, co museli vytrpět za Hitlera, ale přitom se neodnaučili demokraticky myslet. To je neohrozilo. Každý režim má své stinné a kladné stránky. Když vidím současné rozložení stran, nedokážu příliš podporovat sociální demokracii, avšak pokud vidím rozhádané straničky, které mi nic neříkají …

MS: Zřejmě poukazujete na fakt, že v politice schází vůdcové v dobrém slova smyslu, jež by dokázali lidi sjednotit a vládnout. To je jedna z příčin obecné nespokojenosti s politikou, kterou zde máme. Je to hra o získání parciálních zájmů?

BB: Vůdcové byli Klaus a Zeman. Že by to byli vůdcové v tom dobrém slova smyslu? Byly to autority, které „utřely“ hubu jiným a tím daly určitou skupinu dohromady, ale že by to byli vůdcové, před nimiž bych se byl schopen poklonit, tak ani v nejmenším.

MS: Ano, co první republika? Tam byl vůdcem Masaryk …

BB: Ne však pro všechny. Prostý lid potřeboval tuto autoritu a on byl autoritou. Na druhou stranu -v minulosti byl členem realistické strany, …

MS: … a ta byla v porovnání s ostatními zanedbatelnou.

BB: On nebyl vůdcem v tom slova smyslu.

MS: Měl mravní autoritu?

BB: Svou pozici si vytvořil za války. Obdivuhodné je, že z toho žil tak dlouho. To by dnes možné nebylo. Masaryk jezdil po vlasti, nechal se oslavovat, ale nálada tatíčka v národě se „pěstovala“ …

MS: Takovýto politik se v Čechách v současnosti nenachází.

… Doteky odjinud …

MS: Dobrá, vraťme se k vaší profesi a naší výchozí otázce ohledně „božího království“. Jak lidé v otevřené společnosti mohou napomáhat k jeho hledání?

BB: Soudím, že to jde. Není to však tak, že boží království bude jistý způsob režimu, že to bude očištěná demokracie ve státě. Boží království jsou malé kroužky, dva – tři, které spolupracují a pomáhají se držet nad vodou. Když se to podaří, je to též nějaká církev či sbor. Osobně si myslím, že je to spíše dar a úkol na vyhledávání, a ne na budování. To proto, že boží království buduje Bůh.

MS: Nu, ale lidé jsou jeho prostředníky při utváření božího království?

BB: Když vidíte, že i v církvi se dějí nepravosti, páchne to o to víc. Každý má zalepenou hubu láskou a takovými věcmi, a přitom tito lidé dělají podrazy.

MS: Sám jste říkal, že lidé v církvi jsou člověčí.

BB: Nejsou andělé.

MS: Církev je zde pro hříšníky, a ne pro svaté.

… Církev …

MS: Postupně jsme se přesunuli do oblasti církví, náboženství. Co jste si představoval, že církev bude konat po roce 1989? Sám jste přiznal, že být farářem v minulém režimu bylo v jistém smyslu jednodušší.

BB: Spíše bych užil slovo jasnější. Fronty byly namalované jasněji, než je tomu nyní. Být farářem je nyní těžší. To proto, že nyní musí farář nalézt smysl svého konání. Musí nalézt smysl bez ohledu na ideologii, aby člověku bylo ve společenství dobře, abych se nebál říci hloupost, abych se tam cítil bezpečně.

MS: Jinými slovy, proti církevnímu hodnostáři zde již nestojí komunistická strana, která by jej „svírala“. Úspěch závisí na jeho činnostech, a ne na činnostech politických stran.

BB: Domnívám se, že to zase vysvětlujete černobíle. Byla spousta farářů, kteří nebyli tlačeni do ničeho, pokud zachovávali hrací prostor, jenž nevadil. Docela jim to vyhovovalo, když bylo méně a méně lidí, jelikož s tím bylo také méně práce. Úbytek se mohl svést na komunisty. Dnes dá daleko více práce udržet konkrétní sbor. To proto, že nabídek na trhu je více a tím pádem je to těžší.

… Minulost a vyrovnávání se s ní …

MS: Je jistě vhodné se zeptat na otázku minulosti a vyrovnávání se s ní. Co pro vás tento termín znamená? Němci prošli denacifikací. Československo, ani Česká republika neprošla dekomunizací.

BB: Víte, je spousta věcí, o kterých nevím. Jasnější to mám u Rakušanů. Ty neprošli denacifikací a na nich to muselo zanechat velké stopy. U nás to takové katastrofální důsledky nemělo. Soudím, že by to potěšilo ty, kteří mají pocit, že celý národ přisluhoval komunistům. Tvrdí, že existovala šedá zóna a že v ní člověk, pokud se nestavěl vyloženě proti, kolaboroval. Ti mladí kritici, kteří v té době nežili, či byli velmi mladí, to mají strašně lehké vyčítat svým otcům, že se chovali tak a tak, že šli do strany. Pamatuji si, že nikoho nenapadlo, že by režim mohl skončit. Od roku 1953 to vypadalo nastálo. Když žijete v „nasmrádlém chlévě“, tak začnete „sedět“.

MS: Musí se v jisté chvíle větrat, musí se uklízet.

BB: Ano, ale měl jsem obrovské štěstí, že jsem byl farář, že po mně nikdo nechtěl, abych vstoupil do strany. Chtěli po mně, abych donášel, ale to jsem s nimi vyrazil dveře a bylo mi to úplně jasné, jelikož bych se musel stydět před vlastními kamarády. Ti normální lidé, kteří bojovali o to, že děti nepůjdou do pionýra, to měli těžké.

MS: Dobrá, kdo si chtěl zachovat tvář, musel bojovat. Jsou lidé, kteří to neustáli, nejsou tak silní, ale jediná cesta, jak z dlouhodobého hlediska si zachovat tvář, je práce.

BB: Máte pravdu, ale na druhé straně, pokud chcete bojovat, musíte vědět, odkud máte brát sílu. Když lidé nevěděli, kde brát sílu, brali sílu pouze z chalup, že si tam udělali své bytování, či byli lidé podporující underground. To se snad dalo. Někdo na to neměl, a chtěl žít. Když si to nepřiznáte, přistupujete k tomu též jinak.

MS: Jsou lidé jako chartisté, kteří byli ochotni podstoupit riziko, avšak těch v poměru k populaci bylo málo.

BB: Přesně tak.

MS: Rád bych se zeptal, zdali si myslíte, že komunistická strana měla být zakázána?

BB: Myslím si, že ne. Soudím, že by dostala korunu mučedníka a že by více přitahovala. Nyní je to normální levicová strana, která když nemá moc, „nevyskakuje si“, a pro někoho říká srozumitelně věci, které by měly být.

MS: Srozumitelně? Možná to plete …

BB: Pro vás to plete, ale pro někoho je její slovo lepší než od republikánů. Soudím, že vymřou, i když mají mládež, ale průměrný věk pomalu roste. Těžko by se dala zakázat.

MS: Pokročme dále. Soudíte, že jedna totalita byla zbořena, a že jsme si vytvořili jiné formy totality? Do jisté míry jsme přešli z komunismu do konzumerismu?

BB: Je to možné takto nazvat. Vyprázdněnost duchovnosti je jasná. Žít z nenávisti, žít ze závisti. To se dá, jelikož je to jistá náplň. Žít z toho, že nic není, že kvalita mého života je v tom, co si koupím, je to nejubožejší, co vnímám.

MS: Domníváte se, že je to ještě horší než komunismus?

BB: Ano, o tom jsem přesvědčen. Někteří lidé, kteří přišli z koncentračního tábora, poté žili z nenávisti. To proto, že měli důvod nenávidět ostatní. Víte, někdo žije ze závisti, je to hnusné,

MS: … z nicoty, …

BB: … ale to je pro člověka pastí, do které padne daleko více lidí než ze závisti. Toto vnímám.

… Budoucnost …

MS: Ohlíželi jsme se do minulosti, a nyní se podívejme do budoucnosti. Jak vidíte budoucnost této země v kontextu Evropy a globalizujícího se světa? Vím, nemáte křišťálovou kouli, ale zkuste odhadnout existenci další generace.  

BB: Víte, jsem ten, kdo si myslí, že to nebude tak strašné. Každá odcházející generace vidí negativa přicházející. Pro mě je skličující, jak mládež nečte, …

MS: … což vede k negramotnosti, …

BB: … přitom Facebook je pro ně náhradou kontaktu. Z toho jde hrůza kolem. Zřejmě si na to mladí lidé zvyknou a budou tímto způsobem komunikovat, ale odrazí se to i do povahy myšlení. Je zřejmé, že budou povrchní. Opět když si srovnáte gymnazisty z první republiky a gymnazisty nyní, jsou to nebe a dudy. My jako gymnazisti, maturanti jsme byli úplně hloupí. Že by nám to chybělo ke štěstí, to ne. Ti, kteří dělali maturitu dříve, byli jiní. To byli páni. Soudím, že každá generace se vyrovnává s něčím. Osobně bych to nechtěl žít, jelikož jsem vyrůstal jinak. Možná, že bude méně šťastných lidí, než je nyní.

MS: Je to otázka štěstí …a budoucnost je přece otevřená.

BB: Víte, je to důležité uvědomění si sebe sama. Nyní je daleko větší možnost říci, co jsem. Lidé si tuto otázku například tímto způsobem nebudou klást.

MS: Díky tomu vznikne jiná kvalita lidské existence. Děkuji vám.

P.S.:

MS: Jak jste se osobně účastnil obnovy demokracie a kapitalismu?

 

BB: Nijak aktivně, sloužil jsem dál jako farář.

MS: Účastnil jste se kuponové privatizace jakožto velké příležitosti obnovy kapitalismu?

 

BB: Kuponovou knížku jsem měl, ale co se s ní stalo, to už nevím.

MS: Co jste říkal rozdělení Československa na dvě samostatné republiky? Nezpůsobilo nakonec rozdělení eliminaci slovenského nacionalismu, což vedlo k lepší spolupráci v rámci Visegrádského společenství a také k opětovnému setkání obou zemí v Evropské unii?

 

BB: Byl jsem z toho smutný, ale teď vnímám, že to asi bylo ku prospěchu vzájemné komunikace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *