Dialog o transformaci s Bohumírem Touškem


*1950, programátor v Poděbradech, pracuje pro společnost Abra Gold. Do roku 2012 působil v Poděbradech. Nyní je majitelem společnosti sídlící v Kyjově.
Stáhnout dialog:

Dialog byl natočen k večeru v sobotu 11. června 2011 v baru Swiss na poděbradské lázeňské kolonádě.

MS: Rád bych se zeptal, jak charakterizujete minulý režim? Lidem jako vy dal možnost, že poznali mnoho společností, což se ostatním nepovedlo. Měl jste možnost vyjet do zahraničí. O emigraci jste neuvažoval. Cítil jste se před rokem 1989 nesvobodný?

BT: Samozřejmě.

MS: O politice jste vůbec neuvažoval?

BT: To nebylo možné. Ostatně jsem nebyl ani členem SSM.

MS: K tomu jste se ostatně přiznal.

BT: Ano, přiznal jsem se k tomu. Pro mnohé to byl šok, jelikož členy SSM byli téměř všichni, a najednou pan Toušek ne. Tím, že jsem měl otce faráře, jsem byl orientován ke vzdoru.

MS: Nesl jste si černé znamení. Pro všechny však černé nebylo.

BT: Režim jako takový mně v žádném případě nic neusnadnil. Můj bratr ještě nedávno dělal náměstka ministra, zkrátka není žádné béčko. Fakt je ten, že chtěl studovat práva. Byl u přijímací komise, odpověděl na otázky. Když skončil a vyšel ven, vyběhl za ním kantor a řekl: „Prosím vás, vy jste se zbláznil.“ „Proč?“odpověděl. „Máte otce faráře, a proto vás vzít nesmíme a nevezmeme. Doporučujeme vám, abyste to nyní vzdal, jelikož se sem nedostanete. Běžte na techniku.“ A můj bratr to tak udělal.

MS: Tak šel i Václav Havel.

BT: Cítil se tím být dotčen, obrečel to. Nakonec to byla jediná schůdná varianta. Byly některé profese, které jsme jako křesťané dělat nesměli. O tom nebyla vůbec diskuse. Případně že byla možnost vykonávat určité profese, měli přednost ti, kteří donášeli informace, měli křivou páteř. Režim v tom byl rafinovaný. Řekli mu, že o něj stojí, a postupně jej měnili.

MS: Uvažoval jste, že režim zde bude delší dobu?    

BT: Nikoho nenapadlo, že by se dal měnit.

MS: Zkrátka režim na věčné časy …

BT: Skutečně. Bylo zjevné, že když přišel rok 1968 a bylo hůř než před ním, nemá smysl se o něco pokoušet, jelikož bychom byli svou aktivitou poškozeni.

MS: Mnozí z nás minulému režimu nevěřili. Systém si to zařídil tak, že lidé cosi konali, ale nevěřili tomu, nechtěli proto participovat ve veřejném prostoru. Ten byl otevřen pro toho, kdo měl stranickou legitimaci.

BT: Buď ona, nebo souhlas se systémem. V okamžiku, kdy někdo odkýval, co je potřeba, neměl problémy. V okamžiku, kdy se postavil proti, a dokonce se snažil něco kritizovat, systém s ním zatočil, což v dnešní době není. Pokud se zde něco zásadně nezmění, tak to takto zůstane.

MS: Soudíte, že to také platí dnes? Komunisté se pravdy báli. Dnes můžete říkat cokoliv.

BT: Na to poukazuji. V tom vidím dost podstatný rozdíl. Dnes můžete říkat jakékoliv bludy a nic se vám nestane, pokud to není trestné. V okamžiku, kdy někdo něco v minulosti náznakem projevil, odnesl si strašné důsledky.

… Existence v komunistickém režimu …

MS: Čím jste se živil?

BT: Než jsem začal podnikat, jsem byl zaměstnán u čtrnácti zaměstnavatelů.

MS: Byl jste fluktuant. Nevydržel jste na jednom místě?

BT: Nejdéle jsem byl zaměstnán na tři a půl roku. To bylo v Akademii věd v Ústavu teorie informací, což je v Kobylisích. Nejkratší dobu jsem byl jeden měsíc v Transportě Chrudim.

MS: To byl podnik, který vyráběl pro východní blok eskalátory, výtahy.

BT: Z mého hlediska to bylo jednoduché, protože jsem dělal v sálových počítačích na mainframech. Tázal jsem se, zdali je mají. Měli. Sondoval jsem, jestli jsou obsluhovány v operačním systému. Také mi bylo odsouhlaseno, že ano. Dotyčný, který se se mnou bavil, nevěděl, oč běží. Když jsem nastoupil, zjistil jsem, že tamní systém je naprosto nevhodný. Dělal jsem na IBM hardwarech. V podniku byl však český výrobek …

… Studia …

MS: Navrhoval bych, abychom se věnovali vašim studiím …   

BT: Ano, studoval jsem ČVUT, elektrotechnickou fakultu, s tím, že jsem chtěl studovat kybernetiku. Tamní třída byla relativně malá a nebyl jsem tam přijat. Navrhli mně, zdali nechci dělat silnoproud, že rozdíly jsou minimální. Také to byla pravda. Studoval jsem silnoproud a během pěti let jsem se leccos naučil.  Na konci druhého ročníku jsem dostal mononukleózu těsně před zkouškovým obdobím. Na studijním oddělení mně poradili, že je vhodnější, než abych se stresoval nějakými obtížemi, abych přerušil studium. Šel jsem poté do Německa.

MS: Měl jste se léčit, ale nakonec jste šel na Západ?

BT: Chvíli jsem byl v nemocnici …

MS: Dobrá, ale to jste během studií asi šel do východního Německa, že?  

BT: Ano, jelikož mě tam bez problémů pustili, proto jsem studoval 6 let.

MS: Jakým prostředím pro vás byla škola? Jistě jste neunikl marxleninské dogmatice.

BT: Nastupoval jsem do školy v roce 1968, a proto jsme museli povinně udělat ruštinu. V té době se na to lidé dívali jinak. Bylo nutné sem tam přeložit divná spojení, ale prošel jsem.

MS: Lidé mnohé předměty studovali s velkým odporem, jelikož v tom neviděli budoucnost.

… Exil …

MS: Zmínil jste rok 1968. Neuvažoval jste o emigraci?

BT: Byl jsem student. Jsem z pěti dětí a měl jsem 4 sourozence. Otec je farář. Nebylo možné, abych někam utekl. Lidé musí být starší. Mně bylo těsně po osmnácti letech, nic jsem neuměl, byl jsem po střední škole. V této době utéct do Německa bylo nesmyslné.  

MS: Mnozí z Čechů raději volili exil, jelikož tak by mohli realizovat svůj životní projekt.

… Fluktuace zaměstnání v minulosti …

MS: Zaujal mě fakt, že jste měl velký počet zaměstnání. Jsou lidé, kteří v minulém režimu cosi vystudovali, nastoupili do podniku a strávili v něm svou pracovní kariéru.

BT: Odpovím vám jednoduše. Ve firmách jsem působil do té doby, dokud tam bylo co zlepšovat. Za druhé, jsem poměrně brzo přišel na to, že v socialistické firmě leccos nefunguje. Panu ředitelovi jsem upřímně sdělil, co by bylo potřeba změnit. To však vytvořilo vzájemné napětí, které jsem řešil odchodem a dal jsem výpověď. Jediná výpověď, kterou jsem sám nedal, byla v Utii v Praze. Napětí ve společnosti vycházelo z příčiny, že jsem přišel pomoct. Nikdy jsem nebyl dvojkou. Byl jsem suverénní. Řekl jsem, že toto a toto je nutné ve společnosti změnit. Souhlasíte s tím? Odpovídali: „Když to takto říkáte, tak asi ano. Předchází vás dobrá pověst, tak se do toho pusťte.“ Velice radikálně jsem se do toho pustil. V okamžiku, kdy došlo k nějakému napětí, jsem řekl: „Nashledanou … Zde nemám už co dělat.“ Tento princip jsem uplatnil všude. Druhá společnost, která si mě držela, byl Technomat Praha. Během zaměstnání jsem dělal konzervatoř. V okamžiku, kdy jsem dostudoval, bylo nemožné dojíždět každý den z Pardubic do Prahy. Konzervatoř byla pouze v Praze, a proto jsem tam dojížděl. Dál to asi bylo nemyslitelné. Práci v zaměstnání jsem vyřídil během několika hodin denně. Společnost Technomat byla rozjetou společností, znal jsem se s ředitelem. Procesy ve společnosti nebyly nutné měnit. Ve společnosti jsem udržoval operační systém a bylo důležité, že fungoval.

… Nalézání svobody …

MS: Asi vám v minulém režimu nescházela svoboda. Dokázal jste si ji nalézt, že?

BT: Zaměstnání, kde jsem byl, jsem si vybíral tak, abych problém se svobodou neměl. Jinak to ani nebylo možné. To, že jsem měl otce faráře, byl hned na začátku šok. To bylo všude – ve školách, ve všech zaměstnáních, na vojně …

MS: Byl jste tím stigmatizován?

BT: Ano, socialistický systém měl vždy dostatek lidí, kteří socialistickému systému chtěli škodit. Poškozování prováděli tím, že mně leccos tolerovali, tak to vidím se zpětnou platností. V té době jsem to tak nevnímal. Tak to ale bylo. Uvedu příklad: šel jsem na vojnu ve speciálním termínu. Šel jsem tam za trest. Evidenční náčelník se mě zeptal: „Znáte se s generálem Touškem?“ Odpověděl jsem mu, že ne. Znal jsem jediného vojáka z povolání, Jaroslava Davida, což byl můj strýc. Ten však byl z armády vyhozen, jelikož se postavil na stranu lidí v roce 1968. Náčelník, když jsem mu to vysvětlil, na mě ječel v tomto smyslu: „Že jste absolvent, že máte „zlaté kolejnice“, vůbec nic neznamená. To proto, že na prvním cvičení, na které půjdete, nebudete dělat důstojnické zkoušky, jelikož k nim vás nepustím, nepovýšíme vás. Na první cvičení půjdete jako svobodník. Uvidíte, co je to být svobodníkem naší armády.“ Ve skutečnosti to dopadlo jinak. V té době se mi narodila dcera a prezidenta republiky …

MS: … Gustava Husáka …

BT: … jsem zažádal o výjimku, aby mě dali blíž k rodině. Byl jsem v Lipníku nad Bečvou, třebaže jsem byl z Prahy. Bylo mně odpovězeno, že do toho pan generál nemá co zasahovat. Ve skutečnosti dali zprávu do Lipníka. Tam to vyřešili věru šalamounsky, dali k dispozici mě politrukovi pluku. Byl jsem jako jeho pomocník. Jel jsem na spartakiádu a na všechny přípravné věci, neměl jsem cvičit, ale zabezpečit ji po technické stránce. Kopali jsme kabely, celý Vypich jsme kompletně připravovali. Politruk si mě vzal s sebou do doby, co přijely cvičební jednotky. Můj nadřízený tam nebyl, vše jsem dělal sám. Ráno jsem vojákům přečetl noviny asi v tomto stylu: „Sparta vyhrála, tento fotbalový či hokejový klub prohrál …“ Pánové se radovali. Vyjednal jsem jim sportovní aktivy, divadla. To však bylo vše. Jinak jsem byl trvale doma. Vím, že jsem si neustále přehazoval kolejnice s hvězdou.

MS: Vojáci vás šetřili?

BT: Bylo to tak, že politruk pluku byl líný. V podstatě měl úplně volno, vůbec tam nebyl.

MS: Jak mohl systém fungovat?

BT: Docela dobře. Takoví kopáči vstávali ve 4 hodiny a od té doby kopali jisté kabely. Nic jiného nedělali. My jsme nebyli jako tradiční jednotka armády. Dostali jsme najíst, bydleli jsme v Ruzyni, poté u jednotky. Pak nás přestěhovali, že jsme byli samostatně.

MS: Dobrá, to je popis vaší vojenské služby v minulém režimu, která byla pro muže povinná.

BT: Bylo to až do doby, kdy přijely jednotky. To byl samý generál, ale byl tam díky mně zastoupen i svobodník. Sami se divili, jak to že svobodník může vykonávat takovou funkci? To musí být šajba, jeho strýc musí být funkcionář strany. Nějaký generál se mě ptal na pozici otce. Poté jsem nakonec řekl, že nejsem ani svazák.

MS: Co vám řekl?

BT: Úplně ztuhnul, a za chvíli mě vyhodili. Šli však k jednotce na kontrolu. Tam zjistili, že nic nefunguje, že tam politruk není. Nepořádek, který tam reálně byl, se nyní projevil. Pomalu jsem šel do kriminálu. Politruk, kterému jsem pomáhal, mě káral, proč jsem říkal, že nejsem ani v SSM, jelikož jsem jim prý mohl lhát. Odpověděl jsem, že to nemohu, jelikož jsem křesťan. Poté teprve začal lapat po dechu, co si to vůbec dovoluji.

 

… Ignorance a chaos …

MS: Rád bych se zeptal, zdali chaos, ignorance lidí byla běžná i v rámci normálních struktur, tedy i v zaměstnání, v nichž jste působil? Lidé tak nedosáhli kvalit, které jsou nutné pro výkon určité funkce?

BT: Například jsem dělal v Tesle Pardubice. Když se blížil převrat, upozornil jsem na ředitele výpočetního střediska, což byl funkcionář strany, ale Havel jej omilostnil. Bylo to kvůli hospodářské kriminalitě, protože zcela účelově, nesmyslně nakupoval počítače. Když jsem si to spočítal, přišlo mi to jako nesmyslné. Stát v té době na to peníze měl a mohl mu je poskytnout. Z hlediska dobře fungující společnosti to ale byly vyhozené peníze.

MS: Zřejmě narážíte na nehospodárnost režimu. Ne každému se podaří vystřídat 14 zaměstnání, třebaže jste prokazoval, že když jste dosáhl svého, tak jste odcházel.

BT: Neviděl bych to, že jsem šel za svým. V okamžiku, když jsem zjistil, že vedení jako takové …

MS: … není schopno přijmout vaše názory, …

BT: … nechce reagovat na podněty, považoval jsem to za ztrátu času. Uvědomoval jsem si, že jsem špičkovým odborníkem … Víte, systémových odborníků, kteří byli na mé úrovni, příliš mnoho nebylo, v republice nás mohlo být padesát. Ti, co tam u toho zůstali, jsou dnes velmi bohatí. Například mi volali z Německa. Tázali se, zdali bych jim nepomohl. S hrůzou jsem zjistil, že to, nač se tážou, neumím, jelikož se tím problémem nezabývám.

… Propojení lidé …

MS: Když hovoříte o výpočetní technice, mohl byste znát lidi jako Václav Žák, Jan Sokol?

BT: Bohužel jsem tyto pány neznal.

MS: Ti se právě zabývali programováním.

BT: Neprogramoval jsem. Byl jsem ve výpočetním středisku systémovým pracovníkem, který tyto věci řídil. Třebaže počítačů bylo hodně, dozíral jsem na řadu firem, kde nikoho schopného neměli.

… Ztráta země …

MS: Jakou ztrátu odhadujete naší republice. Lidí, kteří se věnovali této profesi, bylo málo. U nás se mnoho částí komponent muselo vyrábět.

BT: Jak jsem se již zmínil, osobně jsem dělal na amerických počítačích, na IBM, od této společnosti jsem měl dlouhodobé školení. Mnoho času jsem tam strávil, díky tomu jsem se dostal na úroveň, kterou jsem měl. Poté můj poslední zaměstnavatel byl Software AG z Německa, který mně dobře zaplatil. Tam jsem zjistil, že vůbec neumí ani zlomek toho, co já umím.

MS: Proč jste nevyužil konkurenční výhody a nezůstal jste v Německu?

BT: V Německu, kam bych teoreticky mohl jít, bych musel získat bydlení, ovšem oni tam nikoho nechtěli pustit. Říci, že cosi umím, znamenalo lež … Přeložil jsem nějaké tabulky, dal do systému české znaky, upravil jsem jim prostředí tak, aby to fungovalo. Podezírali mě, že jsem to ukradl, jelikož nevěděli, že i u nás jsou obdobná schémata. Ignorovali to, neboť na to „neměli“. Myslím si, že to byl stav, který trvá do dnešních dnů. Na Západě jsou na tom lidé hůře, než na jaké úrovni jsme byli zde.

MS: Dobrá, ale čím si vysvětlujete zaostávání Československa, když říkáte, že to zde bylo „lepší“?

BT: Ne, my jsme víc uměli.

MS: Proč jsme to nedokázali využít?

BT: Jednoduše proto, že naše vrchnost byla hloupá, neschopná a neměla žádný zájem o stav věcí. Bylo jedno, zdali se dařilo, či ne. Neměli žádnou motivaci. Nehledě k tomu, tam vždy bylo nutné, aby tam byl soudruh jako šéf, …

MS: … a ne schopný člověk.

BT: Přesně jste to vystihl.

MS: Zkrátka, byla konkurence těch, kteří měli červenou knížku, a to byli lidé neschopní, či možná všehoschopní.

BT: V řadě případů jsem s těmi šéfy narážel, když se zjistilo, že do toho ve firmě začínám hodně vidět. I pro ně to bylo nepříjemné. Jako systémový pracovník jsem musel vědět kde co.

… Politika po 1989 …

MS: Kromě své profese jste si ozkoušel také práci v regionální politice, že?

BT: Když došlo k převratu, šel jsem vědomě kandidovat na magistrát do zastupitelstva města Pardubic. Kupodivu jsem přeskočil lidí, kteří byli v kandidátce přede mnou. Čím to bylo, nevím, ale skutečnost je taková, že jsem byl čtyři roky v zastupitelstvu města Pardubic …

MS: … za Občanské fórum.

BT: Ne, byli to lidovci, třebaže jsem se s nimi hned „chytil“. Poté jsem si tam vytvořil vlastní partu lidí, kteří se snažili myslet jako já. Díky tomu jsem dobře nahlédl do politiky. Dívám se na to kritičtěji než ti, kteří v politice nikdy nic nedělali. Politika v dnešní době není snad přímo „křivárna“, ale je tam spousta věcí domluvena předem.

MS: Jinými slovy, rok 1989 mohl být „domluven“?

BT: To bych se neodvážil říci, protože do toho nevidím a tyto informace mně chybí. Mohlo tomu tak být v rámci boje o moc, a někdo zvítězil. Rusové do toho nezasáhli, a prošlo to. Musím se přiznat, že do toho nevidím. Nevím, zdali někdo má relevantní informace, anebo je vůbec někdy přizná. Řekl bych, že spíše v normální politice, která je v této době, se projevují se některé skutečnosti stejně jako tenkrát. Jestli někdo někoho přehlasuje, vypovídá to o faktu, že vše bylo předem rozhodnuté. Bylo to v tomto duchu: „Pánové, jestli něco chcete říci, řekněte to, poté o tom budeme hlasovat …“ Najednou člověk žasne, jak lidé hlasují, ovšem bylo to domluvené. Já něco dostanu, ty něco dostaneš, to si domluvíme.

MS: Zkrátka tam byla přítomna korupce …

BT: Již tenkrát byla. Když u nás došlo k obratu, tak Občanským fórem počínaje přes občanské demokraty – to bylo vše stejné.

… Iluze mnohých z nás o politice …

MS: Nemyslíte si, že lidé si vytvářeli v klíčových chvílích iluze? To je jeden z důvodů, proč jsou dnes zklamaní, proč demokratická politika je vnímaná jako nefunkční a povolání politika jako nedobré, nepřínosné? Zkrátka, ji vykonávají lidé, kteří k tomu mají patřičný žaludek.   

BT: Máte pravdu. Podle mého názoru je zásadní problém v tom, že lidé, kteří by měli figurovat v politice, zvláště na vedoucích pozicích, jsou všichni „stejní“.

MS: Říkáte, že mají stejné zájmy?

BT: Ne hned. Momentálně ve volbách v roce 2010 se udělal šikovný tah. Je jedno koho volíte, můžete volit ty od konce kandidátky. Nakonec se zjistilo, že lidé tomu podlehli. V okamžiku, kdy jim někdo něco nabízí, a nabízí jim to po desáté, po deváté odmítnou, ale po desáté neodmítnou, a již jej ti druzí mají. Lze říci, že to dopadlo stejně, jako kdybychom volili lidi na počátku. Postupoval jsem stejně.

MS: Ano, český volič využil kroužkování.

… Demokracie …

MS: Hovořil jste o politice. Jak jste uvažoval o „nové“ společenské formě – demokracii? Jde o to, že mnozí z nás si ji přáli. Měli jsme éru první republiky, kterou si ještě starší občané pamatovali, jelikož v ní žili. Sám jste byl zvolen do zastupitelstva. Myslíte si přesto, že lidé měli ponětí, co slovo demokracie obnáší, co se za ním skrývá?

BT: Každý tušil, že je leccos třeba změnit. Lidem, kteří chodili chrastit klíči na Václavské náměstí – také jsem tam byl – bylo mžikem jasné, oč běží.

MS: Soudíte, že lidé věděli, co to znamená vést dialog, vést kultivované střety s druhými?

BT: Tak signály nechodily. Lidé byli rádi, že mohli cokoliv říci … To bylo již během revolučních změn jasné. Bylo to podobné jako v roce 1968, kdy se lidé projevovali svobodně.

MS: Lidé věděli spíše, co nechtějí než to, co chtějí?

BT: Ano, je to inverzní pohled na svět. To, v čem jsme žili, bylo špatné. Nyní chceme, aby to bylo jiné.

… Kapitalismus …

MS: To byla otázka společenského řádu. Jistě by bylo dobré se zeptat, jak jste uvažoval o vykročení na cestu kapitalismus? Tážu se proto, že někteří z nás usilovali o cestu návrat k reformám roku 1968. Nebude zde kapitalismus, ale bude zde hospodářství, kde svou roli bude hrát plán.

BT: V tomto ohledu jsem měl jasno od počátku. Rok 1968 nic nepřinesl. Naivní představy o tom, jak všichni díky socialismu budou vítězit, jsem neměl.

MS: Opětovná iluze?

BT: Byla to naprostá iluze. Asi hodně za to mohl i můj otec, byť byl farář. Po mnoha stránkách nám vštěpoval správné myšlenky.

MS: Díky tomu máte zdravý pohled na svět. Zkrátka, obnovení kapitalistického řádu jste využil a stal jste se podnikatelem.

BT: Kapitalismus jako takový jsem vzal za své v okamžiku, když jsem viděl, že je to jediná šance. Nastoupil jsem do německé společnosti a říkal jsem si, že je to právě ono. To znamená, že jsem měl ideálního zaměstnavatele, mám výborný příjem. Vše mám, ale zjistilo se, že to není vůbec pravda.

MS: Zkrátka, další iluze?

BT: Firma, kde jsem byl zaměstnán, je obrovská. Shodou okolností se zde podílela na kuponové privatizaci. Němců ve společnosti bylo několik tisíc, vůbec nic kloudného nedělali. Flákali se, jak mohli. Z toho jsem byl úplně šokován. To proto, že jsem na to nebyl vůbec zvyklý.

MS: Když vyjdu z vašich slov v dialogu, nemohl jste se tam uplatnit a společnost jste opustil.

BT: Přesně tak. Dal jsem výpověď, neboť jsem si říkal, že to dál nejde, a začal jsem podnikat sám. Mimochodem, poslali mě na Slovensko do energetických závodů, které jsou v Bratislavě. Za pár dnů, co jsem tam byl, za mě zkasírovali 30 tisíc marek. V tu dobu to byly obrovské peníze. Z toho jsem však nic neměl, jelikož jsem bral normální plat, i když jsem měl plat vysoký, sám jsem to nepocítil. Nadzvedlo mě, co tamním energetikům účtují. Říkal jsem si, že to již nechci. Tenkrát jsme byli jedním státem.

MS: To bylo v roce 1992?

BT: Přesně … Zkrátka jsem se rozhodl, že to podporovat nebudu. Od té doby jsem začal podnikat sám.

… Zaostávání blahobytu …

MS: S kapitalismem v západních zemích si lidé vybaví blahobyt, se systémem centrálního hospodářství  – nedostatek, někdy i věčný nedostatek. Když našinci vyjeli na Západ, viděli, jakého blahobytu západní sousedé dosáhli.

BT: Z mého pohledu to u většiny lidí nehrálo takovou roli.

MS: Blahobyt hmotný by byl podružný?

BT: Do dnešní doby přetrvává, že komunisté zde něco zavinili, že zde před jejich vládou bylo vše. Když si vezmete, že pivo stálo 70 haléřů, a dnes stojí 25 korun a výše. Pro sebe si člověk řekne, že to není možné. To proto, že to třicetkrát zdražili.                                      

MS: To jsou resentimenty. To říká člověk, jenž nevidí pohyb v celku a život přepočítává na hmotné hodnoty. Jednoduše nevidí svobodu, možnost seberealizace, politické participace …

BT: Když jdu k jádru věci, tak to končí u konstatování, že si dnes koupím více. Že si lidé podstatně více vydělají, nevnímají.

MS: Co říci takovým lidem, kteří se drží hmotného, než že se mohou svobodně pohybovat? Svobodu dokážou vyměnit za jídlo.

BT: V jistém ohledu kdo ne? Až na pár idealistů …

MS: Lze soudit, že se to tak nedá redukovat. Svoboda je stavem ducha.

BT: To ano, ale bojím se, že pro mnoho lidí ne. Lidé sice hovoří, co vše mohou, a tenkrát ne. Když ale dojde na lámání chleba, zjistíte, že titíž lidé v té době byli naprosto spokojeni.

MS: Čím si to vysvětlujete?

BT: Komunisté nebyli hlupáci. To znamená, že národ jako takový drželi v bludu, že má maximum, co může mít. Lidé ze Západu nám nedají ani korunu. Také, že všichni jsou proti nám. Rusové nám výpomoc poskytnout nemohou, jelikož na to sami nemají. Zkrátka, co si nevyděláme, to nemáme. Němci se mají dobře kvůli tomu, jelikož jsou podporováni Američany.

MS: Němci však během čtyřiceti let zbohatli díky tomu, že uměli odpovědně pracovat.

BT: Vzpomínám si, že většina lidí věřila tomu, že „německý zázrak“ vědomě drží Američané, kteří s nimi dlouhá desetiletí neválčili. Tyto vazby fungovaly, Němci si vydělali velké peníze. Tento mechanismus funguje do dnešních dnů. Zkrátka, díky tomu si mohou dovolit podporovat Německo, aby byl vidět rozdíl mezi východním Německem a západním Německem. Na jedné straně je luxus, a na druhé straně – bída. Když však dotyčný uvažoval o sobě, najednou mu bylo řečeno, že zde máme, co potřebujeme. Komunisté sice hlídali, aby pomeranče byly jednou za rok, ale byly. Banány též byly jednou či dvakrát za rok.

MS: Též byly podpultové zboží  …

BT: Lidé se prostě naučili chodit za svými zdroji. Lidé si zvykli krást a říkalo se: „Kdo nekrade, okrádá svou rodinu.“ Fungovalo to tak, že všichni kradli, nikde nic nechybělo. Na tom byl postaven systém.

… Nejen hmotný svět a nejistota …

MS: Pokud by lidé nespatřovali na systému cosi chybného, nevyšli by do ulic v roce 1989?

BT: Kdyby šlo pouze o hmotnou stránku věci, tak ano … V okamžiku, kdy najednou bylo možné něco změnit s tím, že vše, co máme, nám zůstane a něco nového nám přibude, jedná se o kýžený stav.  

MS: Právě rok 1989 je vydání se na moře nejistoty, kde dochází k mnoha bouřím.

BT: Když se chrastilo klíči, lidé o tom neuvažovali.

MS: Mně jde o to, že se lidé dokázali rychle spojit, byla zde neopakovatelná atmosféra a mnohým připadala jako proměnění.

… Stát a systém …

MS: Jste podnikatel a jistě se v rámci svého podnikání setkáváte se státem a jeho funkcemi. Někdo jej považuje za element, který by měl dbát na dodržování norem a byl nočním hlídačem, jiný, aby zajišťoval všemožné sociální programy a byl státem, jako je na severu od nás. Je podle vás lepší americký kapitalismus, či evropský? Země ve Skandinávii jsou bohaté.  

BT: Musím říci, že jsem ve Švédsku strávil nějaký čas, syn tam rok a půl studoval, dcera tam byla 2 roky. O švédském zázraku víme. Tam mají poměrně značné sociální problémy, drží si svůj systém nesnadno. Pro nás skandinávská cesta není vhodná.  

MS: Někteří představitelé bývalé i současné politiky ji prosazují – například pan Špidla … Ale k postavení státu …

BT: Nyní bych se zaměřil na význam státu. Myslím si, že jsme vyšli ze socialismu, kde stát rozhodoval stoprocentně. Normální lidi nemohli vůbec rozhodovat, a proto se domnívám, že plynulý přechod ke svobodě může trvat po několik generací, než si to lidé osvojí. Stát by měl být vážnější. Dost podstatným problémem je, že dnešní politici jsou po této stránce zkorumpovatelní. V politice to běží nedobrým způsobem, stačí, co člověk vidí na komunální úrovni. Mohu říci, že tam nadále vládne několik jednotlivců … Primátora v Pardubicích jsme volili těsně po volbách. Bylo nám řečeno: „Dostanete dva náměstky, když budete hlasovat pro toho a toho primátora.“ Nakonec nám to i paní Demlová, které v Pardubicích dělala primátorku, předložila jako závěr. Co můžeme dělat? Můžeme být v opozici, ale s tím nebyl souhlas. Máte dvě volby – buď pojedete, budete vládnout, anebo budete v opozici.

MS: Inu, demokracii jsme si neosvojili. Člověk mnohdy zůstává s údivem koukat. Zkrátka, duch demokracie si člověk musí osvojit. Lidé, kteří spravují stát, by měli znát obecné dobro, a neřídit se partikulárními zájmy.

BT: Ano, ale problém je ukryt v tom, že když se podíváte odprava doleva, nikde nenaleznete prakticky žádného politika, který by mluvil pravdu a tento ideál prosazoval.

MS: Jistí lidé zde byli, ale asi se jim nedostalo sluchu. Jednoduše se jim cynici „vysmáli“.

BT: Ano, tito lidé byli velmi naivní. Skutečnost je taková, že tímto způsobem dnešní politici vystupují. V okamžiku, kdy člověk zvažuje, že bude kandidovat na politika, první věcí je hledání prospěchu pro svou rodinu a pro kde koho. Stát poté takový člověk využívá, ne-li zneužívá.

MS: Uplatňuje se zde politika: „Bližší košile než kabát“?

BT: Naprosto. Když jsou však všichni lidé v politice stejní, pak se rozhodujte. Nemáte vůbec koho volit.

MS: Je to ostatně otázkou pro každého člověka. Můžeme říci, že když není koho volit, nechť občan vykonává patřičnou aktivitu sám. Zkrátka, můžu být i tím, kdo bude volen.

BT: Během své kariéry jsem narazil na lidi s podobným pohledem na svět, ale přesto nic nezmohli.

MS: Zde nám vystupuje příklad z minula. Je čas na opuštění prostoru politiky, je třeba se věnovat něčemu jinému.

BT: Takový krok jsem udělal. Nechtěl jsem utéci jako osoba, jež selhala … Byl jsem v zastupitelstvu až do konce volebního období, tedy celé čtyři roky. Docházel jsem na setkání s tím spojená. Absolvoval jsem všechna zastupitelstva, nevykašlal jsem se na to. Do poslední chvíle jsem se pořád doufal, že se to třeba změní, ale nezměnilo se. Například většina lidí, která působí v zastupitelstvu, tam byla již tenkrát.

MS: Změnili stranu?

BT: Též. Co se týká primátorů, působí tam stejní lidé, kteří tam byli v minulosti.

…  Otázka legislativy …

MS: Navrhoval bych, abychom pokročili. Jako podnikatel s účetním softwarem často přicházíte do styku s českou legislativou. V Čechách dochází k časté změně zákonů a předpisů. Vstupovali jsme do Evropské unie, přijímali jsme doporučení, která měla být součástí právní úpravy. Jak jako podnikatel nahlížíte na neustálou změnu podmínek pro podnikání? Nevede to k tomu, že lidé si řeknou, nač se držet norem, když se rychle mění, a k tomu jsou též nevynutitelné?

BT: Myslím si, že bylo potřeba změnit komplet celou legislativu. Vzhledem k tomu, že je to rozsáhlá oblast, nejde to udělat z hodiny na hodinu. Směšné je, že do dnešních dnů platí zákony, které byly přijaty v komunistickém režimu před rokem 1968.

MS: Týká se to občanského zákoníku, jenž je z roku 1964, a přežívá díky novelizacím?

BT: To je jedna věc. Tam je potřeba to vyměnit celé. Stát jako takový nemůže během krátkých intervalů fungovat úplně jinak. Mělo by se to měnit postupně. Vyměnilo se tam mnoho a mnoho zákonů. Dnes je již těch, které by byly nehodnotné, minimum. Problém spíše vidím v tom, že legislativa zároveň řeší problémy, s nimiž si nevědí rady ani legislativci. Řekl bych, že si to musí sednout samo.

MS: Možná je problém také v tom, že legislativu nám přijímají lidé, kteří mnohdy ani nevědí, jak se píše dobrý zákon.

BT: Soudím, že tomu tak přímo není. Problém vidím u „expertů“, kteří do zákona zasahují. Poslanci to odsouhlasí a natropí větší obtíže než legislativci.     

MS: Schvalují to lidé, kteří jsou voleni lidmi.

BT: Ti jsou zkorumpovatelní. Problém je, že v parlamentu jsou různé lobby …

… Příklad legislativy …

BT: Uvedu příklad. Máme jednoduché účetnictví – daňovou evidenci. Řekněte mi, jaký stát v Evropě to ještě má?

MS: Tuším, že daňovou evidenci mají ve Spojených státech.

BT: Mně se jednalo o Evropu. Skoro nikdo to nemá. My to však máme díky poslancům a lobbistům. Uvedu příklad, který se týká podnikatelů v rámci tohoto způsobu vykazování hospodářské činnosti: faktura nemusí být zaplacena, přesto byla platnou. Na základě toho si díky podvojnému účetnictví odečte firma daně. Běžně se to dělalo a mělo to dopad na hospodaření společností. Již několikrát se mluvilo o tom, že se daňová evidence zruší. Nakonec se nezrušila, nadále trvá, protože kdyby se to mělo udělat, bude se danit několik miliard. Problém je v tom, že lobbistů je příliš mnoho na to, aby to někdo proti nim prosadil. Z mého pohledu je Kalousek slabý.

MS: Představitelé státu by měli jednat rázně, aby na to nedoplácela většina. Na druhou stranu, když se něco schválí a lidé si na to zvyknou, je těžké se toho vzdávat.

BT: Když se díky tomu vydělaly peníze, a nyní by se měly vracet, udělají firmy cokoliv pro to, aby se tak nestalo. Když by se tento zákon změnil, měli bychom usilovat o výjimku. Všichni, kdo by byli v pozici dlužníků, by najednou nic nedlužili, a nic platit nebudou. To přece není možné.

MS: Zákon by neměl zvýhodňovat jednu skupinu a poškozovat druhé. Mnohdy jsou do zákonů vkládány pasáže „na objednávku“.

BT: Může tak být. Soudím, že je to v menšině. U nás je problém v tom, že se některé tyto změny nedaly či nedají vůbec udělat. Vím to díky církevnímu společenství. Daňová evidence se měla rušit, ale nezrušila se do dnešních dnů a nadále to funguje. Tito lidé tak podnikají dál. Mnohdy to dělají na objednávku. Vystavte mně na milion či dva miliony fakturu, dám vám 200, 300 tisíc, s tím, že věřiteli platit nebudu. Buďte proti tomu a neudělejte to … Dostanete 300 tisíc. Dotyčný nezaplatí ani korunu. V okamžiku, kdyby došlo k odsouhlasení legislativy, musí dodatečně dva miliony zaplatit.

MS: Ano, ale to je proti dobrým mravům, retroaktivita práva u nás není …

BT: V okamžiku, když si na tom postavíte svou živnost, nebudou to pouze 2 miliony, ale mohou to být 2 miliardy a možná i více. Kde je však vezmete?

… Invenčnost přístupu …

MS: Nádherně ukazujete, jak jsou čeští lidé „vynalézaví“.

BT: To rozhodně. Myslím si, že na rozdíl od evropských států. Vidím to v oblasti podnikání, kde se pohybuji. Software ABRA, kterou utváříme, se odlišuje především od systému SAP či amerických systémů tím, že se k němu dá tvořivě přistupovat, například umožňuje zpětně vkládat data. Náš systém ABRA na to reaguje. Půl roku nemám příjemku. Jak to řešíte? Němce nenapadne, že by se to dalo nějak vyřešit, ale Čech to vyřešil. Systém sice funguje „z ruky do huby“, ale proto, aby to dopadlo. Němci jsou pro pořádek, ti v tom musí mít pořádek.

MS: Sami si neodpovědným přístupem podřezáváme větev. Člověk by si mohl říci, že když Češi obchodují s Němci, částečně přistoupí na německý pořádek, ale si necháme onu invenčnost.

BT: V případě, když obchoduji s Němci, udělám vše, co na mně Němci chtějí. To znamená, že jim to včas zaplatím, Němci jsou spokojeni. Že jsem do systému vložil až za půl roku, je na mně.

… Minulost a vyrovnávání …

MS: Dobrá, rád bych ještě vedl dialog o jedné věci, a proto bych si dovolil otočit se do minulosti. Je zde komunistická strana. Domníval jste se, že komunisté zmizí z politické mapy?

BT: Podle mého soudu je to hrubá chyba, a nevím, kde to začíná. Možná je to v oblasti lidí, jako byl Marián Čalfa. To znamená, že se jedná o komunisty, kteří změnili svou partaj, ale nadále jsou komunisty, či lépe komunisticky smýšlí. Řekl bych, že za normálních okolností by komunisté vůbec neměli existovat.

MS: Inu, radikální pojetí.

BT: Zde není nejmenší důvod k tomu, aby strana, která de facto vládla 41 let, vládla i nadále. Kdyby bylo možné je zrušit například zákonem, udělal bych to. Snažil bych se o prosazení zákazu, pokud bych byl v pozici, že bych to mohl prosazovat. Podle mého soudu to začíná u těchto skutečností. Dlouhou dobu se říkalo, že zde vládnou lidé, kteří vůbec nevidí spojitost s minulým … Byl to Čalfa, předseda vlády, …      

MS: … který již za Adamce působil jako člen legislativní rady vlády.

BT: Ten se s panem Havlem velice dobře domluvil v tom ohledu, že Havel kopal za něj, dělal všechny věci tak, aby mu to vycházelo.

MS: Díky Čalfovi byl možný přechod Havla z role disidenta do role prezidenta.

BT: Tam je podstatnější to, že Čalfa de facto si vládl dále.

MS: Byly to dva roky, co zastával funkci premiéra federální vlády.

BT: Po odchodu z úřadu jsme pana Čalfu neviděli. Má slova o vládnutí se netýkala stavu, kdy byl ve funkci. On z ní odešel, ale poté tam nadále plnil svou funkci tím, že jej nikdo nikde neviděl.

… Nebyla dekomunizace …

MS: Narážíte na fakt, že neproběhla dostatečná dekomunizace?

BT: Naprosto žádná.

MS: Němci měli denacifikaci, byť s pomocí vítězných mocností. Soudíte, že naše zem ji potřebovala?

BT: Ano, momentálně není řádně oddělená vina. Jestliže někdo byl za komunistů darebák, byl nakonec omilostněn, nic se mu nikdy nestalo. Takový člověk může dnes být ve straně občanských demokratů a vládne dál.

MS: Došlo k překabátění.

BT: Přesně tak.

MS: Člověku, jenž dříve nosil červenou knížku, možná zmodrala.

BT: Takový člověk přešel do jiné strany, nebo se ani neúčastní politického dění. Není nutné, aby v něm participoval.

MS: Zkrátka, považujete nutnost vyrovnání se s minulostí za klíčovou?

BT: Ano, v okamžiku, kdyby se to tvrdě odsoudilo, je ve vzduchu, že když někdo v politice nevystupuje správným způsobem, může se mu stát něco podobného, mohlo by to složit jako příklad. Pokud se komunistům nic nestalo, tak proč by se někomu něco dělo dnes? Muselo by to být, aby se něco stalo, to by byla naprostá výjimka. Jakmile se někdo dá na politiku, má díky tomu jistotu, že mu vše vyjde.  

MS: Myslíte si, že je to jeden z problémů?

BT: Ano, dříve se nastartoval způsob, který vede k tomuto stavu. Soudím, že je to nadále totalitní systém, který s jinými lidmi funguje „úplně stejně“.

… Podoba „normalizace“ …

MS: Jinými slovy, sice nemáme normalizaci jako za Husáka a Jakeše, z nichž posledně jmenovaný řekl o stavu strany ke konci režimu, že strana a on sám si připadá jako kůl v plotě, cosi podobného je i dnes, ale s tím rozdílem, že to vykonávají jiní lidé.

BT: Ano, ale je to jiná situace. Normalizace byla „spláchnutí“.

MS: V minulosti lidé nic nezmohli a dnes mnozí z nich také mají pocit, že nic nezmohou. Jejich postoje nejsou brány v potaz.

BT: Ani brány být nemohou. To proto, že dnes vládnou strany.

MS: Ne nadarmo se říká: hlas lidu, hlas boží … Děkuji vám za osobní vyznání …   

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *