Dialog o transformaci a zrodu překladu učebnice ekonomie s Michalem Mejstříkem


*1952, český ekonom, vysokoškolský pedagog na Institutu ekonomických studií FSV UK, je autorem studií o transformaci, je členem Národní ekonomické rady vlády NERV, působí v privátním sektoru EEIP.
Stáhnout dialog:
Dialog byl natočen v úterý 1. listopadu 2011 v odpoledních hodinách v Malostranské Besedě, Malostranské náměstí 2, Praha 1, Malá Strana, druhá část dialogu o výuce ekonomie byla natočena v úterý 10. dubna 2014 odpoledne v prostorách domu, kde sídlí kancelář EEIP Thunovská 179 / 12, Praha 1, Malá Strana.

MS: Vy jste v roce 1989 působil v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd.

MM: Já jsem tam byl jako badatel, vystudoval jsem disciplínu, která se jmenuje ekonomicko – matematické výpočty, což je …

MS: … matematická ekonomie – současná analýza. Vyrostl jste na Samuelsonových Základech ekonomie[1].

MM: Ještě na vysvětlenou. Já jsem se zabýval matematickým modelováním. To byla věc, která mě nejvíce bavila, zajímala. Mělo to ještě jedno kouzlo, že všechna literatura v té době byla vždy v angličtině. Já jsem z povahy věci byl závislý na tomto jazyku. Když jsem si něco chtěl přečíst, musel jsem v originále. Buď v angličtině, a když to nebylo dostupné v tomto jazyku, tak jsem musel jet do Polska, koupit si to v polštině. Někdy byla literatura i v ruštině. To jsou takové věci, které v současnosti lidé vůbec nemohou pochopit, že jsme získávali poznatky tímto způsobem. Zásadní problém byl, že se tento přístup vyčerpal.

MS: Sluší se říci, že na matematických modelech a konstrukcích agregátů bylo závislé centrální plánování.

MM: To také. Já jsem se snažil do toho vnést aspekty „utilities“. Tehdy se tomu říkalo užitná hodnota. Tím, že do toho byla vnášena užitná hodnota, vždy když se plánovalo, prosazoval jsem modely, které braly v úvahu vztah poptávky a nabídky, což bylo v té době docela neobvyklé. Pro mě byl ten autor, kterého jste zmínil, velmi důležitý. Vedlo to od roku 1986 – 1987 k vytvoření jisté skupiny, která tohoto Samuelsona[2] vnitřně diskutovala. Skupinu vedl tehdy Václav Klaus a smysl celého konání byl ten, že jsme si probírali každou z kapitol Ekonomie jako zajímavé zadání.

MS: Vy jste začal studovat a zabývat se Samuelsonem v době, kdy bylo zřejmé, že se komunistický režim se chýlí ke konci, a nastanou nutné změny.

MM: Tím, že jsem vystudoval oblast matematického modelování, inklinoval jsem k exaktním modelům, které byly ve světě běžné, které předpokládaly jistý trh. A tak dále. U nás byl zlozvyk tyto tržní předpoklady ze systému vydělovat. Já jsem patřil k těm, kteří se je tam snažili vrátit. Byl jsem v matematických modelech poměrně vyspělý. Svou diplomovou práci jsem psal na téma Odhady produkčních funkcí nelineárními metodami. Metody v té době užívala Academic Centre of Pasadena. Abych to mohl dělat, musel jsem hledat v odborných žurnálech a spojit se se zahraničím prostřednictvím kolegy informatika, který metody chtěl používat pro odhady elektronických obvodů.  Dokonce jsme zavedli jisté vylepšení. Nemělo to v té původní době až tolik společného. Pro mě bylo naprosto běžné pracovat se zdroji tohoto typu.

… Propojenost se zahraničím …

MS: Člověk, jenž měl zájem se tímto zabývat, musel být napojen na zahraničí.

MM: U nás to napojení bylo takové, že možnosti cestovat do zahraničí byly zanedbatelné.

MS: Bylo to privilegium.

MM: Já jsem nepatřil k těm, kdo by někam příliš cestovali. Dokonce jsem byl v situaci, že jsem literaturu o ekonomii získával tím, že jsem chodil do technické knihovny. Původně jsem byl ekonomický matematik. Poté mě pozvali jako matematika, abych pomohl dělat prognostický model holandské[3] ekonomiky na Central Plan Bureau v Haagu. V roce 1982 jsem tam byl tři měsíce na takové stáži, kde jsem vytvořil nerovnovážný model prognózování zahraničního obchodu. Tento úřad v Holandsku není typickou plánovací institucí. Já jsem tam nebyl jako ekonom, ale jako matematik.

… Užívání znalostí …

MS: Když hovoříte o minulosti, bylo by chybné se nezeptat, zda komunisté zde nechtěli využívat vašich poznatků?

MM: Ti k tomu neměli vztah. Já jsem v té době byl první, který ze svého výzkumu v Holandsku opublikoval anglicky napsaný článek v časopise Ekonomicko-matematický obzor, což bylo také neobvyklé.

MS: Dá se říci, že si lidé necenili odvážných, kteří poznávali západní svět a mohli být přínosem pro společenské reformy?

MM: V té době to bylo lidem dost cizí. My jsme si žili zajímavým způsobem. Člověk měl relativně dost času, avšak zanedbatelné peníze. De facto jediná svoboda bylo bádání a já jsem si chodil bádat do technické knihovny, kde měli literaturu s matematickými modely, odhadování …

MS: Pokud se díváte na tu minulost, komunistický režim vám poskytl možnost akumulace poznatků …

MM: Opravdu jsem si tam řešil své věci. Pak to přestávalo být rozumné, protože součástí hry bylo také to, že všichni představitelé Ekonomického ústavu ČSAV museli být v komunistické straně. Byl jsem též její součástí. Není to nic, co bych zapíral, ti lidé o to nestáli. Naše představa byla taková, že je nutné něco změnit. Neustále jsme diskutovali. Měli jsme spoustu času na přemýšlení.

MS: Je možné tedy o vašem okruhu uvažovat jako o svobodném světě v nesvobodném státě.

MM: Asi ano. V té době se vytvořily skupiny zajímavých lidí, kteří spolu komunikovali celkem otevřeně. Pak ty modely byly na pomezí času. Následně jsme začali diskutovat věci okolo Samuelsonovy učebnice, která byla přeložena v nějakém starém vydání profesorem Urbanem. Úskalím té doby bylo, že jsme si vytvořili vlastní svět a diskutovali jsme …

MS: … o tržní ekonomice.

MM: Ano, já jsem měl kurz o evoluční ekonomii založené na Josefu Schumpeterovi[4].

MS: Rakouský ekonom s českými kořeny … Ten, který věštil zánik kapitalismu.

MM: Právě. Byl jsem dokonce prvním českým členem mezinárodní Schumpeterovy společnosti. V zahraničí jsem se přihlásil a byl jsem jedním ze Schumpeter Society.

MS: Dá se říci, že bylo na co navazovat.

MM: Přesně tak. Pak se začaly věci hodně vyhraňovat, bylo zřejmé, že problémy zde jsou.

MS: Soudíte, že hospodářství …

MM: To bylo evidentní. Hospodářství bylo ve špatné kondici.

… Krize ve společnosti …

MS: Člověk v materiálech Občanského fóra zjistí, že společnost se nacházela v multidimenzionální krizi. Nešlo pouze o krizi hospodářskou po dvou generacích komunistického režimu, kdy společnost vycházela ze slušné základny.

MM: Ty diskuse probíhaly běžně. V té době Václav Klaus organizoval semináře …

MS: Jak ve Státní bance československé i v Prognostickém ústavu.

MM: To byla milá setkání. Začali jsme vést dialog nad jednotlivými kapitolami Samuelsona. Týkalo se to dvanáctého či třináctého vydání jeho slavné knihy. To však byla specializovaná činnost. Každý si vzal kapitolu, měl za úkol ji přednést. Ti ostatní k tomu říkali, jak to vnímají, jelikož ten svět byl hodně vzdálen.

MS: Byli jste vychováni marxistickou ekonomií.

MM: My jsme si museli sami pro sebe osvojit moderní nástroje, které se zde v té době vůbec nevyskytovaly.

… Vanutí z Východu, uvolnění …

MS: Je dobré se zeptat, jak jste reagovali na vývoj ze strany Sovětského bloku. Perestojka, glasnosť.

MM: To vedlo pouze k tomu, že jsme se ještě více věnovali svým věcem. U nás to uvolňování extra pociťováno nebylo.

MS: Vedoucí přestavitelé režimu to nepochopili.

MM: To byla situace celkem vzrušující v tom ohledu, že jsme si budovali svůj vlastní svět.

… Kdo rozuměl tržnímu hospodářství? …

MS: Když se podíváte zpět, kdo rozuměl tomu tržnímu hospodářství? Bylo zde dvougenerační přerušení.

MM: Je dobré upozornit na kolegu Oldřicha Dědka[5], pani Stanislavu Janáčkovu[6] … Ti se podíleli na překladech a zavedení české terminologie, která některá anglická slova ani neznala.

MS: Bylo zřejmé, že socialismus selhal a bude velmi obtížné obnovit tržní instituce. O jakém časovém úseku jste uvažoval, že by byl na jejich obnovu potřebný?

MM: Říkali jsme si, že by to bylo dobré. Zdali se to povede, to byl velký otazník. Takový přelomový seminář zde uspořádal Josef Zieleniec právě v roce 1989 …

MS: Na základě toho vznikla i publikace Československo na rozcestí.

MM: Nejen to. Další konference v roce 1989 byla za účasti Američanů. Tam jsem též měl svůj příspěvek. Výstup poté redigoval Dušan Tříska. To již byl stav, kdy si lidé dělali věci sami. To vše nás posunulo dále, že jsme již začali komunikovat se zahraničními partnery. Z hlediska ekonomické vědy jsme si jasně definovali základní ekonomické stavební kameny. Následně poměrně rázně došlo k ostrému řezu. Přišla chvíle, kdy poměrně nečekaně došlo k velkému „sesuvu“, k protestům. Bylo to dříve, než si to všichni mysleli. V tu chvíli se to okno definitivně otevřelo, ministrem financí se stal Václav Klaus. V tom období mi předal…

MS: …štafetu nejen s překlady zásadní ekonomické literatury …

MM: Řekli jsme si, že je absolutně nutné okamžitě konat. Nebylo možné čekat déle, jelikož bylo nutné něčím začít.

… Cesta k učebnici ekonomie …

MM: Najednou vznikla otázka, jak dál s výukou ekonomie. Neexistovaly žádné ekonomické učebnice. Došlo k výraznému zlomu ještě v prosinci 1989. To jsem se začal věnovat překladu Samuelsonovy Ekonomie a dal jsem dohromady jistý tým lidí.

MS: Dá se říci, že to byli lidé, kteří se ze své funkce měli zabývat právě těmi západními školami ekonomického myšlení.

MM: Nebyla to podmínka. Sluší se říci, že někteří odešli rovnou do politiky. To byl Tomáš Ježek[7], jenž byl s námi ve skupině, i někteří mladší.

MS: Vladimír Dlouhý [8]

MM: Též. V tu chvíli došlo ke zlomu. Já jsem se tehdy intenzivně věnoval složení týmu lidí, kteří během krátké doby přeloží stěžejní dílo, které se stane od roku 1990 základem výuky ekonomie. Je dobré uvést, že sem počali jezdit lidé ze zahraničí hodně z Cornellovy university a z dalších míst západního světa. S nimi jsme začali rychle komunikovat. Udělali jsme seminář, jak vlastně postavit vysokoškolské studium.

MS: Byl nedostatek lidí rozumějících ekonomickému oboru, volnému trhu. Vraťme se k otázce, jak vznikal jistě důležitý překlad význačného ekonomického díla laureáta Nobelovy ceny a jaké byly počátky výuky ekonomie, která se standardně vyučuje na západních universitách. 

MM: Já jsem byl jeden z mála, kdo znal Samuelsona celého. V jarním semestru 1990 jsem začal přednášet na Vysoké škole ekonomické, kde jsem přednášel jak pro studenty, tak pro kantory, což byla naprosto nevídaná situace. Při přednáškách v největší aule bylo mnoho lidí a přednášky byly přijaty pozitivně. V té době ještě nebyl dokončen kompletní překlad této knihy, intenzivně jsme na tom pracovali. Já jsem jednotlivé kapitoly rozdělil mezi tým, který se pravidelně scházel, a dokonce jsme neznali ani jednotlivé pojmy. Kolega Oldřich Dědek měl na starosti vytvoření společného slovníku. S pomocí takovýchto drobných stavebních kamenů jsme mohli vytvořit nové dílo. Jednal jsem s americkou ambasádou, aby nám uvolnila autorská práva, jelikož to nebyla jednoduchá věc. Zde nebylo možné vydat knihu načerno. Podařilo se s U. S. I. A., což byla jedna z agentur, vyjednat autorská práva. Bylo to v rámci pomoci, tak jsme je měli zdarma. Kniha vyšla v nakladatelství Economia. Poté to šlo celkem svižně krok po kroku. Tvrdě jsme pracovali na překladu a ten byl přednášen na Vysoké škole ekonomické. V historicky krátké době se nám tak podařilo s mimořádným úsilím a nasazením přinést tento materiál na svět. Mimochodem odměna za překlad byla pro celý kolektiv autorů asi 15 tisíc a byly to dva tisíce tiskových stránek. Hlavně jsme netušili, jak to bude úspěšné. Měli jsme tam klauzuli, že pokud to vyjde ve více jak 3 tisících výtiscích, tak budeme odměněni navíc stanoveným procentem. V té době peníze nehrály důležitou roli, protože jsme cítili obrovskou poptávku, aby zde něco takového bylo uvedeno na trh. Musím říci, že i Václav Klaus projevil velký zájem o předmluvu. Dík práci na překladu jsme v té době s profesorem Stallerem[9] z Cornellovy university uspořádali velký seminář pro učitele ekonomie z České republiky. Pár těch klíčových kapitol bylo vyučujícím předneseno autentickým Čechoameričanem …

MS: Jak probíhala výuka?

MM: Mezitím paralelně běžely intenzivní přednášky. Já jsem měl možnost vycestovat v květnu – červnu do Spojených států, kde jsem měl řadu přednášek …

MS: Lidé jako vy byli zřejmě žádaní, jelikož dokázali podat svědectví o systému.

MM: Ano, současně jsem navštívil samotného profesora Samuelsona, jenž mi to podepsal. S velkou radostí přijal informaci, že překládáme třinácté vydání jeho knihy. Poptávka byla obrovská.

MS: Jakým způsobem se to dostávalo ke čtenáři?

MM: Pro urychlení se to tisklo v Německu a tehdejší docent Klaus napsal předmluvu. Tím pádem kniha již byla kompletní. Ale nastaly problémy, protože Němci, u nichž se to tisklo, neznali český obsah. Kniha je černo – červená. Když je něco černo – červené, tak jedna barva byla pro tiskaře označena číslem jedna a druhá byla nula. Výsledek byl ten, že když jsem to dostal definitivním tiskem, k poslednímu ověření, má žena si všimla problémů u grafů. Říkala: „Proč ty grafy jsou takto … Nabídka dle výkladu roste, místo toho červená čára klesá …“ To jen dokládá chvat, v němž jsme to dělali. Zjistili jsme, že Němci v tiskárně zaměnili nulajedničkové symboly a muselo to být opraveno. Nutně vznikla i úvaha, že pokud se tisk nepodaří zastavit, půjde vydání do stoupy. Nakonec se celou věc podařilo včas vyjednat. S velkou radostí musím říci, že kniha Samuelsona vyšla nakonec v nákladu 40 tisíc výtisků. Již nikdo z nás za třetí a další dotisky žádné peníze nedostal.

MS: Čím si vysvětlujete její úspěch? Byli i jiní ekonomové … Česká transformace není spjata se Samuelsonem, ale F. A. von Haykem[10], je zmiňován i Milton Friedman[11].

MM: Proč vyšla tolikrát? Byla po ní obrovská poptávka. Vlastně ta kniha se stala dobrou učební literaturou. Kantoři se rozhodli dle ní učit.

MS: Byl to standard.

MM: V té době jsem absolvoval desítky různých aktivit. Současně jsme spoluvytvořili CERGE – EI.

… Poznatky nejen o plánované ekonomice …

MS: Je dobré se mírně vrátit a zeptat se. Jak jste se dívali na Samuelsonův text prizmatem poznatků o plánované ekonomice?

MM: To byl problém. Speciálně v jedné pasáži, která se věnovala východní Evropě, kdy text byl zastaralý. To jsme měli velkou debatu, jelikož pan Samuelson žil v domnění, že systém, který byl u nás, nebyl takovým špatným řešením. Já jsem to vždy v ústních přednáškách musel korigovat. Bohužel v té době se nedalo vyjednat vypuštění sporné kapitoly. Já sám jsem s ním osobně tuto skutečnost diskutoval, kdy jsem jej potkal v květnu 1990 ve Spojených státech. Vysvětloval jsem mu, že situace na východě je trochu jiná. Předložil jsem mu pochopitelně nějaké výstupy. To byla jedna ze zajímavých debat. V tu chvíli on toužil něco se o tom dozvědět, zjistit, jak to vlastně je. On byl ten neoklasik, jenž se snažil vše obnovovat a syntetizovat. Musím říci, že předních myslitelů, kteří o nás měli zájem, byla celá řada. Já jsem například měl přednášku v National Bureau for Economic Research, které má své sídlo má v Cambridge Massachusetts. Bylo to velmi úspěšné. Působil tam profesor Dornbusch[12]. V přednášce jsem se vrátil do historie Československé republiky. V té době šla stranou matematika, jelikož se člověk věnoval těmto otázkám. Přednáškou jsem profesora Dornbusche inspiroval, jelikož tak slyšel o Rašínově kauze[13] a o protiinflační československé ekonomické politice po první světové válce.

MS: Jednalo se o deflační politiku, která „uškodila“ našim exportům, na nichž bylo Československo závislé …

MM: Napsal k Rašínovi i vlastní text, což bylo velmi překvapující. Byl z řady těch, kteří si kladli otázku, co je to vlastně za polozapomenuté země. Tím, že měl pozitivní vztah k Německu, tak vztah k inflaci po první světové válce – Německo inflační a Československo deflační. To byla pro něj velmi zajímavá tématika, kterou jsem mu pomohl spoluobjevit. V té době se s tím nesetkal, a tak jej to uchvátilo, že se k tomu tématu vrátil.

MS: To je snad dobré, když se akademici zajímají a objevují zapomenuté …

MM: Ano, tak bylo možné vidět ten kontrastní pohled na poválečnou německou historii. Člověk tímto způsobem mohl potkat desítky lidí, a musím konstatovat, že je to nesmírně inspirující. Přivedlo mne to k přesvědčení, že člověk musí své názory na hospodářství dořešit.

… Dohánění vzdělání …

MS: Narážíte na skutečnost, že se člověk musel „dovzdělat“…

MM: Díky velkému úspěchu přednášek mi britská vláda udělila stipendium Tomáše Garrigue Masaryka[14] na podzim roku 1990, kdy jsem mohl odjet na stipendijní pobyt na London School of Economics. Tam jsem poctivě absolvoval …

MS: … kurzy o tržní ekonomice a institucích.

MM: Mohl jsem se setkat s lidmi, jejichž práce jsem četl. To bylo pro mě nesmírně inspirativní. Byla to ta správná chvíle, kdy člověk si teprve uvědomil, že spoustě věcí při překládání textů vlastně hlouběji nerozuměl, jak by v podstatě chtěl. Bylo to zkrátka velmi inspirující, jelikož člověk měl možnost žít v Británii a potkávat se s těmi lidmi, kteří ty texty píší o jevech, které na vlastní kůži prožívají.

MS: Mnoho ekonomů z Československa či později z České republiky využilo tuto možnost a vyjelo do zahraničí.

MM: My jsme se v té době potkali s kolegou Tůmou[15], jenž tam byl též.

MS: Ještě Oldřich Dědek.

MM: Vlastně ten samotný fakt, že si to člověk na místě „ohmatá“ … To byla skutečnost, která člověka poznamená na řadu let. Lidé na to nebyli připraveni. Na zelené louce jsme založili ekonomické školy. Studium ekonomie na Universitě Karlově a současně vznikalo i CERGE – EI. Je nutné říci, že si člověk uvědomil, jak jiný je reálný svět a jak k němu máme daleko.

MS: Nejen lidé, kteří se tím profesně zabývali, ale i lidé, kteří žili bez znalosti tržního systému, kteří byli obětí plánovaného hospodářství. 

… Výuka ekonomie …

MS: V našem prvním setkání jsme hovořili o pádu režimu a genezi učebnice ekonomie. Jak se začala budovat výuka ekonomie ve svobodném státě? Je zřejmé, že byl nedostatek erudovaných lidí.

MM: Vzniklo samo CERGE. To bylo bytostně provázáno se studiem ekonomie na Univerzitě Karlově. Byla snaha vybudovat pracoviště, která se budou lišit od stávajících vysokých škol ekonomického změření. Jak jsem zmiňoval, že v té době lidí majících hlubší vtah k ekonomii, ale i k právu, bylo poměrně málo. Byla snaha na zelené louce vybudovat něco nového. My jsme se vydali dvěma cestami. Na začátku jsme uspořádali velký seminář o výuce ekonomie ve světě se zahraničními hosty, jehož závěr byl tento: bylo by dobré ustavit ekonomická studia na Karlově univerzitě. Proto již v květnu 1990 jsme vypsali a poté přijímali společně s kolegou profesorem Hlaváčkem první zájemce o studium nového stylu ekonomie na fakultě, která byla obnovená, tedy na Fakultě sociálních věd. Od září 1990 někteří zájemci do studia nastoupili. V začátcích tam přednášel kolega Pavel Kysilka, jenž je …

MS: … v roce 2012 generálním ředitelem České spořitelny.

MM: Ano. Jako učitelé tam střídavě působilo mnoho těch, které naleznete v nerůznějších řídících pozicích na světě. Od první chvíle bylo studium bakalářské a posléze magisterské orientováno směrem k řešení ekonomických problémů matematickou cestou. To bylo dáno i naším zaměřením. Na druhé straně – zájem byl neomezovat se matematizující ekonomii. Podstatné přednášky tam prezentovali lidé jako profesor Karel Kouba …

MS: … a jiní institucionální ekonomové …

MM: Též profesor Lubomír Mlčoch a jiní, kteří do tohoto procesu vnesli nejen matematizování, ale i úvahy o institucionálním charakteru ekonomických procesů.

MS: Dá se říci, že jste vybudovali instituci, která by mohla být konkurenční pracoviště k Vysoké škole ekonomické?

MM: V podstatě pokus, jenž byl přerušen tím, že jsem byl ve Velké Británii a též jsem paralelně zakládal doktorandskou větev studia ekonomie, kdy jsme společně s profesorem Švejnarem a poté docentem Zielencem, docentem Benáčkem dali dohromady Centrum pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání, neboli Centrum for Economic Research and Gradual Education – CERGE. Bylo původně součástí fakulty, ale ukazovalo se, že pro získání mezinárodních grantů na podporu výuky v České republice bylo vyžadováno transparentní financování a řízení a nutné bylo oddělení. V té době dobrých kantorů, kteří byli schopni učit doktorské programy, bylo málo. K tomu bylo třeba získat zahraniční prostředky, a proto se CERGE vydělilo jako samostatné pracoviště Univerzity Karlovy a osamostatnilo se od Fakulty sociálních věd a v letech 1991 – 1992 jsem se stal i výkonným ředitelem CERGE. Za mého působení se mi podařilo získat významné prostředky na knihovnu s profesorem Andreasem Woergoetterem, který momentálně působí jako významný expert OECD. Opravdu se nám dařilo využít tyto zdroje. Na druhou stranu vznikla potřeba, aby CERGE bylo pro dárce dostatečně průzračné – a v té době vůbec nebylo obvyklé, aby univerzity byly auditovány, aby se na ně takto pohlíželo. Začátky byly skutečně krkolomné. Bylo nutné vysvětlovat v Čechách, že nejen společnosti musí mít auditované účetnictví, ale též se to týká i univerzit. Pro lidi to bylo podivné, ale povedlo se to.

MS: Sluší se říci, že ekonomie na Institutu ekonomických studií, byla přednášena v českém jazyce, kdežto na CERGE, byla vyučovacím jazykem angličtina.

MM: Možná na dokreslení počátků Institutu ekonomických studií. Původně se tak tato instituce nejmenovala. Na počátku byla katedra ekonomie a existoval institut ekonomických věd. Následně jsme se domluvili, že takové působení není rozumné, a tak jsem po svém více jak dvouletém působení na CERGE inicioval vznik Institutu ekonomických studií, jenž integroval lidi, kteří nastoupili na výzkumná pracoviště a současně působili na katedře ekonomie. Tehdy probíhala volba ředitele na základě volby zaměstnanců. Právě ti, mezi nimiž byli zmínění profesoři mě, zvolili ředitelem. Od roku 1993 do roku 2010 jsem působil jako ředitel Institutu ekonomických studií. Z dětských krůčků, kdy jsme pracovali pouze s českými učiteli.

… Význačné učebnice …

MM: Výuka byla v češtině, ale na základě učebnic, které jsme buď sami spoluvytvářeli, nebo jsme sami překládali. Nebyl to pouze Samuelson. Učebnic byla celá řada. Docent Tůma přeložil Dornbusche – Fischera.

MS: Učebnice pro pokročilejší kurz makroekonomie, která je více matematická než Samuelson, o němž jste hovořil.

MM: Byly to též učebnice pro finanční ekonomii od Mayerse. Překladatelé byli bratři Tůmové. Nesmíme opomenout Frankovu Mikroekonomii, kterou přeložil kolega Koubek. Vytvořili jsme základní okruh učebnic, …

MS: … které v Čechách chyběly a …

MM: … neexistovaly. Dokonce jsme s docentem Tůmou některé z nich vydávali díky založené nadaci Economics, protože se vydávání učebnic ekonomie potýkalo s problémy jejich financování. Příklad Samuelsonovy ekonomie byl naprosto ojedinělý.  S řadou titulů, které vznikly, byli spojeni kantoři, kteří právě učili na Institutu ekonomických studií. V té době se mi podařilo přitáhnout do přibližně třicetičlenného týmu většinu teoretických ekonomů, kteří měli o takovouto iniciativu a práci skutečný zájem. Díky tomu se nám též podařilo posunout zájem studujících úplně jiným směrem, ti se do té doby spoléhali ryze na domácí zdroje.

MS: Co využití podpory ze strany zahraničních vzdělávacích institucí?

MM: My jsme v té době podepsali celou řadu dohod, že od zhruba poloviny devadesátých let většina studentů Institutu ekonomických studií jezdila alespoň na jeden semestr, ne-li na dva do zahraničí. Na rozdíl od ostatních škol jsme toto považovali za naprosto zásadní součást studia, aby ti lidé trochu žili v systému, který dosud znali jen z knih.

… Způsob výuky, lidé …

MS: Váš institut prosazoval více individuální přístup ke studentovi. Vysoká škola ekonomická je charakteristická svou masovostí.

MM: Je to přesně tak, je třeba se podívat na to, jaké studenty jsme na institut brali. I když počet studentů narůstal, povětšinou se jednalo o desítky. Navíc náročná výuka matematiky provozovaná řadou předních učitelů matematicko-fyzikální fakulty náročné přijímací zkoušky potvrdila. Třetina zájemců o studium, kteří nastoupili, dříve nebo později raději přešla někam jinam, protože studium bylo koncipováno od začátku jako náročné. Studentům jsme říkali, že pokud dokážete řešit problémy nyní ve škole, nebudete se jich bát v budoucnosti, taková jsou pravidla světa.

MS: Institut, který jste vytvořili, odrážel náročnost, otevřenost světu a tím i uplatnění po škole.

MM: Ano, lidé, kteří u nás studovali, získávali význačné pozice v nadnárodních společnostech, kde oceňovali nejen, že jsou to lidé teoreticky vzdělaní, ale oceňovali, že jsou schopni uvažovat o problémech bez apriorních vedlejších cest. Abych to objasnil. Například jsme matematiku nechápali jako předmět, jenž vytěsňuje jiné myšlení. K našim studentům patřil Tomáš Sedláček, jenž, jak víte, nepatří k obdivovatelům matematiky. Přesto se tam vytvořilo dělné prostředí, kde byli zastoupeni nejen představitelé středopravých či matematizujících, ale i levicově smýšlejících ekonomů, institucionalisté … Byla to velice kooperativní směs lidí, kteří se vzájemně respektovali.

MS: To je pro utváření společnosti velmi důležité. Je to jistě příslib pro budoucnost, když tito lidé ovlivňují mladou generaci.

MM: Ano, snažili jsme se to přenášet na naše studenty a podporovat je v tom, oni žili uvnitř jádra problémů. Měli jsme tendenci jim zvát zajímavé přednášející nejen ze světa, ale i z domácí oblasti. Přednášeli tam přední vyjednávači, kteří vyjednávali s Evropskou unií …

MS: Máte na mysli pana Pavla Teličku.

MM: Ano. Lidé tam přicházeli přímo po jednání a diskutovali se studenty …

MS: Jiří Jonáš z Mezinárodního měnového fondu.

MM: Přesně tak. To byla pestrá skupina.

MS: Vladimír Dlouhý …

MM: Oni trvale působili jako inspirace pro samotné studenty. I pro nás to bylo inspirující z hlediska výzkumného. Díky tomu jsme se dostali na špici výzkumných žebříčků. Podařilo se nám vydávat desítky titulů nejen zde v Čechách, ale i v zahraničí. Netýkalo se to pouze časopiseckých studií, ale i knih u předních nakladatelství. Sám jsem vydal knihu ve světovém nakladatelství  Kluwer v roce 1997. Pak asi ve třech britských nakladatelstvích. Dokázali jsme se prosadit i na zahraničním poli. To nám otevřelo cestu k dalším návštěvám zahraničních učitelů. My jsme nikdy nechtěli být institucí – nyní myslím IES – která by se orientovala na zahraniční profesory. Naopak jsme měli tendenci postupně vracet do přednáškového a výzkumného procesu i naše bývalé absolventy. Mohu říci, že nyní, po roce 2010 institut přebrala skupina dávných absolventů …

MS: Martin Gregor …

MM: Ten jako ředitel. Roman Horvát, jenž původně pracoval na ČNB…

MS: Adam Geršl, Tomáš Holub …

MM: Michal Bauer, Pavel Vacek, jenž mezi tím stačil působit ve Spojených státech a pak působil na Universitě of Alberta … To byli lidé, kteří již získali první ostruhy i v zahraniční. Touha vrátit se zpět do České republiky jim otevřela cestu právě na Institut ekonomických studií a na mně bylo, abych je byl schopen náležitě honorovat, což podle českých zvyklostí není vůbec snadné. Podařilo se vytvořit doposud poměrně originální strukturu podle amerického vzoru. Říká se tomu Chairs, Chair holders. Významní sponzoři, kteří měli zájem podporovat IES. První byla společnost McKinsey. Zřídili jsme McKinsey chair. Je to profesorské místo pro vybranou osobu, která kromě svého základního platu získávala další finanční požitky. Právě část peněz směřovala i k studentům vybraného profesora. On měl prostředky, aby je honoroval. Je dost společností, které se touto cestou vydaly … Mně se podařilo přesvědčit společnosti jako ČEZ, RWE, MERO z těch státních velkých utilit, ale participuje i celá řada soukromých společností a zmiňoval jsem některé, v podstatě se tam vystřídala O2 Telefonica, BCG Boston Consulting Group. V průběhu let se tam vytvořilo 8 – 10 míst, která se otevírala tímto způsobem. Jsou tam dokonce někteří naši absolventi. Ředitel společnosti Renomia Pavel Nepala, který též zřídil jedno chair. To jsou všechno cesty, jak podpořit mladé, schopné, perspektivní lidi tak, aby se cítili inspirováni českým prostředím, aby nebyli odtrženi od praxe, aby byli schopni tvrdě na sobě pracovat a měli na to dostatečné hmotné zázemí. To jsou kroky, které sám postrádám u dalších univerzit, jež díky své velikosti možná nemají tolik sponzorů. Musím říci, že to považuji stále za cestu mimořádně perspektivní a jednu z cest, jak získat hlubší vztah k praxi v té dobré podobě. Například McKinsey mělo jednou ze šesti českých partnerů tři naše absolventy. U absolventů si cenili jejich vybavenosti. Žádný z absolventů neměl problém pracovat v českém či anglickém jazyce, protože část předmětů na magisterském stupni se postupně začala v angličtině vyučovat.

… Ocenění …

MM: Oni plynule přecházejí z jazyka do jazyka a myslím si, že se to projevilo i v těch známých žebříčcích Hospodářských novin, které pravidelně řadí

MS: … IES na první či …

MM: … druhé místo. Převážně získáváme místo první. Musím s uspokojením konstatovat, že práce se daří i mladému vedení, které nyní IES převzalo.

MS: Hodnotíte kladně zavedení, vybudování výuky ekonomie – a nyní je na mladší generaci, jak si bude počínat, jak bude schopna přitáhnout lidi na tento obor.

MM: Jsem přesvědčen o tom, že špičkové postavení IES v současnosti ukazuje, že institut má co dát i dnešní době.

… Implikace ocenění …

MM: Je pravda, že v tuto chvíli díky tomu, že jsem přesvědčil své kolegy a pustili jsme se do docela velkého projektu – v roce 1999 jsme se přestěhovali do tehdy nehostinně vyhlížející budovy v Opletalově ulici, která byla posléze pro institut zrekonstruována a působí nyní jako místo výuky. Díky tomu, že jsme tam získali velkou aulu, jsme tam v prvních ročnících schopni učit i větší počet studentů. Již to není o desítkách, ale nastupuje již na 150 studentů. I dnes platí, že studium je stále náročné. A část studentů raději přejde na méně náročnou školu, která jim lépe vyhovuje, než zde u nás. Ti, co projdou tvrdou zkouškou – a nejenom ti studium oceňují, ale je po nich obrovská poptávka, což je důkaz kvality studia. Iniciovali jsme také vznik skupiny Alumni – a to můžeme považovat též za důležité. Na zdejších školách to dost dobře nefunguje. To je pravidelný kontakt mezi absolventy. Spolek Alumni jsme zřídili v roku 1997. Psal se rok 1995, kdy první ročník absolventů zdárně ukončil studium. Bylo to pár studentů a postupně přibývali. Dnes máme velký počet absolventů a hovoříme již o sedmi stech absolventů. Čtyři sta z nich je stále sdruženo ve spolku Alumni. Ti se aktivit náhodně zúčastňují. Musím říci, že právě spolek Alumni sponzoruje některé mladší kolegy ve škole. Pravidelně s nimi komunikuje. Pokud jde o mou osobu, sám jsem stále předsedou vědecko-pedagogické rady IES. Se zástupci těch chairs, zástupci sponzorujících organizací, stejně jako s Alumny se pravidelně potkáváme, diskutujeme strategické úvahy směrem do budoucnosti institutu. Dá se říci, že naše pracoviště si získalo nejen poměrně značnou oblibu a lidé vědí, co je čeká. Na základě této skutečnosti se sem hlásí pouze ti, kteří mají skutečný zájem. Studenti procházejí náročnými testy společnosti SCIO a je vidět, že mají dobré znalosti v matematice. To však není pouze o znalosti matematiky. Dokonce i řada absolventů stačila při naší škole paralelně studovat práva. Je vidět tendence klást důraz na institucionální aspekty …

MS: … a tolik potřebnou multidisciplinaritu.

MM: Ano, to je ve světě v kurzu. Zde jsou tendence zabývat se oblastí law and economics. Cílem není studovat samotnou ekonomickou vědu, ale propojovat ji s právem, s právním rámcem. Potvrzením je, že zde učí nejen přední právníci jako Tomáš Richter, Juraj Alexandr, kteří mají zahraniční vzdělání. Současně řada studentů si paralelně či následně vystudovala zmíněnou právnickou fakultu a v oboru působí. Dokonce jeden náš absolvent Jan Petrov je dokonce ředitelem Justiční akademie. Ten právě disponuje takovouto kombinací znalostí. Musím říci, že se nám podařilo udat tón ve směřování ekonomické vědy, aby nebyla pouze úzce orientovaná. My jsme byli vždy přesvědčení, že všechny výhonky musí růst, a proto jsme svědky stále velmi atraktivních a vzrušených debat mezi studenty institutu, kteří se tam vrací, jako je již zmíněný Tomáš Sedláček, jenž kritizuje některé aspekty výuky. Někteří jiní zase kritizují jeho pohled. V tom je však tvůrčí atmosféra, která dává šanci opravdovým talentům jednoduše vyrůst. Musím říci, že to nyní není přesah pouze do české kotliny. V tuto chvíli přední výsledky našich absolventů … Michala Bauera, Julie Chytilové jsou publikovány v American Economic Review a jiných špičkových světových žurnálech. Jsou to práce, které jsou věnovány …

MS: … chudobě …

MM: … a takovým otázkám, které v minulosti nebyly předmětem debat v Čechách. Jedná se též o otázky vzdělání, ano, chudoby, rozvojového hospodářství jak v Africe, tak v Indii. Svět, jenž se takto rychle rozvíjí, bez takovýchto podnětů bychom vnímali neúplně …

… Zaměření ekonomů …

MS: Ekonomové byli převážně zaměřeni na otázku transformace. Ta je nejvíce vytěžovala. Pokud jsme se začali začleňovat mezi země západního světa, je logické, že počínají objevovat jiná témata, která s transformací příliš nesouvisí.

MM: Přesně tak. Musím říci, že v tuto chvíli transformace patří z hlediska výuky spíše do historie. Na druhou stranu jsme všichni přesvědčeni, že k historii se člověk musí vracet, protože jenom tak z ní vyrůstá nějaké poučení do budoucna.

… Opět k institutu ekonomie …

MS: Soudíte, že sláva, význam Institutu ekonomických studií přerostla přes kotlinu České republiky a ten se stal nezastupitelným bodem na mapě univerzitních ústavů v Evropě?

MM: Institut se stal tím, čím jsme si řekli, standardním, dobrým ekonomickým pracovištěm v evropském kontextu. Vedle českých programů jsme založili program nejen pro zahraniční studenty Economics and Finance. Je to studium financované buď stipendii, či je placeno jednotlivými studenty. Samotný fakt, že mnohdy, když tomu přidáte i studentskou výměnu, pak se kurzy skládají půl na půl z domácích a zahraničních studentů. To svědčí o zájmu i ze zahraničí. Musím říci, že Česká republika, která například financuje studenty z Moldávie, si vůbec nic nemusí vyčítat, protože to jsou vynikající a tvrdě pracující studenti, kteří se dílem vrací domů a dílem dokonce zůstávají v České republice. Jsou to lidé, kteří jsou vysoce talentovaní. Získávání takovýchto talentů patří do mezinárodního konceptu České republiky. V tomto směru jsme se zcela nepochybně dostali na mapu ústavů. Velmi pozitivní je i spolupráce ve vědecké oblasti spolu s CERGE a Národohospodářským ústavem Akademie věd ČR. Zejména v oblasti teorie a výzkumu se spolupráce prohloubila. Je to dobré pro studenty, kteří se zabývají teorií na magisterském studiu, kteří mohou plynule přecházet na doktorandské studium do CERGE. Současně mnozí z nich působí, jak na Institutu ekonomických studí, tak na CERGE a přispívají k výzkumu, který na CERGE probíhá.

MS: Narážíte na lidi jako je Štěpán Jurajda, …  

MM: … ale i Michal Bauer a jiní. Je zde snaha spojit síly na Univerzitě Karlově. V roce 2006 jsem přišel s návrhem, zdali by nemohla vzniknout společná ekonomická fakulta Univerzity Karlovy. Přiznám se, že boj v letech 2006 – 2008 jsem nevyhrál. Univerzita Karlova nabídku vzniku této instituce nepřijala. Z mého hlediska si myslím, že pokud univerzity se chtějí něčím ve světě pochlubit, pak většina univerzit má opravdu silnější pracoviště, která kombinují jak vzdělávání, tak výzkum. Dovolil bych si říci, že jestli něco Karlově univerzitě schází, tak je to fakulta ekonomie a případně i managementu. Doufejme, že v nějakých příštích letech se myšlenka zase oživí a posílí se tendence tyto obory docenit. Nebude snaha vnímat ekonomii v univerzitním kontextu jako něco cizího, protože argument, že se ekonomie studuje na Vysoké škole ekonomické, je sice pravdivá, jenže sám jste zmínil v předchozí diskusi, že …

MS: … IES se zaměřuje na jiný druh studia.

MM: My si prakticky vůbec nekonkurujeme s Vysokou školou ekonomickou. Řekl bych, že se dokonce doplňujeme.

MS: Pokud bychom to měli ilustrovat na nějakém trhu, tedy to jsou čtenáři Mladé fronty Dnes, jsou to čtenáři Hospodářských novin a také Wall Street Journal. To znamená, že každý titul má své čtenáře.

MM: Přesně tak.

MS: Každá škola usiluje o jisté studenty a lze to považovat za dobré.

… Financování vzdělání …

MS: Točíme se kolem problému obnovy vzdělání. Souhlasil byste, kdyby se konečně v Čechách začalo platit školné? Je to na západě běžné.

MM: Na podporu školného jsem vystupoval téměř od samého počátku. Nemyslím si, že by to mělo být sankční v ohledu, že by to bránilo studiu. V každém případě by to mělo být sankční, když někdo studuje déle, než je nutné. Vůbec nerozumím, proč některé nenáročné školy studenti v bakalářském programu studují ne tři roky, ale třeba 4 či 5 let a stát jim za to ještě platí. To považuji za opravdové plýtvání penězi. Musím říci, že v případě právě výzkumných škol, anglicky research universities, jako je případ IES, kde studenti studují v zahraničí – tam by to mohlo mít jisté oprávnění. Ale protože se podařilo dosáhnout uznávání vzájemných zkoušek, ani tento aspekt nebrání studentům, aby skončili v plánovaném termínu. Pokud se jim náhodou z nějakých nečekaných důvodů studium protáhne – ať to má nějaké objektivní důvody, nebo důvody čistě subjektivní – tam by neměl student platit. Na druhé straně – ti, kteří to školu berou jako cosi vedlejšího, …

MS: … jako prodloužení mládí …

MM: … a studují místo třech pět let, a to i na poměrně jednoduchých školách – tam bych neměl sebemenší důvod nechtít po nich sankční školné. To znamená školné za na roky navíc. To je zřejmě kompromis, jenž se v tuto dobu může jevit jako průchodný. Sám s ohledem na regulační funkci školného jsem se domníval, že je dobré mít školné, které může být v různé výši, a to dle rozhodnutí té které školy. Existuje řada vysokých škol soukromého charakteru, kde student školné stejně platí. Z tohoto důvodu je pro mě přinejmenším nepochopitelné, že je v Čechách možné, že společnost platí lidem něco, co by si měli platit sami.

MS: Školné jako motivační prvek pro studenty a cena hraje v našem rozhodování důležitou roli.

MM: Přesně tak.

… Přesahy akademického působení …

MS: V čele IES jste strávil 17 let, ovšem nebyl jste spojen s čistě akademickou půdou.

MM: Před odchodem z funkce ředitele institutu jsem již hledal své nástupce a usilovně pracoval na výchově svých následovníků. Myslím si, že je dobré, když takováto pracoviště oživí příchod nové generace manažerů. Člověk nesmí ve všech směrech lpět na svém místě. Myslím si, že prvním optimálním okamžikem, kdy jsem se k tomu odchodu z ředitelské funkce chystal, byl rok 2007. Tehdy očekávaný nástupce Ondřej Schneider odešel do USA …

MS: … na Georgetown University …

MM: Ano, se svou manželkou, která šla do Mezinárodního měnového fondu. Musím říci, že jsem si vlastně svou úlohu protáhl do roku 2010. Upřímně řečeno, cítil jsem již velkou nutnost, aby se skutečně určitá kontinuita projevila. Z pozice předsedy vědeckopedagogické rady musím s klidným svědomím říci, že „běh věcí“ zatím probíhá normálně. Lidé jdou vlastní cestou, a tak to má být. V současnosti jsem se dostal do role člověka, jenž je daleko více vtahován do praktických otázek, jako je řešení současné krize.

… NERV a doporučení …

MS: Zamýšlíte se nad otázkami praktické politiky v rámci týmu Národní ekonomické rady vlády.

MM: Ano, jsou to věci, které mě osobně zajímaly. Na druhou stranu i praktická politika je často právě propojena s hlubšími teoretickými znalostmi. Pro mě bylo velkou radostí, že zde vznikl tým expertů, kteří docela plodně mezi sebou diskutují, je to řešení, které má co říci naší veřejnosti. Dosvědčuje to i skutečnost, že do dnešních dnů je NERV převážně vnímán jako smysluplný partner politiky, ale svými názory slouží i široké veřejnosti. Když byl v roce 2010 dočasně zrušen, byl posléze znovu obnoven. Myslím si, že celá řada výstupů, které jsou pravidelně jednou měsíčně diskutovány a pak se objevují na veřejnosti, mají své opodstatnění. Ukázalo se, že se podařilo vnést do společnosti jiné podněty, než tomu bylo předtím.

MS: Je to sázka na věcnost, odbornost …

MM: Ano, za sebe musím říci, že byla zpracována strategie konkurenceschopnosti, kdy jsme vlastně diskutovali komplexní pojetí fenoménu, který měl přesáhnout hranice běžné délky fungování vlády. Měl by fungovat v delším časovém horizontu. Koncept strategie mezinárodní konkurenceschopnosti, jenž NERV pod mým vedením prezentoval, byl vydán českou vládou v podobě publikace a následně jsme to prezentovali na desítkách tiskových konferencí a debat s řadami dalších odborníků. Musím říci, že se to postupně podařilo přetavit do praktičtější podoby jako je strategie mezinárodní konkurenceschopnosti vlády. Překvapení byl návštěva pana Gurii z OECD, jenž když zde byl v listopadu 2011, řekl, že český materiál Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti je něco v té době velmi adekvátního. Odpovídá to nejen na krátkodobou vyrovnanost veřejných rozpočtů, ale i na otázku, že jižní křídlo Evropy je nekonkurenceschopné. Je potřeba postupovat z tohoto hlediska. Zpráva, kterou jsme připravili, měla nejen povahu deskriptivní, ale také normativní. Bylo zřejmé, že je nutné něco dělat. Samo OECD požádalo, zda si může zapůjčit české nápady pro řadu dalších členských zemí OECD. Ukazuje se, že právě malý důraz na konkurenceschopnost vedl v minulosti k velkým výpadkům. To je věc, která by v dlouhodobém fungování České republiky měla být akcentována, a poznatky z ní vyplývající by měly být přetaveny z podoby vládního materiálu …

MS: … do podoby praktické.

MM: Tam mám v naší republice vždy největší obavy.

MS: Vznikne návrh a prochází úpravami, do toho se pak vkládá lidová tvořivost.

MM: Dám vám takový příklad. Když jsme ve strategii mezinárodní konkurenceschopnosti doporučili věnovat daleko větší pozornost dopadům přijaté legislativy, v té době nad tím všichni ohrnovali nos. Pak parlament přijal chybné interpretace či modifikace zákona o podpoře solární energie, které budou stát všechny české poplatníky stamiliardy korun. Bylo třeba říci: „Co si o tom myslíte? Je dobré, když politici hlasují a vědí, o čem hlasují a kolik to bude stát?“ My jsme měli konkrétní řešení a navrhli jsme zřízení pracovní komise RIA, která byla ustavena při legislativní radě vlády. Zeptali se mě, jestli bych mohl být předsedou oné komise, když to chci prosazovat. Nezbylo mi než přikývnout, jelikož někdy ta implementace je lepší, pokud si člověk stojí za svým a má tak možnost to aktivně prosadit. I když nejsem příznivcem řady komisí, musím říci, že v tomto případě si myslím, že za těch pět měsíců působení naší komise se již podařilo asi 80 procent návrhů dopadových studií k jednotlivým zákonům vrátit a tím modifikovat i obsah samotných právních předpisů, které jsou předkládány do věcných záměrů. Již jsou zde vidět první výsledky. V Evropě, když zaznamenali, že zde bylo něco podobného vytvořeno, pozvali nás k podpisu dohod o společném postupu a řešení spolu s Velkou Británií, s Němci, Holanďany, Švédy. Vidíte, že najednou se na Českou republiku začínají lidé dívat jinak.

MS: Též díky tomu, že jste útvar složený z odborníků, jenž nemá zájem pouze fungovat a radit v rámci jednoho volebního cyklu. Snažíte se dopředu. Mnozí politici tak neuvažují, a to nejen Čechách, ale i v zahraničí, dočkali jste se ohlasu, chválíte NERV. Myslíte si, že něco podobného mělo být zřízeno i v počátcích české transformace?

MM: Ano, myslím. V počátcích české transformace klidně mohl existovat podobný institut. Je pravda, že v té době se zejména jednalo o zásadní prosazování některých kroků, které byly úplně viditelné. Sami jsme byli účastni mnoha diskusí, konferencí. Soudím, že diskuse s mezinárodními odborníky v té době nechyběly. Bylo věcí voličů, veřejnosti, co si vybrali. Sám jsem se v té době s tehdejším premiérem neshodl na některých otázkách …

MS: … jako byla podoba kuponové privatizace.                    

MM: Ano, měl jsem trochu odlišný pohled na tento fenomén. Spíše jsem se přimlouval za jistou regulaci investičních fondů, které by měly být pod větší regulací. Jak to již bývá, voliči rozhodli a proces, který posléze odstartoval, byl vnímán veřejností pod zorným úhlem tehdejších let. Domnívám se, že bychom se mohli tázat: „Co by kdyby?“

MS: Byla to napjatá léta …

MM: Spíše mám daleko větší obavu o budoucnost České republiky. To proto, že země, která se ocitla uprostřed Evropy …

MS: … je závislá na zahraničním kapitálu …

MM: Nejen, že jsme závislí, ale jsme závislí na sobě a pokud chceme do budoucna přežít, pak ne na základě toho, že budeme lacinou pracovní silou, ale musíme být ekonomikou, která umí inovovat, a tak obstát v mezinárodní dělbě práce. V tom vidím budoucnost České republiky. Je faktem, že v řadě odvětví předbíhá růst mezd růst produktivity práce. To mě spíše varuje. Naštěstí to není případ průmyslu. Je možné uvažovat, že část výroby se přesune do zahraničí, do levnějších zemí. Je dobré, že jsme si udrželi průmyslovou základnu, stejně jako je tomu v Německu, kde Němci těží z toho, že stále umí vyrábět – na rozdíl od Francouzů a Britů. Na druhé straně, když se podíváte na detailní analýzy chování právě německých a českých společností, základní rozdílnost je v tom, že méně než pětina německých firem si dovolí žít bez inovací. U nás šetření ukazuje, že zde máme výraznou část společností, která vůbec nevnímá potřebu inovací, potřebu vstřebávat schopnosti tvořivých lidí a využívat tak inovativních procesů. Není to pouze tak, že bychom zde měli mít geniální skupinu vynálezců, kteří zásobují firmy. Jednoduše tomu tak není. My zde máme skupinu lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou výzkumníci. Místo, abychom financovali výzkum, tak v některých případech financujeme výzkumníky, kteří pak nepotvrzují to, co slibovali. Pro nás je velká výzva, vyzvednout opravdové talenty a náležitě je „zafinancovat“. V současné době výzkum a vývoj řeší i docela přízemní problémy v hospodářstvích jako je Finsko a jiné země. Že společnosti musí inovovat, je proces naprosto přirozený, a není to třeba geniální a převratná inovace, ale je to „jen“ dílčí zlepšení výrobního procesu. Výsledkem by měl být růst produktivity práce, nové výrobky. To jsou ty okamžiky, kdy naši výrobci, naši lidé získávají konkurenční výhodu, byť dočasnou. Je to výhoda, která plyne ne z toho, že jsou levní, ale naopak, že jsou tvořiví. Pokud jsou tvořiví, je tam šance, že i marže těch výrobků bude vyšší. I hospodářství ocení lidskou tvořivost. Ta však musí být doprovázena schopností tvořivé nápady prodat. Musím říci, že jak neumíme prosazovat podněcovat tvořivost do výroby a vstřebávat ji, tak neumíme ani komunikovat s konečnými zákazníky. Pro nás je jednodušší dodávat Němcům a oni to za nás někde prodají. To je dost pohodlný a riskantní přístup, jelikož když si Němci budou moci službu objednat v levnější zemi, docela snadno nás mohou obejít. Myslím, že nemusíme být do budoucna těmi nejlevnějšími, ale produktivita spojená s nápady musí růst rychleji, než je tomu v samotném Německu. Zde nejde o to, aby pomalu rostla mzda. Nechť i ona roste rychleji.

MS: Musí však být vyvážená výnosem, schopností, produktivitou …

MM: Ano. To následně vede k ocenění na trhu. Aby je trh mohl ocenit, tak musí předcházet kvalitní vzdělávání, to nyní začalo zaostávat. Současně musíme mít schopnosti přístupu na takzvané třetí trhy. V tuto chvíli působím jako předseda Mezinárodní obchodní komory, kde právě usiluji o oslovení třetích trhů smysluplnými nápady. To jsou z mého hlediska ty největší výzvy současnosti.

MS: Děkuji za podnětný dialog.

P.S.:

MS: Jak jste se osobně účastnil obnovy demokracie a kapitalismu?

MM: Viz výše

MS: Účastnil jste se kuponové privatizace, jakožto velké příležitosti obnovy kapitalismu?

MM: Ano, viz výše.

MS: Co jste říkal na rozdělení Československa na dvě samostatné republiky? Není rozdělením eliminován slovenský nacionalismus, což vedlo k lepší spolupráci v rámci Visegrádského společenství a také k opětovnému setkání našich zemí v Evropské unii? 

MM: Rozdělení naplnilo slovenské ambice a pomohlo k lepšímu porozumění.


[1] Základy ekonomické analýzy – kniha vydaná v roce 1947 potvrdila sílu matematické analýzy v ekonomii. Matematika se stala jazykem ekonomů. Byl to zásadní zvrat v porovnání s tím, jak byla ekonomie v minulosti podávána. Kniha byla vydána Harvard University Press.

[2] Paul Samuelson (1915 – 2009), profesor ekonomie a laureát Nobelovy ceny z roku 1970. Představitel neokeynesiánské makroekonomie. Jeden z prvních, jenž se zasadil o matematizaci v tomto společenskovědním oboru. Rozpracoval teorii chování v podmínkách nedokonalé informovanosti. Mezi širší čtenářskou obec se dostal do povědomí díky své učebnici Ekonomie, která na desítky let stala „biblí“ v tomto oboru.

[3] Uváděn dánský výzkum.

[4] Joseph Schumpeter (1883 – 1950), americký ekonom, jenž se narodil na území Čech v Třešti. Svá studia absolvoval ve Vídni, poté učil na univerzitě ve Štýrském Hradci a nakonec mu byla nabídnuta stolice na Harvardu, kde učil až do své smrti. Vyšel z Rakouské ekonomické školy, avšak poté se od ní odvrátil. Mezi jeho slavnými postřehy je teze o kreativní destrukci tržních sil a na základě toho se přiklonil k Marxovi, že kapitalismus je odsouzen k postupnému zániku. Mezi hlavní díla lze řadit: Teorie hospodářského vývoje (1912), Teorie obchodních cyklů (1939), Kapitalismus, socialismus a demokracie (1942) a Dějiny ekonomické analýzy (1954).

[5] Oldřich Dědek *1953, ekonom, vysokoškolský pedagog, dlouholetý člen ČNB. Po studiích na VŠE byl v Ekonomickém ústavu ČSAV. Krátce po 1989 realizoval studijní pobyty v zahraničí LSE v Londýně. 1992 nastupuje do ČNB a v letech 1999 – 2005 je viceguvernérem. V devadesátých letech přeložil MacMillanův slovník moderní ekonomie. Je autorem statí o měnové politice. V roce 2007 byl jmenován koordinátorem pro zavedení jednotné měny Euro. Vyučuje na IES FSV UK, publikoval: Historie evropské a měnové integrace 2004

[6] Stanislava Janáčková *? česká ekonomka. Působila v Ekonomickém ústavu ČSAV, následně pracovala v ČNB. V roce 2012 je poradkyní presidenta V. Klause. Je autorkou mnoha statí s makroekonomickou tématikou. Z jejích publikací: Svazující integrace, Krize eurozóny a dluhová krizí vyspělého světa.

[7] Tomáš Ježek *1940, český ekonom a politik. Působil v Ekonomickém ústavu ČSAV, kde se zabýval myšlením představitelů Rakouské ekonomické školy, především F. A . von Hayekem, kterého překládal. Později také působil v Prognostickém ústavu. Byl zakládajícím členem ODA a 1990 byl zvolen do České národní rady a v Pithartově vládě zastával post ministra pro správu národního majetku a privatizaci. Je také znám jako jeden z otců kupónové privatizace. Se svými názory na ekonomickou transformaci se následně rozešel s Václavem Klausem. Spolupodílel se na vytvoření dozoru a regulaci českého kapitálového trhu. Své svědectví o prvních krocích obnovování tržního hospodářství popsal v knize Budování kapitalismu v Čechách.

[8] Vladimír Dlouhý *1953, český ekonom a politik. Přednášel na VŠE Praha, působil v Prognostickém ústavu, kde vypracovával studie o strategiích reformy československého hospodářství. Je členem strany, Prognostický ústav mu poskytuje svobodu pro vzdělávání se ve fungování tržních ekonomik, což následně využívá jako politik. Rok 1989 je rokem jeho uvedení do politiky a stává se federálním ministrem hospodářství, ve vládách Václava Klause ministrem průmyslu. V letech 1991 – 1998 je členem ODA, reformní strany. Po roce 1998 z politiky odchází z politik a působí jako konzultant pro zahraniční investory. 2008 je členem skupiny NERV.

[9] Jiří Jan Staller (1927 – 2009), amerických ekonom českého původu, působil na Cornellově universitě. Orientoval se na makroekonomii. V roce 1968 přijel do Československa, seznámil se s reformními plány a díky němu mohli českoslovenští ekonomové, jako byl Václav Klaus či Mojmír Hájek odjet na studijní pobyt do USA. Díky němu byl na FSV UK založen kurz Human Resource Managment, obor zabývající se etikou a podnikání.

[10] Friedrich A. von Hayek (1899-1992), rakouský ekonom, který v roce 1974 obdržel Nobelovu cenu za ekonomii za svůj příspěvek k hospodářským cyklům, které byly vysvětleny na monetární bázi. Velmi mu pomohl v onom zkoumání jeho kantor a přítel L. von Mises. Mezi jeho základní knihy lze počítat Monetární teorie a obchodí cyklus, Ceny a produkce, Cesta do nevolnictví, Řád smyslovosti, Ústava svobody, Právo, zákonodárství a svoboda, Odstátnění peněz, Fatální omyl. Knihy se vyznačují popisem řádu v různých sférách bytí.

[11] Milton Friedman (1912 – 2006), ekonom chicagské školy. Propagátor liberalismu, svobodného trhu a minimálních zásahů státu do hospodářství. Svými pracemi přispěl k rozvoji neoklasické ekonomie. Jeho nástrojem se stala matematika, formalizovaný jazyk ekonomie. Zabýval se otázkou inflace a peněz. Došel k závěru, že reálný růst měnové zásoby by měla růst tempem odrážející dlouhodobý vzestup hospodářství. Jedná se o „měnového autopilota“. Kromě toho přispěl k vyvrácení Phillipsovy křivky. Jeho zásadní práce: Svoboda a kapitalismus, Teorie spotřební funkce, Měnové dějiny USA, v nichž přispěl k odhalení selhání FED

[12] Rudi Dornbush (1942 – 2002), americký ekonom německého původu. Studoval Chicago University, poté působil na MIT. Hlavní pole zájmu byla mezinárodní ekonomie. Kromě jiných publikací se St. Fischerem knihu Makroekonomie, která se stala používaným a citovaným titulem.

[13] Alois Rašín (1867 – 1923), český právník, ekonom, politik. Prosadil se deflační politikou po skončení první světové války. Odsouzen v procesu s Omladinou. Byl jedním z mužů, kteří vyhlásili republiku. Byl prvním a 7. ministrem financí. Zdůrazňoval nutnost posilování koruny a její zlaté krytí. Zastřelen anarchistou. Vedl ekonomické spory s K. Englišem. Během svého života sepsal: Můj finanční plán (1920), Inflace deflace (1922).

[14] T. G. Masaryk (1850 – 1937), filosof, politik, zakladatel Československa. Význačná postava českých novodobých dějin.  Mezi jeho význačná díla patří Sebevražda, Zkoumání konkrétní logiky, Karel Havlíček, Ideály humanitní. Byl pokládán za velkého znalce Východu, Ruska, o němž napsal Rusko a Evropa, Nová Evropa.

[15] Zdeněk Tůma *1960, český monetární ekonom, vysokoškolský pedagog. V 90 letech působil Evropské investiční bance, byl hlavním ekonomem Patria Finance. V roce 1999 byl jmenován do bankovní rady ČNB. Tu vedl do roku 2010, kdy neúspěšně kandidoval na primátora Prahy, třebaže TOP 09, za níž kandidoval, v Praze vyhrála. Nyní působí jako konzultant v KPMG a přednáší na IES FSV UK.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *