Dialog o transformaci s Františkem Novákem


*1915, působil v letectví, nyní je na penzi.
Stáhnout dialog:

Dialog byl natočen v úterý 20. května 2014 dopoledne v místnosti Františka Nováka v Luxoru, Tyršova 678 / 21, Poděbrady.

MS: Čím pro vás byl 1989? Jak se zapsal do vaší mysli? Jaké naděje jste si s ním spojil? Jak se případně naplnily? Pokud se nemýlím, bylo vám 74 let.

FN: Byl jsem již v důchodu. Od změny v politice jsem očekával změny k lepšímu. Zpočátku se zdálo, že by mohly nastat, ale později se ukazovalo, že dochází k různým zkreslením revolučních úmyslů. Očekávání se postupně přestalo naplňovat.

MS: Soudíte, že byla snaha vymanit se z bloku východních států, přičlenit se k Západu, abychom se stali východem Západu? Byla představa, že lidé budou opět svobodni. Budeme si moci osvojit občanské kompetence, budeme se moci „narovnat“, a ne kráčet v předklonu. Zkrátka, budeme sebevědomí občané.

FN: Souhlasím s tím a odpověděl jste za mě. Očekávání zde bylo, ale pozdější vývoj ukazoval, že se to nenaplňuje doslova, jak mnozí z nás původně předpokládali.     

MS: Lidská společnost je složitý mechanismus. Soudíte, že „rok 1989“ musel tak jako tak přijít? Jinými slovy, byl režim neudržitelný?

FN: Též se tak domnívám. Bylo třeba očekávat nějakou změnu, neboť vývoj ke změně směřoval. Doposud nebyl žádný impuls, který by změnu inicioval.

MS: Sliboval jste si změny od příchodu Michaila Gorbačova na post generálního tajemníka UV KSSS?

FN: Podle informací, které se k nám dostaly, mně bylo jeho počínání sympatické, protože jsem rok studoval v Sovětském svazu. Poznal jsem faktickou bídu drobných lidí včetně toho, že v roce 1950 – 1951 lidé bydleli v zemljankách, což jsem viděl. Gorbačov měl přinést změnu ve vztahu k ostatnímu světu.

MS: Snad vnesl impuls dovnitř systému. Ozývají se názory, které říkají, že se snažil o reformu tamního systému, ale systém byl tak shnilý, že se zhroutil vlastní vahou.

FN: Jsem přesvědčen, že se nezhroutil a pořád zde jsou tendence tehdejšího stalinistického Sovětského svazu, jež dodnes fungují.

MS: Můžeme zde užít úvahu Masaryka, který diagnostikoval stav asi takto: cara odstranili, carismus zůstal. Komunistický režim v Sovětském svazu padl, ale mentalita lidí, především starších, existuje dál.

FN: Mentalita tamních lidí je pořád carská, pořád upnutá na vedoucí osobnosti. Když vedoucí osobnost najde způsob, jak masy na sobě zainteresovat, má je a děje se jeho vůle. Projevy můžeme vidět v současnosti. Aplikujeme naše poznatky na Ukrajinu, Putin …

MS: … je tím, kdo …

FN: … reprezentuje starou mentalitu, která v ruském národě zůstane navždy. To nikdo nikdy nezmění.

MS: Gorbačov chtěl dát lidem svobodu, ale jak je osvobodit, když nechtějí být svobodní?

FN: Našly se síly, které s tím nemohly souhlasit, a proto jej „odkráglovaly“.

MS: V roce 1991 tam byl puč, a proto na vrchol pyramidy přichází Jelcin, jenž se snaží Rusko naklonit Západu.

… Komunismus …

MS: Navrhoval bych, abychom přešli před rok 1989. Jak vnímáte komunistickou ideologii a režim, který byl na ní založen? Sám jste říkal, že jste byl v komunistické straně.

FN: Ano, byl jsem členem. V roce 1968 jsem pracoval v zahraničí, a sice v Kanadě. V srpnu 1968 jsem byl na dovolené v Praze. Okupaci jsem zde zažil.

MS: Udělal jste přímo střih do období invaze roku 1968, pak jste byl odejit. Zaměřme se na poselství ideologie. V počátku byla domněnka, že kapitalismus je možná funkční, ale nespravedlivý systém k člověku, a proto „budujme“ lepší svět.    

FN: Pokud jde o ideologii, její největší smysl jsem viděl v tom, když někdo poctivě dělá svou práci. Nenáviděl jsem plané blafání, bití se v prsa na schůzích. Orientoval jsem se na svou práci, jež jsem se snažil organizovat. Sám jsem ji praktikoval tak, abych dosahoval co nejlepších výsledků. V tom jsem viděl smysl ideologie. Rozhodně to nebylo „kecání“.  

MS: Můžeme říci, že ideologie je východisko pro konání člověka v praktické rovině?

FN: Neužil bych tohoto výrazu. Způsob řízení státu byl postaven na mluvení, deklaraci všeho možného, dosahování kdovíjakých cílů. Prostředek k dosahování cíle bylo „mluvení“ o něčem, co se nikdy nerealizovalo.

MS: Soudíte, že komunistická ideologie byla pouhým mluvením, které nešlo o uskutečňování východisek? Ve výchozích dokumentech nalezneme důraz na „spravedlnost“ – i když Karel Schwarzenberg vám řekne, že komunisté spíše akcentovali rovnost – dále aspekt „harmonické společnosti“, „nové člověka“, víra v pokrok … Soudíte, že se jednalo o plané řeči, které s realitou neměly společného?

FN: Trochu mě „tlačíte“ do všeobecných sfér, zatímco já jsem žil v konkrétním prostředí, v němž jsem plnil své úkoly, v čemž jsem viděl hlavní smysl „ideologie“, i když jej dávám do uvozovek.

MS: Byl jste součástí strany. To znamená, že jste musel do jisté míry souhlasit s tím, co se ve straně děje. Když podepisujete nějaké členství, schvalujete její přístup.

FN: Řekl jste do jisté míry, a doplňuji to tím, že ze začátku jsem s nimi byl ve shodě. Později moje zkušenosti ukazovaly, jak se praxe rozchází s teorií, chcete-li s ideologií. Tudíž jsem přestával souhlasit a vrchol toho byl rok 1968. V tu ránu jsem kategoricky odsoudil jak okupaci, tak i ideologii. Přestal jsem tomu věřit. Tudíž pak jsem byl „odejit“, a již jsem nemohl dělat nic na vedoucích funkcích.

 

… Reforma systému …

MS: Myslel jste, že se systém dá zlidštit, dá se reformovat? Jsou lidé, kteří tvrdí, že ideologie a na ní postavený režim byl od počátku špatně, jelikož ničil lidský potenciál, hovoří o odcizení jeho práv.

FN: Tak daleko jsem nepřemýšlel, že je někdo zbavován svých práv. Na svém úseku viděl, že se slova rozcházejí s činy, což zahrnuje i zbavování práv. Žil jsem na specializovaném úseku, a ne v celosvětovém rozměru.

MS: Jak byste charakterizoval lidi, kteří byli vynášeni na řídící místa? Jevili se vám nekompetentní? Tím myslím i to, zdali ideologie nepředpokládala lidi, kteří „kývou“, a odpuzovala lidi, kteří jsou schopní? V padesátých letech ve straně byli i intelektuálové. Končilo to lidmi jako Jakeš, který o straně prohlásil, že ustrnula jako kůl v plotě.

FN: První pochybnosti jsem získával v době, když jsem byl na přecvičení na jiné typy letadel v Sovětském svazu. Byl jsem tam skoro rok. Viděl jsem tam neupřímnost systému v ryzí podobě, v podobě, v níž jsme ho nějak chtěli aplikovat. Říkali jsme: podle sovětského vzoru. Již v té době jsem si se svým kolegou, s kterým jsem bydlel na pokoji, vyměňoval názory. Viděli jsme jednotlivé případy, jak se teorie rozchází s praxí. To byl začátek mých pochybností o systému, který se vyvíjel dál a dál.

… Emigrace, exil …

MS: Když má člověk pochybnosti o systému, mohl konstatovat, že by nebylo chybné odejít do země, kde dichotomie mezi tím, co je hlásáno, a tím, co je konáno, není tak velká? Tím myslím odejít do emigrace. Jak na ni nahlížíte, jelikož mnoho schopných lidí odešlo do emigrace, případně exilu, aby mohli realizovat to, k čemu se cítili povoláni?

FN: Ztratil jsem ideály, o kterých jsem předpokládal, že se budou naplňovat.

MS: Na základě toho, není lepší opustit zemi, jako to udělaly desítky tisíc lidí?

FN: Tak dalece jsem nepřemýšlel. Měl jsem zde rodinu, vnoučata. Tyto skutečnosti byly pro mě důležitější než úvahy o opouštění země z ideologických důvodů. Řeknu vám příklad: Když jsem po třech letech končil v Kanadě, měl jsem nabídky tam zůstat. Mohl jsem krásně po roce 1968 emigrovat. Moje stanovisko – které jsem říkal i těm různým zástupcům z celého světa, když se mě ptali, zda nechci emigrovat – bylo: vrátím se tam, protože tam mám kořeny, rodiče, děti, vnoučata. To je pro mě to hlavní, co usměrňuje můj život, není to emigrace. Mohl jsem klidně dát souhlas, dostal bych tam nějaké místo a dnes jsem mohl být Kanaďan, a to jsem přímo odmítl.     

MS: Tomáš Baťa junior volil emigraci.

FN: Podívejte, můj nástupce ve funkci, který zde byl též pronásledován, tam emigroval a žije tam. Utéci by bylo pro mě jednoduché, ale tuto cestu jsem nezvolil.

MS: Jak se díváte na lidi, kteří odešli? Byla to jejich volba. Jde o to, že část schopných lidí opustila naši vlast, následně zde zůstali lidé, kteří byli ochotni „kolaborovat“ s režimem.

FN: Nevím, co bych k tomu dodal …

 

… Disent …

MS: Jak se díváte na demokratickou opozici – disidenty, kteří se dokázali režimu postavit, protože režim neplnil závazky, k nimž se přihlásil?

FN: Na otázku, jak to vnímám, mohu odpovědět, že když jsem se dozvěděl později, s odstupem času o tom, že ten nebo onen či celé kolektivy byly proti systému, velice jsem si jich vážil, protože měli na věc svůj názor. S dalším vývojem se ukazuje, že jejich názor byl konstantní a oprávněný.

MS: Lze soudit, že tito lidé pomohli k přemostění systému z totality do demokratického režimu. Byli kladně vnímáni ze zahraničí, tím, že se je režim snažil umlčet, jim zvýšil prestiž. Na druhou stranu jste konstatoval, že ocenění ze zahraniční nebylo rozhodující.

… Klad režimu a jeho pokračování …

MS: Jelikož jste v režimu strávil 41 let, nevidíte nějaký klad režimu? Můžeme konstatovat, že pokud by vše bylo špatně, lidé by nemohli žít, pravdivá? Hodnoty se utvářely navzdory režimu.

FN: Klady se velice těžko hledají, když již v zárodku – v roce 1949, 1950 – bylo mé myšlení nahlodáno konkrétními kroky režimu. Byl jsem skeptický k dalšímu vývoji až do roku 1968. Tento rok byl rozhraním jak pro mě, tak i pro celou společnost. V tu ránu se myšlení převážné části obyvatelstva změnilo v protiklad. Mnozí, kteří režim podporovali, od něho odstoupili a rezignovali. I já jsem byl mezi nimi.

… Konec ideologie? …

MS: Ještě bychom se měli dotknout jedné otázky. Po roce 1989 režim padl, ale ideologie stále pokračuje, máme zde komunistickou stranu, která se hlásí k minulosti. Nebo se jedná o jinou ideologii? Lidé jsou do určité míry nepoučitelní a vyhledávají jednoduché návody.

FN: Rozumím. Usilujete o to, abych se vyjádřil, jak se chovají dnešní představitelé komunistické stany.

MS: Zkrátka – to, co hlásají, je srovnatelné s tím, co bylo před rokem 1989?

FN: Prvky tlumočí dál a snaží se je kamuflovat tím, že se starají o blaho drobných lidí.

MS: Hlásají: jsme s lidem!

FN: Vyjadřují se v jejich prospěch v parlamentu. Jedná se o kamufláž, která byla i předtím. Nyní řeknu něco z historie. Největší nešvar, kterého jsem byl svědkem a který jsem kritizoval, byl ten, že nám při přeškolování lhali. Něco nám nalhávali, co se v praxi neukázalo. Mohl bych říci konkrétní příklad: byli jsme skupina pilotů. Bylo nás 6 Čechoslováků, byli tam 3 Bulhaři a 4 Rumuni. Byli jsme ubytováni ve vojenském učilišti, baráku, říkali tomu korpus. Začali nám vysvětlovat, aby nám zlepšili podmínky bydlení, že v části v přízemí, kde jsme bydleli, udělají zeď, aby nás druzí sovětští piloti nevyrušovali. Lež jak barák! Oni nás od nich chtěli oddělovat, protože jsme byli „inostranci“ načichlí Západem, abychom své myšlenky, zkušenosti na ně nepřenášeli. Tvrdili, že nám vytvářejí lepší podmínky. Vše jsme věděli. Takto to pokračovalo i v jiných otázkách do roku 1968, a proto fungují do současnosti, když je lidé podporují. Zkrátka, ne pravda, ne fakta, ale dominovaly a dominují lži. S tím jsem nikdy nemohl souhlasit, protože jsem člověk, jenž je zvyklý na fakta, skutky, realitu.

… Demokracie …

MS: Navrhuji, abychom se přesunuli do období po roce 1989. Jak jste vnímal obnovu demokratického řádu? Jak si sám demokracii pro sebe definujete?

FN: Na tyto otázky byste se měl tázat lidí, kteří fungovali v politice, já jsem v ní nevystupoval. Neustále jsem byl v realitě a tentokrát v realitě důchodové.

MS: Dobrá, ale jistě máte nějaký vztah k tomuto společenskému řádu. Vyrůstal jste během první republiky, když končila, bylo vám 23 let. Ta byla označována za demokratickou. Jak podle vás tato skutečnost mohla být využita v období po roce 1989? Byl tam apel: budeme si konečně vládnout, nebudeme nikomu podřízeni!

FN: Tak daleko jsem nepřemýšlel. Když jste student nebo když nastoupíte do prvního zaměstnání, ideologie jdou stranou. Snažíte se dosahovat optimálních výsledků v tom oboru, do kterého jste se rozhodl nastoupit. U mě to bylo letectví.

MS: V době, kdy docházelo k obrodě demokracie, jste byl v penzi a mohl jste o společenských otázkách přemýšlet. Ke konci režimu byla snaha některých společenských sil demokratizovat systém, ale pak národ vykročil k demokracii. V polovině roku 1990 byly první svobodné volby.

FN: Žil jsem již v Nymburku, bydleli jsme v rodinném domku, oba jsme s manželkou byli v důchodu, přístup k politickým aktům jsme omezovali.

MS: Člověk je charakteristický i svým zájmem o své okolí.

FN: Soudím, že ve stáří má člověk jiné starosti než se starat o politický vývoj ve městě, kde jsem žil.

MS: Komenský říkal: „Jsme v divadle svět a cokoliv se zde děje, všech se nás týká.“ To znamená, že by člověk neměl rezignovat. Zeptejme se, čím je pro vás demokracie? Možnost volby, možnost říci, co si myslím?

FN: Demokracie je kategorie, která nikdy nebyla naplněna.

MS: Jedná se o cíl, který se od člověka vzdaluje, když se mu snaží přiblížit?

FN: Vždy měla nuance, které byly dány vlivem jednotlivých stran, jednotlivců, osobami, …

MS: … kulturním vývojem, hodnotovým půdorysem. Sám jste poukázal, že je těžké si představit demokracii v Rusku. Zkrátka, mentalita lidí je odlišná.

FN: Pozor, demokracie v Rusku nikdy nebyla.

MS: A proto říkám, že demokracie jako společenské uspořádání je silně odvislé od toho, na co jsou lidé zvyklí, co mají ve svých srdcích, co do nich bylo vloženo během výchovy. To jsem měl na mysli.

FN: Cítím, že po mně chcete filozofické úvahy. Necítím se natolik kompetentní, abych nahrazoval filozofy, kteří to mají v popisu práce.

MS: Ať chceme, či ne – člověk je vždy laickým filozofem. Co podle vás potřebuje dobrá demokracie? Tážu se proto, že mnozí z nás nejsou spokojeni s vývojem, který je. Jistě nezbytnou ingrediencí demokracie je dialog. Masaryk říkal: „Demokracie je diskuse,“ schopnost hovořit s jinými.

FN: Budu stručný: má-li být vývoj demokracie úspěšný, chce pravdu, nelhat, fakta, skutky. Co bychom měli víc povídat? Takový je můj názor na vývoj, má-li být demokratický. Ne nezbytná vzájemná výměna názorů o faktech a skutcích.  

MS: Neměli bychom zapomínat na aktivního, kritického, sebekritického člověka. Souhlasil byste s větší četností referend, a tím s možností účasti na rozhodování pro lidi? Například po roce 1989 zde bylo celonárodní referendum o vstupu do Evropské unie, ale byla i místní, regionální referenda. Soudíte, že tento prvek – jsem občan, mám nejen právo jednou za 4 roky volit, ale chci také rozhodovat o určitých dílčích otázkách – je nutný?  

FN: Zmínil jste pojem referendum. Souhlasil bych s tím v uváženém rozsahu k věcem, které si referendum zaslouží. Nesmí být ke každé „hovadině“. Referendum je způsob řešení různých problémů, ale po dobrém zvážení všech okolností, které s tím souvisí, …

MS: … aby se referendum „nepostavilo“ proti systému.

… Politika …

MS: Pokročme dále. Diskutujeme otázku politiky, která je s demokracií spjata. Jak byste charakterizoval její vývoj? Účastní se politiky ti, kteří jdou sloužit, nebo tam jsou lidé, kteří jsou spíše prospěchářští? Vím, můžete říci, že na to nemám validní data ze sociologického pozorování.

FN: Řeknu vám to velmi stručně: Ti, co mlátili na schůzích hubou, byli prospěcháři. Místo aby poctivě pracovali na tom, aby se „demokracie“ rozvíjela, bili se a bijí v prsa, říkali různé nesmysly, které se nedaly realizovat. Těmto lidem se dostalo sluchu. To bylo negativum celé společnosti.     

MS: Domníváte se, že přístupy, které byly v minulosti, se přesunuly i do současnosti?

FN: Mnohé z toho v současnosti funguje.

MS: Domníváte se, že pro zdravý vývoj společnosti by měla být celonárodně „sdílená vize“, kam chceme jako stát dojít? Můžeme říci: politické strany se napříč spektrem dohodly, že je vhodné být v Evropské unii, je nutné k tomu udělat patřičné kroky.

FN: Poukážu na jeden jev, který v současné společnosti dominuje. Hnutí ANO Andreje Babiše je nepolitické, a představte si, že má nejvíce sympatií voličů.

MS: Je to proto, že čeští „profesionální“ politici se zdiskreditovali.

FN: Stav přinesl politický vývoj, v němž se lidé raději orientují na nepolitického člověka než na politické partaje.   

MS: Soudíte, že to je dobře?

FN: Jedná se o výsledek vývoje demokratického uspořádání.

MS: Politici se zdiskreditovali a lidé nyní volají po alternativě?

FN: Toto v Evropě nenajdete.

MS: Berlusconi je v Itálii. V Rakousku neúspěšně kandidoval miliardář Stronach. Pokusy zde jsou, ale pan Babiš si získal přízeň voličů díky konkrétním činům, ale i heslům, jako je  „My makáme!“

FN: Věc je ve vývoji a nikdo neví, jak to vše skončí. Zatím do této doby lidé sympatizují s tím, co je konkrétnější než povídání o politice.

MS: Ano, preferují činy. Podle toho, co jste říkal, sám jste jej asi podporoval?

FN: Ne, pouze jej beru na vědomí.  

MS: Když hovoříme nad politickou situací, soudíte, že Češi si umí vládnout v kontextu vaší historické zkušenosti?

FN: Netroufám se vyjádřit.

… Kapitalismus …

MS: Nyní bych se dovolil přesunout k obnově kapitalismu. Čím pro vás je? Dvě generaci jste strávil v plánovaném hospodářství. Nefungovalo, a proto zde po roce 1989 byla snaha obnovit funkční tržní hospodářství.

FN: Plánované hospodářství se zdiskreditovalo, a proto zmizelo. Ani v Rusku již není.

MS: Mají tam oligarchy. Máte nějaké výhrady k postupu jeho obnovy? Bylo několik druhů privatizace, byly restituce. Lidé spojení s vládou Petra Pitharta zdůrazňovali propojení klíčových podniků, utvářejících finální produkt, se zahraničními podniky. Takovým ukázkovým příkladem je Škoda Auto.

FN: S privatizací jsem se setkal pouze tak, že jsem měl nějaké kupony, jež jsem prodal. Tím pro mě privatizace skončila. Pochopitelně souhlasím, že mnozí „šikovní“ lidé se toho chopili a zbohatli, a proto u nás máme oligarchy.

MS: Míníte, že řád trhu je čímsi pro člověka přirozeným, ale přitom jsou nutné zásahy státu, které by moderovaly mnohočetné procesy?

FN: Těžko se k tomu vyjadřovat. Kdybych byl bohatý, měl bych na to lepší názor. Jsem důchodce, který žije z měsíce na měsíc ze svého důchodu.

MS: Jak se stavíte ke snaze dohonit západní Evropu, co se bohatství týče? Kapitalismus, v němž působí spontánní řád, produkuje bohatství, vidíme jej kolem sebe. Byla snaha zařadit se mezi země, které byly vyspělé …

FN: Řeknu to asi tak: sám jsem chudý, a oni jsou bohatí. To je vše!

MS: Dobrá, ale člověk, který je hmotně chudý, může být duchovně bohatý.

FN: Ano, proti tomu nic nenamítám.

 

… Hodnoty …

MS: Dobrá, pokročme dále. Co si myslíte o hodnotách, jako je svoboda, spravedlnost, které podmiňují fungování společenského a hospodářského řádu? Pro mnoho lidí byla svoboda spojena s rokem 1989, kdy se lidem otevřela možnost realizovat svůj životní plán.

FN: Pro mě se jedná o široké filozofické kategorie, v nichž nežiji.

MS: Každý snad touží být svoboden, cítí ji, i když o svobodě neumí napsat traktát. Dotkli jsme se například i spravedlnosti. Mnozí z nás s tím, co se dělo po roce 1989, s obnovou kapitalismu, vnitřně nesouhlasili právě pro nedostatek spravedlnosti.

FN: Víte, jsem starý praktik, který kouká na realitu: fakta a skutky.

MS: Lze soudit, že pro dobrý vývoj v našem světě je nutné začlenit i otázku spravedlnosti. Když vám uteče, společnost se může ocitnout na šikmé ploše, ba se i rozpadnout.

FN: Spravedlnost je vždy v pravdě, ve faktech. Když nejsou pojmenována fakta, není spravedlnosti.

MS: Revoluce byla též vedena Havlovým heslem: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“. Myslíte si, že se jedná o velkou představu, k níž se můžeme maximálně blížit?

FN: Havel se snažil vyjadřovat jako velký filozof, ale podle mě jím nebyl.

MS: Stylizoval se tak?

FN: Ano, stylizoval se. Byl v prezidentské funkci a zase musel „realizovat“ svobodu, spravedlnost v kontextu faktů.

MS: Ano, ale bez nějakých východisek, které byly důležité pro jeho život, by nemohl dosáhnout toho, čeho dosáhl.

FN: Netroufám si soudit. Byl z bohatého prostředí.

MS: Majetek byl rodině při příchodu komunistů zabaven.

FN: To je jiná otázka, ale žil v prostředí milionářské rodiny. Zkrátka – tendence pro demokracii u něj mohla být, ale nemohla být naplněna takovým způsobem jako u člověka, který neměl to zázemí jako on.

MS: Ano, ale obětoval se, několikrát byl ve vězení.

FN: Užil jste výrazu: stylizoval se. Z mého pohledu se stylizoval do všeho, co dělal.

… Integrace na Západ …  

MS: Postupme dále. Jak se díváte na naši integraci do západních struktur?            

FN: Evropskou unii chápu jako možný prostředek ke sjednocení Evropy. Metodu pořád hledáme jak u nás, tak na Západě. Tam nám něco vnucují, my s tím nesouhlasíme. Takto to vidím. Vše je ve vývoji.

MS: Můžeme říci, že se jedná o otevřený projekt. Je na nás, jak se toho chopíme.

… Pohled do budoucnosti …

MS: Jakou budoucnost této země vidíte v rámci integrujícího se světa?

FN: Chcete po mně, abych mluvil o budoucnosti státu, Evropy … Nevím, jestli v Evropě bude někdy diktatura, nebo demokracie, či federální stát. Vše je ve vývoji. Hádají se o to desítky politiků a funkcionářů, a nemají též jasno, a proto na budoucí vývoj nemám jasné stanovisko.

MS: Děkuji vám za podnětná slova.      

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *