Druhé evropské zastavení profesora Beneše – hodnoty, víra, ideologie


Vladimír Beneš *1921, český neurochirurg, vysokoškolský pedagog, autor knihy Mozek nad mozkem (2016), otec Vladimíra Beneše, přednosty Neurochirugické kliny ÚVN Praha *1953.
Stáhnout dialog:

Jak hodnotová východiska ovlivňují život prof. Beneše, jenž se z velké části odehrál ve 20. století?

Dialog byl nahrán v pondělí 10. dubna 2017 v odpoledních hodinách v prostorách pracovny Vladimíra Beneše v Ústřední vojenské nemocnice U Vojenské nemocnice 1 Praha 6, Střešovice.

Teze:

„Filozofie a náboženství není pro neurochirurgii dobré. My jsme materialisté, a proto můj syn může napsat: v mozku duši nehledám. Já jsem duši nikdy neviděl.“ – k duchovním základům Evropy

„Pacientovi musíte umět diskutovat, musíte být schopen mu sdělit to, co sdělit máte. Já jako ateista uznávám „pia fraus“. Nikdy jsem pacientovi neřekl: zemřete do měsíce, i když jsem to věděl.“ – k otázce dialogu o víře

„Svoboda je největší statek, jaký člověk může mít. Velmi si vážím toho, že po „sametové revoluci“ byla obnovena svoboda.“ – k otázce hodnot

Dialog s profesorem Benešem: 

… Antika, vzdělanost, Evropa a kontexty …

MS: Pane profesore, uveďme další část popisu fenoménu Evropa. Navrhuji udělat mírnou smyčku, jíž se vrátíme: rád bych se zeptal na skutečnost, která bytostně souvisí se vzdělání. Jak se stavíte k otázce antického dědictví, které je spojeno se vzděláním a je jedním z pilířů evropského odkazu?

VlB: Byl to začátek a nedá se to popřít. Řecko bylo nesmírnou kolébkou vzdělanosti, alespoň si to tak myslím. Možná se mýlím, ale svůj názor jsem si formuloval na základě školní docházky četby básní, literatury, kterou mám velmi rád. Původní vzdělanost vznikla v Řecku. Reprezentovali ji řečtí filozofové, matematikové. Následně přešla do Říma – a to kontinuálně s tím, jak Řekové podléhali Římu a jak Římané kopírovali Řeky, …

MS: … a v mnohém zdokonalovali.

VlB: Tam byl původ. Šlo to tak daleko, že v rodině slavného německého neurochirurga Ottfrieda Foestera, což byla fantastická osobnost, se mluvilo latinsky. Jeho otec byl reverend, a proto se tam mluvilo latinsky. Je to pro mě naprosto nepředstavitelného. Nedivme se, kněží mluvili latinsky. Dnes papežové mluví italsky, a ne latinsky, což mě zlobí.

MS: Nezapomínejme: papež je též biskup italského Říma. Pane profesore, jak se stavíte ke zvídavosti lidí? Dožíváte se požehnaného věku a bez otázek a snahy nalézt smysl věcí byste se asi nedožil takového požehnaného věku v dobré kondici. Ptám se z toho důvodu, že pokud člověk zaměstnává svůj mozek, je vůči sobě náročný, je též vnitřně svobodný.

VlB: Víte, nevím, co je to nuda. Celý život jsem se nikdy nenudil. Uvedu příklad: ležím u řeky a dívám se do nebe, poslouchám ptáčky, ale někdy mouchy a v hlavě mi to „šrotuje“. To platí i do současnosti. Nedovedu vynechat, vypustit. Neustále čtu, sleduji dění prostřednictvím Internetu. To znamená, že se nedovedu nudit a život mě vede dál.

MS: Problémem je, že jsou mezi námi lidé, kteří se nenudí, ale dělají činnosti, které by vám nudné připadaly.

VlB: To stejné má můj syn. Též pořád nad něčím přemýšlí, a proto nezůstane klidný.

MS: Pane profesore, člověk je zde od toho, aby šel kupředu. Život je změna.

VlB: Ne každý to dělá. Ne každý je schopen svůj čas využít do poslední vteřiny.

MS: Bez pohybu člověk ochabuje a chátrá. Je otázkou, zdali náhodou lidé, kteří žijí v počátku 21. století nerezignovali na autentické přemýšlení?

VlB: Je to možné.

 

… Sranda …

VlB: Nyní asi odbočím, protože bych rád řekl: Tomuto národu chybí sranda. Ne, že by lidé neměli legraci, ale to, čemu říkáme sranda. Legrace je to, co se „nakupuje“ v televizi, ale chybí sranda. Je to vytvoření „party“, kde legrace vzniká sama od sebe. Kde vzniká bez alkoholu. V Plzni mám takovou partu. Jsou to dědkové od sedmdesáti výš. Kolik legrace zažijeme! My si „nadáváme“!

MS: Máme postavy, jimž se smějeme! Podívejme se na Švejka.

VlB: Jak nesmrtelné dílo! Za vrchol naší literatury mám dvě knihy. Na jedné straně je Švejk, napravo je Erbenova kytice. To je pro mě básnický vrchol, právě Kytice, protože ve dvou, ve třech slovech Erben řekl vše. Vezměte si Vodníka – to je detektivka první třídy, ba doslova horor. V několika slovech vám naskočí „husí kůže“. A proto si Kytici čtu dvakrát do roka. Bohužel, staroba se na tom projevuje tak, že si již málo pamatuji.

MS: Kdyby si mladí lidé pamatovali to, co vy, posunuli bychom se.

… Abstraktní témata a Evropa …

MS: Co abstraktní témata? Jak ona zaměstnávají mysl lidí? Během svého života jste se setkal s mnoha lidmi, a proto můžete posuzovat, jestli taková témata jsou přitažlivá.

VlB: Támhle mě leží dopis od kolegy ze Southamptonu z Anglie. Napsal mi v tomto duchu: Vladimíre, můj vnuk dělá v gymnáziu disertační práci na téma života za železnou oponou. Já mu měl anglicky napsat, jak to bylo za komunismu. Se svým kolegou se známe asi přibližně 40 let. Sám jsem tam strávil dovolenou. Ač straník, měl jsem mu vyložit věci, které jsou skryté. Díky mému stranictví jsem byl též na sedmdesáti neurochirurgických sjezdech. Téměř všude se mne i lidé ze Západu na to ptali, ale nikde mi nevěřili, že nemohu dostat vízum. Nikdo mi nevěřil, že musím mít výjezdní doložku, protože jsem to neuměl vysvětlit. Nyní jsem měl objasnit, proč jsem vstoupit do strany, proč jsem za dva roky chtěl vystoupit, když jsem za dva roky poznal, že jde o „bandu zločinců“. Nyní bylo pozdě, poněvadž jsem byl voják. V tom byl problém. Nakonec jsem v tom „lítal“, až do roku 1968.

MS: Nerad byste byl individualistický desertér, ale čekal jste na hromadný odchod …

VlB: V roce 1968 mě pak vyrazili.

MS: Pane profesore, možná jsem svůj dotaz špatně formuloval … Šlo mi o to, jaké otázky si osobně kladete, bez ohrožení své identity. Čím stoupáte výše, jste sám, musíte mít i kyslíkovou podporu. Tak je to i s otázkami. Jsou-li otázky jednoduché, ani se jimi člověk nezabývá, když jdete výš, jste sám a potřebujete podporu. Téma Evropy tam jistě patří. Nezapomínejme: kladení těchto a podobných otázek je cestou ke svobodě, protože kladete-li si otázky, žijete a můžete vykonat mnoho užitečného. Naopak jste-li konfrontován s hotovými pravdami – dogmaty, ty vám ke svobodě pomoci nemusí.

VlB: Když hovoříme o abstrakci, měli bychom zmínit René Descarta, jenž se proslavil oním „Cogito ergo sum“.

MS: Začal však radikální pochybností – pak řekl: subjekt koná.

VlB: I když jsem neurochirurg, k filozofii mám poměrně daleko. Zajímá mě, ale nestačím na ni. Můj nejstarší kamarád, kterého mám z Plzně, byl mimořádného nadání, stal se vynikajícím konstruktérem. Večer seděl na půlnoční mši u Františkánů, díval se na Krista a najednou tomu „propadl“. Začal studovat teologii, byť jej nepřijali. Měl několik zaměstnání a v lomu, kde pracoval, jej tajně vysvětili. Jeden čas pak působil jako kněz. (duben roku 2017 pozn. red.) Opakuji: filozofie a náboženství není pro neurochirurgii dobré. My jsme materialisté, a proto můj syn může napsat: v mozku duši nehledám. Já jsem duši nikdy neviděl.

MS: Jak byste mohl, když duše je přece neviditelná.

VlB: Řekněte mi, jaký pojem je duše? Je to pojem náboženský, nebo filozofický, či medicínský? Poraďte mi, prosím.

MS: Máme-li se odpovědět odspodu, jsou nemoci duše, a proto termín duše je medicínský pojem.

VlB: Neznamená to, že máte duši. Je to „terminus technicus“. Nikdo z nás lékařů duši nikdo neviděl.

MS: Dále se říká: tento člověk je bezduchý.

VlB: Ten duchovní – františkán mi říkal, že to ani není termín náboženský.

MS: Jak to? Vždyť máte pojmenování: Duch svatý.

VlB: Když to není pojem lékařský, náboženský, pak je to pojem filozofický, pak psychologický, ale pro nás to není, a proto jednoduchá odpověď je: duši jsem nikdy neviděl.

MS: Pak jste neviděl ducha.

VlB: To je něco jiného.

MS: Dřív představa smrti byla symbolizována holubicí …

VlB: … a sirota po ní zůstala. Pak byl lékař, který přimáčkl ucho na prsa pacientce, jako to udělal Rudolf Hrušínský Magdě Vášáryové v Menzlově filmu Postřižiny. Smrt byla zástava srdce, ale to dnes neplatí.

MS: Dnes je smrt zástava mozku, pokud odejde mozkový kmen.

VlB: Abych se přiznal, byl jsem jedním z prvních, kdo toto u nás vyslovil. Pamatuji si, že to bylo v roce 1963. Dnes se to dá určit, když se krev při angiografii se zastaví pod spodinou lebeční. To znamená – nejde do mozku, je to smrt. Pro transplantology je smrt definována jako smrt mozku. Má to zákonitosti, že se musí udělat v časovém odstupu dvakrát EEG.

MS: Mohli bychom to označit jako procedurální část odchodu mozku.

VlB: Opakuji: smrt člověka je smrt jeho mozku.

MS: To znamená: odchází pak jeho duch.

VlB: Možná odchází duch, ne duše.

MS: Snad se jedná o zásadní termíny a nesmíme se připravit o tázání o těchto věcech. Jsou to důležitá témata.

… Lidský duch …

VlB: Tím spíše se jimi zabývám, když je mi tolik let. Uvažuji: umřu, duše ne-duše, bude ze mě prach. Do závěti jsem napsal, aby mě vysypali u jezu u Plzně, kde jsem měl chalupu. Nemohu říci, že by po mě nic nezůstalo. Po mě zůstali dva hoši. Jsem docela hrdý na to, že jsem žil dvakrát ve „srabu“, jednou za protektorátu, podruhé za totality. Mohu říci, že jsem po sobě zanechal paraplegiky, což byla má zásluha a jsem na to upřímně „pyšný“. Já jsem stál u toho, že jsem problém medicínský předělal na problém sociální. Zde mám zásadní práci: prevence proleženin při poranění míchy. To byl základ všeho. Uvědomil jsem si, že po mě něco zůstane. Také jsem založil dětskou neurochirurgii. Udělal jsem oddělení, které dosáhlo světových hodnot. Ano, byla to souhra okolností. Byl jsem ve zvláštní nemocnici, kterou na Západě neznali, a to vše po mě zůstalo. Nedávno (dialog veden počátkem dubna 2017 pozn. red.) jsem byl na rentgenu a hlásím své jméno a byla tam příjemná sestra a ptala se mě: „Nejste vy profesor Beneš z Motola?“ Odpověděl jsem: „Ano.“ Ona doplnila: „Když mi bylo pět let, operoval jste mě pro hydrocefalus a dnes odpoledne promuji.“ To vám udělá blaho.

… Víra a náboženství …

MS: Hovoříme-li o abstraktních tématech, mírně jsme se dotkli otázky náboženství, podívejme se na tuto tématiku blíže. Jedna dimenze je, že čeho člověk dosáhl, je dimenze víry. Sám sobě přičítáte intelektuální výkony, které jste dokázal. Je tam přítomna víra v sebe sama.

VlB: Také je nutné uvést víru jako náboženství, případně něco vyššího.

MS: Váš syn se k náboženství staví velmi rezervovaně.

VlB: Vím to a z mého pohledu pohled až příliš.

MS: Vy jste vyrůstal v době vzniku národní církve …

VlB: Řeknu vám genezi mé víry. Když jsem přišel do první obecné, chodil jsem na náboženství, protože jsem byl pokřtěný. Byl jsem římský katolík a jako takový jsem zapsán v matrice. Chodil jsem do náboženství, koncem roku přišla za mou maminkou učitelka a říkala: „Paní Benešová, váš chlapec, když se mluví o ukřižování Krista „propláče“ celou hodinu. On to chudák příliš prožívá.“ Maminka mě proto „vypsala“ z náboženství. Jeden přítel mi říká: „To neznamená, že nejsi katolík. To tě vypsala z náboženství, ale nevypsala tě z matriky, a proto uvádíš druhé v omyl, když píšeš, že jsi ateista. Ty jsi ve skutečnosti římský katolík. Jinak jsem ale ateista.

MS: Jak se to ve skutečnosti projevuje?

VlB: Nad tím nepřemýšlím, protože neurochirurgie je čistě materialistická záležitost.

MS: Ano, ale to, co provedete je nevratné a ovlivní duši člověka.

VlB: Proto musím být přesný materialista. Musím přesně vědět, kam „šáhnout“, jelikož to, co přeruším je trvalé a člověk to nese do konce života. Já musím postupovat tak, jak se má dle EBM – Evidence Based Medcine. To je dnes zaklínadlo. Můj syn by to mohl podat matematicky. Musím postupovat podle zkušeností – podle EBM a nemohu do toho motat ani mou empatii, ani mé náboženství.

MS: Snad empatičnost je důležitá! Jednáte-li s nějakým člověkem …

VlB: Musíte s ním umět diskutovat, musíte být schopen mu sdělit to, co sdělit máte. Já jako ateista uznávám „pia fraus“. Nikdy jsem pacientovi neřekl: zemřete do měsíce, i když jsem to věděl. Nikdy jsem to neudělal, protože si myslím, že člověku musím nechat nějakou víru, naději, a proto neuznávám americký přístup, který bere člověku víru ve slušný život, ba uzdravení. Neříkám: pane, zařiďte si poslední vůli, máte pár dní na uzdravení. Toto neuznávám. Jsem pořád pro „svatou lež“. Jsem proto, mu naději nechat. Nejhorší je toto u dětí, s nimiž nemůžete mluvit, a proto můžete mluvit s rodiči. To je hrozná lež. To mě deprimovalo. Jak postupovat, když máte rodičům říci: vaše dítě umře za půl roku, případně za 4 měsíce, to je hrůza. Těm rodičům to říci musíte. To je kumšt nalézt správný způsob, jak toto sdělit.

MS: To je snad otázka slov.

VlB: Dotýkáme se empatie. Dle mého názoru lékař nemůže mít plnou empatii názoru s pacientem. To by přišel zkrátka. Nemůže se vymlouvat: ten je sympatický, ten má doma špatný život. Tomu mohu udělat vše, případně ne. Ne, takto postupovat nemohu. Jediná cesta je EBM, a proto nemohu mít tuto empatii.

MS: Jak na tento přístup reagovali vaši kolegové?

VlB: Profesor Zdeněk Kunc byl tak geniální chirurg, že to o sobě věděl a mě to fascinovalo. Operoval všechny své příbuzné, protože on věděl, že je nejlepší chirurg. Tento přístup mě opravdu deprimoval.

MS: Otázku víry, kterou jste pojal osobitě, jsem také zmínil proto, že víra „přemosťuje“ lidskou nerozhodnost. Jednoduše, vše neumíme klasifikovat rozumem.

VlB: Jistě máte na mysli pana Jiřího Grygara, případně astrofyzika Mrázka. Ten byl silně nábožensky založený člověk. Ten můj kamarád – františkán mu dával poslední pomazání a byl poslední, kdo s doktorem Mrázkem hovořil. To se nevylučuje. Říká se, že někteří slavní vědci se na konci svého života stali věřícími. Tak se hovoří o Einsteinovi. Mně se to nestane. Něco jiného je „liturgická víra“ a něco jiného je samotné „věření“. Vzpomínám si, jak jsem četl Carla G. Junga. Ten psal, že jej netěší představa ráje, případně nebe, protože si představuje, že bude sedět na obláčku, bude slyšet stále stejnou melodii, okolo bude Beethoven a on jej nebude moci ani pozdravit.

MS: Proč?

VlB: Protože jej ani nepozná a nebude mluvit. Cožpak andělé mluví?

MS: Nejde o nic jiného než promítnutí božského do lidského. Myslím si, že otázka věčnosti, odměny za to, jaký jsem byl zde, je relevantní.

VlB: Jste člověk nábožensky založený. Ve vás to je.

MS: Náboženství formovalo tento prostor.

VlB: To patří k evropanství, o němž jsme mluvili v počátku. Evropa byla vychovaná v náboženství a náboženských bojích. To nebylo pouze papežské schizma, ale byl to též Martin Luther, John Wicklef, …

MS: … Jan Hus, Martin Zwingli a jiní.

VlB: Evropanství se též promítá do vývoje náboženství. To se vymazat nedá.

MS: Bohužel to jsou lidé, kteří toto dávají do závorky. Jen se podívejte, jak by vypadala krajina v Čechách, případně i v okolních zemích. Součástí okolních městeček je i kostel.

VlB: Máte na mysli Jana Blažeje Santiniho, Kiliána Ignác Dientzenhofera, Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Oni náboženskou tématikou naplnili vše. To se nedá vymazat a stále to zde existuje. Je to naše dědictví, ale patří i do základů evropanství.

MS: Pozor, je otázka, jestli jsme schopni to pojmout srdcem, zdali nám to něco hlubšího říká.

VlB: Mně ano. Historii se snažím procítit. Historii jsem miloval a na vysvědčení jsem měl jedničku z dějepisu. Mně to vysloveně bavilo. Mezi námi jsou však lidé, jimž to nic neříká. Mezi námi jsou i tací, kteří tvrdí, že Adolf Hitler hrál za Bayern Mnichov. Takového člověka bych „zabil“. Jak je možné, že mladý člověk nic neví? Pro mě soužití s národem a Evropu bylo součástí mého života.

MS: Součástí toho je i náboženství. Jak se pak člověk může s plností tázat po smyslu věcí?

VlB: Tak daleko a tak vysoko mnoho z nás nemyslí. Snažím se toto téma promýšlet, ale abych téma důkladně zkoumal, na to nejsem. Nedospěju ke stejnému náboženskému postoji jako můj syn.

MS: Bohužel on jej neguje, ale zase zdůrazňuje význam kreativity, inteligence.

VlB: Já též. Z mého pohledu: největším nepřítelem pokroku je hloupost a naopak největším přítelem vzdělanost. To je to, co je v mozku.

MS: Abychom vše plně pochopili, musíme být odpovídajícím způsobem tím, co je hodnotné, obklopeni. Není poznání bez utrpení.

VlB: Vaše postoje jsou donkichotské.

 

… Civilizační hodnoty v kontextu lékaře …

MS: Podívejme se na skutečnost, která souvisí s tím, o čem jsme hovořili. Jaké hodnoty jsou zásadní pro naši evropskou civilizaci. Je to úcta k pravdě? Užil jste spojení EBM – Evidence Based Medicine

VlB: Kdybychom to vzali jednoduše, Desatero postačuje.

MS: Máte tam tři části, které jsou věnovány Bohu a sedm je pak věnováno člověku. Začíná to prostě: v jednoho Boha budeš věřit.

VlB: Co kdybychom začali přikázáním „Nezabiješ“ a mohli bychom to vztáhnout k úctě k životu?

MS: Je to na vás, to je páté přikázání.

VlB: Děkuji za připomenutí. Kdyby se však základní lidské věci dodržovaly, úplně to stačí. Jsou to základy, protože to odpovídá i filozofii, mravnosti – zkrátka všemu.

MS: To bychom si přáli „ráj“ na zemi.

VlB: Ráj na zemi je vlastně donkichotská představa.

MS: Lidská nedokonalost a ochota experimentu vám nabízí možnost, jak překonat sebe sama. Sám víte nejlépe, kde jsou vaše limity. Jako lékař víte, že jisté operace nezvládnete a musíte to přenechat kolegovi, případně přírodě – Bohu.

VlB: Pro mě bylo zásadní Hippokratův přístup.

MS: Pokud vím, Ústřední vojenská nemocnice ve Střešovicích má heslo: „Salus aegroti suprema lex.“ „Blaho pacienta je největším zákonem“.

VlB: Lékařův zákon je pomáhat lidem. Též jsem znalý a sebevědomý, že vím, kdy nemohu pomáhat. Udržovat člověka při životě, který již životem není, což je biologický stav, není humánní.

MS: Například Ariel Šaron byl přibližně 8 let v komatu, …

VlB: To je nehumánní. Byl jsem natolik sebevědomý a znalý lékař, že jsem řekl: zastavte resuscitaci! Dobrý lékař musí mít odvahu prohlásit: vyndejte mu asistované dýchání, nechte jej zemřít. To se nedá nic dělat. Do chorobopisu jsem dnes psal DNR – Do Not Resuscitate. Operoval jsem dítě s nádorem, který byl ve kmeni. V minulosti to byl „hit“ a dělal to můj přítel Fred Epstein v New Yorku. Tyto děti odcházely. Když jsem viděl, že nádor je ve kmeni, tak jsem napsal poznámku DNR. Když se člověk „nechytí“ samostatného dechu, neresuscitujte, protože to nemá cenu. Je lepší nechat dítě zemřít. Dnes bych si tento přístup nesměl dovolit. Takový přístup není uplatňován. Konečné rozhodnutí je v rukou šéfa oddělení. My jsme však měli komise. Bylo to 6 lidí mezi nimi vrchní sestra, právník, kněz, než se sešli, dítě bylo již mrtvé, a proto jsem to dělal sám. Byl jsem natolik sebevědomý, že jsem napsal: neresuscitovat. To je to, proč má můj syn na klinice malou úmrtnost. On neoperuje to, co k operaci není. On neoperuje to, co jsme operovali, abychom zachránili život. U nás to byly případy, které končily smrtí, ale můj syn k tomu přistupuje jinak: nechá je umřít. Jeho přístup není nic zlého, ale je to poctivá medicína, a proto jeho úmrtnost je tak malá.

MS: Lékař je zde od toho, aby oddaloval smrt pacienta.

VlB: Pokud to jde, udělá to. Když však ví, že to nemá smysl, že poškozuje pacienta, rodinu, má právo říci ne. To podporuje stanovisko společnosti Anestezie a resuscitace, která vám toto vše říká.

… Eutanazie …

VlB: Jistě se toho týká tématu euthanasie.

MS: O nic neusilujeme, než o dobrou smrt.

VlB: Byl jsem jedním z těch, který to dělal. V lékařské akademii jsem to měl jako nosné téma. Udělal jsem velkou propagandu, udělal jsem přednášku v Lékařském domě, též jsem byl pozván do Senátu, kde jsem o tom hovořil. Přitom jsem věděl, že vedle mě sedí další členové akademie Pavel Klener – nábožensky orientovaný lékař, jenž eutanazii odmítá z náboženských důvodů. Pavel Pafko, který pod vlajkou humanity, Listiny lidských práv a svobod dělá totéž. Ovšem on řekl „a“, ale ne „b“, tedy kdo to udělá. Kdyby mi někdo řekl, abych mu dal jed do žíly, já nikdy. Kdyby to tak bylo, museli bychom vychovávat katy, museli bychom vychovávat někoho, kdo by s tím uměl elegantně a dobře pracovat.

MS: To bychom šli proti logice medicíny, která má za úkol léčit a oddalovat odchod z tohoto světa.

VlB: Již v Senátu jsem řekl: slovo eutanazie by se nemělo vyslovovat. Neměli by z toho novináři dělat strašáka. Gerontologie je na takové úrovni, že není třeba vůbec dělat eutanazii. Jestli to člověk řekne při plném vědomí a při plné síle požádá o smrt – ať skočí z okna jako Bohumil Hrabal, …

MS: … říká se, že krmí ptáky.

VlB: Nechť zemře jako můj kamarád Vlastimil Brodský. Proč má do toho „tahat“ doktora?

… Stárnutí Evropy, migrace a kontexty …

MS: Hovoříme-li o umírání, jak se díváte na skutečnost, že Evropa stárne? Co to pro nás konkrétně znamená v kontextu vaší medicínské zkušenosti?

VlB: Je to vážná záležitost. Špatně chodím. V Ústřední vojenské nemocnici je lavička a vedle je socha mého učitele Zdeňka Kunce a říkám, že chodím k mistrovi a diskutuji s ním. Kolem chodí lidé o berlích, na vozíku a já říkám: „Mistře, toto je též naše zásluha, že jsme naši milovanou medicínou prodloužili věk lidí – až do stádia, že se lidé belhají, chodí špatně a celá generace stárne.“ Je tragédie, jak stárnou naši lékaři. V současnosti je tolik starých doktorů! Jak víte, fakulty mají zájem přijmout 25 procent mediků. Ti však budou moci nastoupit za 6 let.

MS: Ano, lidstvo stárne. Ale možná je to též způsobeno tím, že mladí lidé se nevydávají na cestu oběti. 

VlB: Možná se děti rodí spíše v méně vyspělých zemí jako v Africe, které mají bídné živobytí. Nedávno jsem dostal nabídku od Lékařů bez hranic. Oni mají mise v Súdánu. Jen si uvědomte, v jaké bídě tam lidé umírají. Češi nikdy tak dobře nežili, jako žijí nyní. 300 tisíc lidí je nezaměstnaných, ale polovina lidí nikdy pracovat nechce.

MS: Dobrá, je vhodné se zeptat na skutečnost: lidé preferují vlastní kariéru než starat se o děti.

VlB: Můžeme v tom spatřit otázku sobectví, například lidé ve třiceti letech uvažují, zdali by měli mít děti.

MS: Bude-li Evropa stárnout, na místě je otázka, kdo se bude starat o staré lidi, budeme-li mít zájem udržet humánní standarty? Jedním z řešení je migrace, aby nemuseli zažívat útrapy, které zažívají lidé, žijící mimo Evropu.

VlB: Znova jsme u toho, jak se naši politici hystericky brání migraci. Na téže stránce Mladé fronty DNES politik Bohuslav Sobotka brání migraci, odmítá kvóty, odmítá pomoc. Dole pak je půlstránkový inzerát obchodní komory, že žádají, aby se k nám přivezlo 15 tisíc lidí. Najednou pak otevřete televizi, pan Vladimír Dlouhý řekne, že chybí 140 tisíc pracovníků.

MS: Pane profesore, zde bychom měli rozlišovat – a to lidi, kteří jsou kvalifikovaní a lidi, kteří k nám skutečně přichází. Na jedné straně jsou požadavky, na druhé je skutečné naplnění.

VlB: Mám odvážnou teorii. Jsem přesvědčen, že německá kancléřka – Angela Merkelová na své zběsilé politice nakonec vydělá.

MS: Je otázka povahy přijetí „Welcomepolitik“, protože jim tam lidé zůstanou.

VlB: Má stejný nedostatek zaměstnanců jako my. Neustále se nám připomíná, že některé firmy nejsou schopny dodat dostatek výrobků.

MS: Máte pravdu, protože na české automobily se čeká.

VlB: Dnešní stav považuji za úplný nesmysl, protože jsme chudý stát.

MS: Nejen, ale lidé, kteří sem přichází, vědí, jaké zde jsou proticizinecké nálady. Zmiňme ale též první republiku. Ta byla přece mnohonárodnostní. Československo bylo umělé uspořádání, ale jak žít v mnohonárodnostní společnosti? Váš syn Vladimír Beneš je kritikem multikulturalismů.

VlB: Já ne. Jeho postoj vychází z toho, jak dopadlo Západní Německo s imigranty. Je to extrém, který zvládají těžko. Jsem přesvědčen, že Angela Merkelová bude v integraci úspěšná. My jsme nezvládli přijmout ani pár uprchlíků, přičemž na jedné straně vám ministr vnitra odpovědný za problematiku imigrace řekne, že jsme mimo nebezpečí, ale pak dodává, že žádá posílení policejního sboru. Vskutku zvláštní přístup.

MS: Pane profesore, pozor, vy si dokážete představit, že by v české policii sloužil Syřan, či někdo jiný, například z islámského světa? Nesmíme zapomínat, že u nás cizinci dávno pracují. Nejsme uzavřenou společností, máme zde spoustu cizinců ze stejného civilizačního okruhu. Mám na mysli Ukrajince, ale vlastně i Vietnamce, kteří k nám přišli z Asie.

VlB: Řeknu to jasně: bez Ukrajinek by Ústřední vojenská nemocnice nemohla existovat, „zašla“ by ve špíně. Je to elitní nemocnice. Bez Ukrajinců by též naše stavebnictví bylo v problémech. Musím říci, že jsme na těchto lidech závislí, byť neustále proti nim něco namítáme.

MS: Také je to z důvodu, že sami nejsme ochotni vykonávat některé pracovní činnosti.

VlB: Pojmenujme to přímo: jsme xenofobní. Samozřejmě, že u nás, ve Francii, v Německu jsou práce, které tamní lidé nebudou dělat. Češi, byť s nižším vzděláním přece nebudou kopat kanály. To by bylo pod jejich úroveň. U lopaty vidíte pouze cikány, protože jiní to nedělají. Opakuji: je to všude a není to pouze náš problém.

MS: Nezapomínejme: každý člověk hledá lepší uplatnění ve svém vzdělanostním profilu.

VlB: Lidé jsou nároční. Chtějí lépe žít, chtějí mít auto, navštěvovat zahraničí, a proto sobecky hledají, což je však nakonec logické. Nemůžete mu vyčítat, že chce žít dobře. Pokud to neohrožuje druhého, úsilí o tyto věci, to je jeho legální právo.

MS: Jsem přesvědčen, že styl „dobrého bydla“ mnoho lidí naplňuje.

… Svoboda …

MS: Navrhuji, abychom se v tématu evropské hodnoty vydali ke svobodě. Jak ji vnímáte?

VlB: Svobodu vnímám tak, jak je definována v Listině lidských práv. Svoboda je největší statek, jaký člověk může mít. Velmi si vážím toho, že po „sametové revoluci“ byla obnovena svoboda.

MS: Souhlasím. Hovoří se o vnitřní svobodě, tedy stavu vaší mysli. I v okovech můžete být svobodný, poněvadž i lidský duch je svobodný.

VlB: Když jsem po válce vyjel do Anglie, náhle jsem si uvědomil svobodu. Pro mě to byl šok. První den jsem šel do biografu, a když jsem z biografu vyšel, byl tam kamelot, který prodával noviny. Na první stránce bylo napsáno: Stalin massmurder, hned jsem se do toho pustil. Pro mě to byl šok. Musel jsem se přemáhat, abych tomu vůbec věřil, že Stalin byl masový vrah. Když jsem pak slyšel Nikitu Chruščova, teprve pak mi to začalo docházet. Byl to masový psychopat, vrah nejhoršího typu, kterému se vyrovnal pouze Kim Ir Sen, případně Mao Ce – tung, případné jiné kreatury. Čínu jsem za Mao Ce – tunga navštívil a pak jsem byl v Číně v roce 1989.

MS: Mohl jste vidět diferenci vývoje!

VlB: Uvědomil jsem si, že mají na Náměstí nebeského klidu stále fotografii Mao Ce – tunga. V mých očích to byl psychopat, ne normální člověk. Stejně bych hovořil o Stalinovi.

… Rovnost v životě Evropana …

MS: Pane profesore, jak vnímáte význam rovnosti? Řekl jste, že Češi tendují k rovnosti, ale rovnost můžeme vnímat jako rovnost před Bohem. Dáváme-li kategorii Boha do závorky, nemůžeme říci: jsme si rovni, protože na tomto světě jsme si z definice nerovní. 

VlB: Jsem přesvědčen, že člověk je člověku roven i bez náboženství. Nikdy mě nenapadlo, že bych se nad někoho povyšoval. Hrál jsem závodně volejbal, pak fotbal a v průběhu sportovních aktivit jsme si nadávali do „volů“, ale pak jsme byli jedna parta. Byl jsem tam s obchodníkem, dělníkem, živnostníkem, bylo tam vše možné. Nenapadlo mě něco jiného, než bych byl někým jiným než oni. Vše je otázka jednotlivce. Je-li někdo vejtaha, je vejtaha. Mně toto nikdy nenapadlo, protože jsem byl vychován ve sportu a Sokole.

… Solidarita – bratství …

MS: Co je pro vás bratrství – solidarita? Vyjadřuje schopnost podělit se s druhými?

VlB: V mých očích je to velmi nutné. Vlastně by to mohl být imperativ. Je to hodnota, která mi zde chybí.

MS: Nejsme ochotni přijmout cizince …

VlB: … a pak naši živnostníci jezdí do Rumunska, do Moldavska a tam získávají nové pracovníky. Je to až nedůstojné. Je ustanoven zvláštní konzulát v Kyjevě a Ukrajince sem berou ve velkém.

MS: Jak nahlížíte na otázku distribuce bohatství od bohatých k chudým, což se pak ukazuje ve zdanění? Jako lékař jste pomáhal nemocným.

VlB: Muselo mi to být jedno. Je jedno, zdali je to prezident, nebo poslední metař, musím jej operovat stejně. Z lidského a medicínského hlediska nemohu jinak operovat prezidenta a metaře.

MS: Vidíme vaše pojetí rovnosti, které je asi správné. Vzpomínám si na Pavla Pafka, který se vyjádřil podobně jako vy. Za svá slova si vysloužil kritiku. On doplnil, že jeho honorář za výkon je menší než má opravář prezidentského mercedesu. 

… Ideologie v Evropě …

MS: Když jsme v lince idejí, je dobré se zastavit u ideologií. Váš syn prohlásil: „První část života jsem strávil budováním socialismu a nyní v něm konečně žiju.“ Čím jsou pro vás ideologie? Poznal jste demokracii masarykovského typu, pak jste poznal protektorát Böhmen und Mähren, kde dominovala nacistická ideologie, pak jsme „budovali“ světlé zítřky.

VlB: Můj syn vám jistě řekl, že každá ideologie, která se zvrhne v dogma, je nebezpečná a špatná.

MS: Ideologie je přece dogma. Máte přece takzvané totalitní ideologie, což je nacismus, komunismus, pak ale máte demokratické ideologie konzervatismus, liberalismus, socialismus, feminismus, environmentalismus, i když tato ideologie má někdy totalitarizující povahu.   

VlB: Myslím si, že největší zločin této války – což je můj názor – byl holocaust, protože šlo o vyvraždění téměř 8 milionů bezbranných lidí. Šlo o nejhorší čin, který se mohl stát. V této poslední světové válce bylo zabito asi 80 milionů lidí. Vyhlazení osmi milionů Židů bylo z toho to nejstrašnější. Byly to bezbranní lidé, kteří šili na porážku jako zvěř. To je opravdová hrůza. Znal jsem to z rodiny, protože má tchyně byla v Terezíně, můj tchán v Bystřici a moje žena Zdena žila jako položidovka u nás. Moje maminka i otec jí to nikdy nedala najevo – a to ani v nejmenším. Oba ji milovali a ona milovala je.

MS: Vždyť Židé byli elitou. Dle Bible jsou vyvoleným národem.

VlB: Musím se přiznat, neustále jim fandím. Dělám si legraci a říkám své ženě: „Dělám to kvůli tobě.“ Vždy jsem fandil Židům. Přečetl jsem si řadu knih – spis o židovské válce od Josepha Flavia. Knihy se židovskou problematikou jsem četl, protože mě to zajímalo.

MS: Zpět k ideologii.

VlB: Když se nad tím zamýšlím, docházím k poznání, že ideologie je vždy svinstvo.

MS: Sám jste přiznal, že jste byl dva roky součástí komunistické partaje.

VlB: Pozor, byl jsem tam tak dlouho, že ji nyní nenávidím – to říkám otevřeně a jasně. Komunistickou stranu opravdu nenávidím – ne za to, co mně udělala, ale proto, že je. Když otevře hubu některý z představitelů partaje, je mi špatně.

MS: Uvědomte si, v Čechách jsou komunisté žádaní. Je zde podpora avantgardních směrů, protože má-li někdo zájem vytvořit koalici

VlB: … , pro komunisty mají někteří pochopení.

MS: Když si procházíte veřejný prostor, dospíváte k názoru, že totalitní ideologie jsou minoritní záležitostí? 

VlB: Totalitní ideologie jsou stále nebezpečné, není jim konec. Není to pouze Severní Korea, Írán aj. V mých očích je nejhorší Rusko.

MS: To je autokratický režim.

VlB:  Ano, stále je to autokratický režim a Putin není nic jiného než car. Všimněte si, když jde do dveří a „okšírovaní“ mu salutují. On tam vejde jako car.

MS: Je otázka, jestli tam bude mít šanci uplatnění demokratická ideologie, mezi niž je řazena samotná demokracie.

VlB: Tam se demokracie dlouho nedostane, pokud bude mít tamní společnost majoritu jako v současnosti. Je to zajímavé, když jdou hospodářsky dolů. Ekonomické sankce měly velký vliv. Ještě ke všemu padá cena ropy.

MS: Postupně se trh oživuje …

VlB: Sice mají hospodářské těžkosti, ale ruský živel je aktivní. V exotických střediscích mají ruské nadpisy.

MS: Pane profesore, nedivte se, ruský národ je velký a vlastně jde o největší a nejbohatší zemi, nicméně špatně využívá své vzácné zdroje.

VlB: Kdybych měl vyjádřit svůj pocit: nemám je rád.

MS: Pane profesore, děkuji vám za vaše postoje a příště na shledanou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *