Jaké starosti nám přináší banální sloučenina – voda? Vážíme si ji? Proč ten tanec kolem ní právě nyní? Stále více a více si budeme uvědomovat, že život je voda a voda život. Bude-li se tato rovnice ztrácet z našeho života, budeme se vydávat na cestu ústupu.
Teze:
„Netvrdím, že zavřu-li oči, uvidím vodu, ale budu-li přemýšlet, uvažovat, voda nás provází na každém kroku života.“ – k imaginaci vody
„Převážná většina zemského povrchu je pokryta vodou, a proto je pro lidi samozřejmá. Neberou vodu jako poklad, neuvědomují si možnost změny, že by v krátkosti voda mohla nabýt ceny zlata!“ – o samozřejmosti vody
„Ti, kdo rušili remízky, dostávali finanční odměnu. Vím z vlastní zkušenosti, že tam, kde se toto udělalo, půda mohla být narušena ještě opatřením, které šlo proti ekologickým principům.“ – o vztahu k půdě jaké té, která zadržuje vodu
„Když jsem byl na vesnici, na faře jsem měl vodovod pouze v přízemí, musel jsem načepovat kbelík a vynést jej nahoru. Jeden kbelík mě vydržel na den. Za den jsem spotřeboval asi deset litrů, to bylo vše.“ – o spotřebě vody
„I každá poušť má svou studnu a k ní ve své podstatě směřujeme celým svým životem. Kolem studny je oáza, kde člověk má jistotu, bezpečí, ochranu. Je to velmi krásně vidět u Exupéryho. Po dlouhém hledání nakonec studna přichází.“ – o věčném hledání životadárného pramene.
Dialog byl nahrán 1. června 2018 dopoledne na poděbradském proboštském úřadu, Palackého 72/23, Poděbrady.
… Úvodní zastavení …
MS: Pane probošte, máme prvního června 2018, čeká nás zřejmě opět horké léto, zastavme se tedy u daru vody. Téma vody je velmi důležité zvláště, pokud je naše krajina netradičně sužována vysokými teplotami. Rád bych se při té příležitosti zeptal, jaké máte asociace s termínem voda. Vím, že je to široké téma. Ostatně moře, oceán je spojeno s nekonečným horizontem. Bez vody by nebyl život.
VlH: Slovo voda je mezi prvními slovy Bible: Duch Páně se snášel nad vodami a vložil do vody života požehnání. Vodu můžeme považovat za nezbytný element pro život velmi důležitý. Nenajdeme-li k vodě správný vztah, jak tomu bohužel v současnosti dosud je, pocítíme dříve nebo později následky, a to většinou negativní.
MS: Pane probošte, zavřete-li na chvíli oči, vybavíte si kupříkladu zurčící potůčky, vodopády? Necháte se unést přírodou?
VlH: Mohu, klidně. Netvrdím, že zavřu-li oči, uvidím vodu, ale budu-li přemýšlet, uvažovat, voda nás provází na každém kroku života. Setkáváme-li se s ním, vždy je odvozen od vztahu k vodě.
MS: Člověk si například vzpomene na národního skladatele Bedřicha Smetanu a jeho skladbu Vltava či Z českých luhů a hájů.
VlH: Opus Má vlast je celý prolnut tématem vody.
MS: Uvědomme si: s vodou je spojena lidská existence. Kdo bagatelizuje význam vody, negativně se staví k životu jako takovému.
VlH: Souhlasím s vámi. Člověk by bez vody nemohl existovat, neboť sám je z vody složen – a to poměrně značným procentem.
… Hlubší význam vody …
MS: Pane probošte, zaměřme se na tuto skutečnost. Domníváte se, že hlubšímu významu vody není věnována odpovídající pozornost? Tážu se proto, že zadáte-li si slovo voda do encyklopedie, naleznete tam čistě popis, co znamená voda. Tedy z čeho se voda skládá – jednoho atomu kyslíku a dvou atomů vodíku, dále jak jsou jednotlivé atomy postaveny, jak jsou od sebe vzdáleny, ovšem odkaz na vyšší rozměr propojení vody jako fyzikální látky a života tam nenaleznete.
VlH: Encyklopedie vám podává faktografické záležitosti týkající se fyzikálního rozvrhu. Vezmete-li kteroukoliv encyklopedii – málokdy se dočtete o vztahu k mimomateriálnímu světu.
MS: Domníváte se, že je to také způsobeno tím, že voda je tak samozřejmá látka, že nepokládáme za důležité, abychom se o ni zajímali?
VlH: Člověk ji tak vnímá. Převážná většina zemského povrchu je pokryta vodou, a proto je pro lidi samozřejmá. Neberou vodu jako poklad, neuvědomují si možnost změny, že by v krátkosti voda mohla nabýt ceny zlata! Možná se blíží doba, kdy voda bude elementem, utvářejícím napětí mezi národy. Nedostatek vody – ač si myslí, že je vody dostatek – se projevuje tím, že lidé, kteří trpí nedostatkem, jsou schopni pro vodu, aby mohli žít, udělat mnohé – a i to, co přesahuje meze morálky.
MS: Pane probošte, domníváte se, že v současnosti – ale zejména v blízké budoucnosti bude význam vody stoupat?
VlH: Samozřejmě!
MS: Snad proto, aby si lidé uvědomili, že předpokladem jejich životů je především dostatek vody, a nejen pro ně, ale pro vše živé – tedy by se k ní měli lidé chovat s odpovídající úctou a nepřistupovat k ní tak samozřejmě, neplýtvat s ní!
VlH: Řeknu to jinak: až se člověk dostane do situace, kterou nezvládá, teprve tehdy si začne uvědomovat to, co považoval za samozřejmost. Až zjistí, že bez vody bude ohrožen jeho život, možná k ní nalezne odpovídající vztah.
MS: Potkáváme se s tradičním: člověk si začne vážit věcí, až když je ztrácí, neřkuli – až když je zcela ztratí.
… Obklopeni vodou …
MS: Pane probošte, uvádíte, že voda je po celé planetě. Měli bychom také doplnit, že nejde vždy o vodu pitnou, případně vodu, kterou bychom mohli užívat na zahrádce k zavlažování květin, stromů, zeleniny, ovoce. Většinou jde o vodu slanou, a jako lidé ji používat nemůžeme – leda, že bychom pracně odsolovali. Tu, kterou je možné použít pouze k naší spotřebě, té je málo, je vzácná a měli bychom k ní mít úctu.
VlH: Proces odsolování, případně proměna vody užitkové na pitnou není složitým mechanismem. Je to otázka techniky – a tu známe. Důležité v jednání je pocit nedostatku ve větší míře. Lidé si nutnost změny uvědomí, avšak je otázka, nebude-li to pozdě, protože moře je veliký rezervoár zásoby vody a lze toho využít. Jde o to, jak se k tomuto rozsáhlému projektu sama planeta Země zachovala.
MS: Pane probošte, úkolem člověka je správě této planety, má panovat.
VlH: Ano, ale biblické „panovat“, to není jen o uplatňování své moci a síly. To také znamená zabezpečovat, zachraňovat, opatrovat, zajišťovat, zkrátka být dobrým hospodářem, to je správné panování. Bude-li člověk zacházet s vodou jako s komoditou, které je stále dost, pak spláče nad výdělkem. Co nic nestojí, za nic nestojí. Je třeba vynaložit značné finanční prostředky, abyste z mořské vody vytvořil užitkovou, neřku-li pitnou vodu.
… Péče o vodu a kontexty …
MS: Pane probošte, problém vody u nás je již několikáté jaro akcentován tím, že již v květnu začaly být příliš teplé dny. Jaro, které dříve trvalo tři měsíce, se zkrátilo na měsíc. Od května zde máme letní teploty, které mohou trvat několik měsíců, což přirozeně vyvolává potřebu péče o vodu, protože i v letních měsících bývala vzácným statkem, ovšem přirozený cyklus – množství sněhu v zimě na našich horách, poté jejich jarní tání – to obvykle obnovilo pro letní měsíce stavy hladin na obvyklou výši. Tedy kdysi obvyklou.
VlH: Zde vycházíme ze skutečnosti, kterou si člověk sám poškodil. Půda, která byla schopna absorbovat vodu – ať dešťovou, případně jakýmkoliv způsobem, půda v současnosti schopnost vázání vody pozvolna ztrácí – ať je to technologií zemědělství, kdy se používají stroje, pěchující půdu, ať je to chemie, užívající množství herbicidů, nedostatečné střídání zemědělských plodin a pěstování nadměrného množství plodin devastujících půdu (řepka), nebo propouštějících jako řídký cedník (kukuřice) přívalové deště aniž by se mohly vsáknout. Navíc tam, kde půda mohla přijímat vodu, existují nyní zastavěné plochy či plochy rozsáhlých betonových či asfaltových parkovišť a skladových dvorů, které vsakování vody brání. Často namísto toho, aby se uchovávala v krajině, je odváděna do kanalizace.
MS: Jste přesvědčen, že za tímto nerozumným hospodařením je lidská touha ovládat, přetvářet? Tážu se proto, že jsem se mohl dočíst, že ani za minulého režimu – ani před rokem 1989 na tom hospodaření s půdou nebylo tak špatně ve srovnání se současností.
VlH: V minulosti nebyla půda devastovaná. Pak přišly „meliorační zásahy“, které zemědělské pozemky odvodňovaly, což mělo svůj hluboký dopad, s nímž se dnes též musíme vyrovnávat. Dále zde proběhlo scelování polí do velkých lánů. Vytvoření mezí, remízků a jiných kroků vedlo k rovnováhám, ale ty následně byly odstraněny, neb se správci půd – zemědělských, ale i lesních, orientovali na krátkodobý zisk. Ti, kdo rušili remízky, dostávali finanční odměnu. Vím z vlastní zkušenosti, že tam, kde se toto udělalo, půda mohla být narušena ještě opatřením, které šlo proti ekologickým principům. Za pár let na půdě – původně zaházené cestě – nic nevyrostlo. Když tam nic nevyrostlo, i půda také ztrácí, poněvadž půda potřebuje humus. Jestliže se například posekalo, strniště se poté zoralo, tedy zaoraná sláma sloužila jako část výživné složky v půdě. Tyto samozřejmosti, vytříbené našimi předky umožňovaly, aby půda byla stále připravena přijímat vodu. Tato technologie byla ovšem zavržena, neb nyní máme „výkonnou“ techniku, máme chemii, ovšem následky jsou dříve či později vidět. Jestli horka, která nás nyní sužují, nám budou též metlou, i to je důsledek dosavadního hospodaření – voda v krajině již nemá „dostatek“ plochy na odpařování a přírodní koloběh je tímto narušen.
MS: Podíváte-li se na družicové snímky, nad Českou republikou v druhé části května neobjevíte žádný mráček a máme modrou oblohu. Člověk si občas připadá, zdali se naše vlast neposouvá do jiného geografického pásu. Pane probošte, řekl bych, že v zemědělství pracuje zlomek lidí, máme mechanizaci, jsme produktivnější …
VlH: Nejsme produktivnější, poněvadž věcí, které se zde sklízely, bývala spousta. Naše „produktivita“ vede k tomu, že máme žlutou republiku, obilí, brambory, řepa – tedy komodity, které se vždy vypěstovaly, nyní vidíte na polích okrajově, jelikož nepřináší odpovídající profit.
MS: Možná s tím, co říkáte, souvisí i potravinová soběstačnost.
VlH: Vezměme si brambory. Dříve to byla potravina pro chudé, někdy je to „luxusní záležitost“, neboť nejsme dostatečně soběstační. Nepěstují se, nebo ne v takovém rozsahu, jako se pěstovaly. Spoléháme, že si to dovezeme ze zahraničí.
MS: Někteří si myslí, že je lepší to dovést, přičemž tím, že pěstujeme a jsme soběstačnější, šetříme přírodu.
VlH: Bohužel, i toto ovlivňuje nedostatek vody, poněvadž půda, na které se pěstuje monokultura, není odpovídající. Dříve byly plochy přerušovány mezemi. Tam byla velká spousta zvěře, hmyzu, tedy to, co pak pomohlo k výsledné úrodě. V současnosti se chemií zničí jak fauna, tak flora a výsledkem je …
MS: … nespokojený spotřebitel, jenž konzumuje zahraniční produkci. Pozapomněli jsme, že příroda po nás vyžaduje pestrost přístupu. Jako lidé jsme různí, totéž bychom měli uplatnit i vůči přírodě, speciálně v zemědělství.
VlH: Podobný způsob naleznete u lesních porostů. Preferuje se monokultura – smrk. Ten – přes všechnu výhodu rychlého růstu, ale ve své podstatě na ráz krajiny nepůsobí optimálně. Je potřeba, aby lesy byly smíšené, protože i tam dochází k obnově přírodního koloběhu daleko intenzivněji. A to už vůbec nemluvím o katastrofách větrných polomů a kůrovcových kalamit, na které doplácí především smrkové monokultury.
MS: V české hymně je krásně vyjádřeno: voda teče po lučinách, bory šumí po skalinách. Když vám naslouchám, mám pocit, že správa řádu, jehož jsme součástí, není v odpovídajících rukou.
VlH: Souhlasím. V jistém ohledu jsme leniví a spoléháme na „geniální“ rozum, kterým dokážeme nahradit to, co se dříve namáhavěji vykonávalo. Dnes někteří z nás kupují biopotraviny, v minulosti to bylo přirozené, poněvadž „bio“bylo vše.
… Učit se hospodařit s vodou v kontextech …
MS: Pane probošte, obraťme nyní pozornost k vám. Jak jste se učil pečovat o přírodu, tedy i o vodu, kterou dnešní doba potřebuje?
VlH: Měli jsme pumpu a od té pumpy se přinášela voda v desetilitrovém kbelíku – každá cesta k pumpě. Pro kluka to bylo i namáhavé, a proto se s vodou muselo šetřit. Když jsem byl na vesnici, na faře jsem měl vodovod pouze v přízemí, musel jsem načepovat kbelík a vynést jej nahoru. Jeden kbelík mě vydržel na den. Za den jsem spotřeboval asi deset litrů, to bylo vše. Zatímco nyní je spotřeba větší, poněvadž k tomu člověka vede pohodlí. Otočíte kohoutkem a vodu máte u nosu.
MS: Vlastně to nic nestojí. Abychom si vážili věcí, musíme vidět újmu.
VlH: I zde člověk spoléhá na techniku, která mu vše zajistí a bude mít jednodušší život. Právě pro jednoduchost a pro zdánlivou zajištěnost člověk již neuvažuje v dimenzích, v jakých uvažoval dřív, když se muselo o vše v dobrém slova smyslu „bojovat“.
MS: Získáváte-li něco s obtížemi, jste za to vděčnější, více přemýšlíte. Musíte-li jít k pumpě, musíte se namáhat, musíte procvičit své svaly.
VlH: Zde platí lidová moudrost: lehce nabyl, lehce pozbyl. Co člověk dostává snadno, velmi snadno to ztrácí, jelikož si neuvědomuje, co za tou „snadností“ je.
MS: Pane probošte, vnímavý člověk se snaží promýšlet cesty, snaží se je využívat, snaží se srovnávat alternativy svého konání.
VlH: V pořádku, proto člověk dostal rozum, aby uvažoval o svých přáních a potřebách, ale též o svých závazcích a povinnostech. Toto vše právě s vodou souvisí.
MS: Též to souvisí s tím, že si zde člověk připomíná své panování, ale ne …
VlH: … smyslu biblickém.
MS: Udržovat přirozenost. Měl by si být vědom místa v širším celku. Na tuto skutečnost lidé ne vždy pamatují.
VlH: Měli bychom respektovat řád, který existuje v přírodě, který je projevem „vyšších sil“.
MS: Zde se dostáváme k tomu – člověk, aby si toho byl vědom, nesměl by být líný. Nedivme se: myslet bolí. Vystoupit ze sebe sama, podívat se na sebe – své konání, okolí, pak to vše propojit do smysluplného celku, na to jsou někdy doktoři.
VlH: Pochopitelně, že myslet bolí, ale bolí i to, když se má člověk podílet na uchování přirozenosti, na regeneraci, na práci, která má přinést kýžený výsledek. Regenerace potřebuje určitou námahu. Do ní musíte vložit něco, co bolí – stejně jako bolí myšlení, je též namáhavá regenerace kolem nás. Ta vyžaduje úsilí, které je provázeno bolestí. Bez toho nikdy nic nemůže udělat.
MS: Pane probošte, chcete-li kráčet bez námahy, nebudete-li svobodný.
VlH: Ano, projev svobody je též o tom, že mohu něco změnit, vykonat – ne pouze to, do čeho jsem natlačen, ale že se pro to mohu svobodně rozhodnout.
MS: Problém je, zde máme systém, o němž si někteří z nás myslí, že jsou obětí systému samotného, že z něj nemohou uniknout. Kupříkladu existují reklamy, které člověka ponoukají k tomu, aby tu koupil levně, aby ušetřil peníze, přičemž víme, že když vlezete do obchodu, více peněz vydáte, než ušetříte. To znamená, že žijeme ve fikci. Jste-li v kleštích, následná peče o přírodu je obtížná.
VlH: Vždy máte svobodu, abyste se tomu vyhnul. Mám přirovnání. Jsou reklamy, ale těch máme mnoho. Říká se: není nic snadnějšího než vypnout. Vypnu-li reklamu, poté na mě nepůsobí. Pochopitelně jsou reklamy, kterým se člověk nevyhne, ale pak jsme dostali schopnost rozumu, abychom zvažovali, jestli pro nás má reklama význam, případně má nějaký dopad, nebo nikoli.
MS: Pane probošte, žijete též ve společenství lidí. Projevuje-li se význačný člověk nějakým způsobem, existuje jistá nápodoba. Nebudete-li dodržovat kulturu jednání, přirozeně nebudete součástí společenství.
VlH: Když všichni budou skákat z okna, budu z okna vyskakovat též?
MS: Tuším, že podobné jednání proběhlo na Wall Street během velkého pátku 1929, ovšem to je malá poznámka pod čarou.
VlH: Nejsem povinen, abych se vázal tím, co významní lidé propagují, jakkoli jsou významní.
MS: To je rozumný koncept, nicméně abyste se choval odlišně, musíte být vyspělý, musíte být silný.
VlH: Není to úkolem každého člověka?
MS: Máme zájem být dospělí, ale jednáme dětsky.
VlH: Dost často toto připomínám rodičů, jelikož mají problém se svými dětmi: když dosáhli osmnácti let, jsou dospělí, již jim nemá kdo co přikazovat. Samozřejmě, ale jejich představa o dospělosti spočívá v tom, že vše mohou, ale zapomínají, že dospělost se vytváří tehdy, když si člověk začne uvědomovat své povinnosti a závazky.
… Globální odpovědnost …
MS: Pane probošte, vedeme-li rozpravu o vodě, měli bychom pohovořit o globální odpovědnosti, protože systém je propojený. Můžeme říci: cokoliv se děje na tomto světě, týká se všech. Strkat hlavu do písku je výrazem nezodpovědnosti. Tuším, že v druhé polovině dvacátého století se již mluví o klimatických změnách. To, co nyní zažíváme v České republice – a to ne jeden rok, je důkazem platnosti prognóz, o nichž se v minulých desetiletích mluvilo, ale byly bagatelizovány.
VlH: Na tom se podílí každý, kdo je přesvědčen, že může vše. Nikomu nic nezávidím, avšak jen si vezměte, kolik lidí si domů pořídí bazén. Nic proti tomu, ovšem údržba je náročná. Voda se zbůhdarma vypustí. Nejsou to desítky litrů, to jsou rovnou hektolitry.
MS: Můžeme říci, že recyklujeme vodu.
VlH: Ano, ale je otázka, jestli se to tak dělá.
MS: To není otázka pouze lidských požitků, ovšem vezměme si, že zde máme jiný problém – nárůst automobilismu. Každý, kdo má zájem se někam dopravit, volí cestu vozem, abych si zkrátil cestu, přičemž z dlouhodobého hlediska může na tom tratit nejen on, ale i celá společnost.
VlH: Je otázka, zdali k tomu člověk přistupuje s odpovědností. Na nákup můžete jít pěšky, nebo jet autem. Tak je to se vším. Zde musím zvažovat, co budu preferovat. Budu-li to či to preferovat, proč? Má to pozitivní efekt pro mě, či společnost?
MS: Pane probošte, sám víte, že se člověk ve společnosti staví sám k sobě velmi silně. Lidé v dnešní době mají nabubřelé „já“ vztah k „ty“, okolním spoluobčanům, ale i živé přírodě, je narušen.
VlH: O tom hovoříme celou dobu. Pokud člověk vidí ve vodě samozřejmou komoditu, proč by si ji nevyužíval sám, jak žádá.
MS: Problém je také, že člověk nehledá alternativy.
VlH: Ptejme se, proč? Je to jednoduché. Vše mám zde, a proto to využiji. Člověk nehledá alternativu.
MS: Také bychom měli říci, že velkou zátěží pro životní prostředí jsou lety letadel v atmosféře, kdy jsou do atmosféry vypouštěna obrovská množství zplodin leteckých motorů.
VlH: Vymožeností, které člověk vymyslel a vyrobil pro své pohodlí, ale které naopak přináší negativní dopad na přírodu, můžete sledovat dnes a denně množství, protože to člověku přináší pohodlí. Poté si neuvědomujeme, čím je pohodlí vyváženo, že stále více zamořujeme životní prostředí. Poté potřebujeme více techniky, abychom zamoření odstranili, a tak stále dokola. Na jednu stranu užíváme pohodlí, které přináší zamoření, poté musíme zamoření odstranit, což je též nákladné.
MS: Zamořením myslíte nemoci obyvatel.
VlH: Řeknu něco, čím by se mohl inspirovat člověk dneška. Jeden pán se druhého táže: proč nejdeš lovit ryby? Druhý odpovídá: protože odpočívám. První: kdybys šel lovit, ulovíš, můžeš je prodat, když budeš dobrý, můžeš si koupit loďku, následně můžeš lovit na moři, budeš toho mít více a více. Poté, když budeš mít velký podnik, lidé budou dělat pro tebe – a ty budeš odpočívat. Ten druhý se táže: co dělám nyní? Teď odpočívám. Tento přístup zde chybí.
MS: Pane probošte, problém je, že lidé nejsou přítomni „teď a tady“, ale neustále jsou v myšlenkách rozptýleni a neumí prožít krásné, tajemné, co jim dává hlubší poznání jejich pozice ve světě a uplatnění se.
VlH: Vychází to z okřídlené myšlenky: po nás potopa.
MS: Možná nyní: po nás sucho.
VlH: My si musíme užít, vyždímat ze systému vše, co je k dispozici – a co bude pak, to nás nezajímá.
MS: Pane probošte, takový přístup v zemích, jako je Švýcarsko, Rakousko, neexistuje. To je česká specifika.
VlH: Sám jejich situaci neznám, ale jak odčítám z vývoje, podobné jednání by se našlo i tam.
… Bible a voda …
MS: Pane probošte, řekněme si pár slov k tématu Bible a vody. Víme, že ve Starém i Novém zákoně je obsažena – a to v místech, která jsou pro život zásadní, tak i na místech, kde je voda vyobrazena jako ničící síla.
VlH: V Bibli se setkáváme s vodou v konkrétním slova smyslu, ale i v symbolickém. Najdete tam konkrétní obraz vody třeba Rudé moře, cisterny, prameny. To vše objevíme v Bibli. Vždy to obsahuje jistý podtext, že voda je v cisterně, případně u pramene, že je jistotou a bezpečím pro samotný národ. Dotýkáme se konkrétních fyzických hmatatelných věcí. Často je to zdroj obnoveného zdraví. Taková je skutečnost. Poté je vody užíváno jako symbolu, a to tam, kde se jedná o něco nesmírně důležitého, co přináší spásu. Konečně – jako křesťané křtíme děti vodou! A to není důležité pouze pro pozemský život, ale je to voda živá pro věčný život.
MS: Vezmeme-li například Noemovu potopu – příběh Starého zákona, voda je zde látkou, která očisťuje a obráží svět před hříchem a po hříchu. Poté je také zmíněna v příběhu odchodu z Egypta a překročení Rudého moře, …
VlH: … překročení Jordánu. Věcí je tam pochopitelně více. Je to fyzické setkávání se s vodou, která má svůj význam.
MS: Dovolil bych si zde zmínit jednu skutečnost: prostor u studny je místem setkání.
VlH: Ano …
MS: Cosi podobného naleznete i dnes kupříkladu v Africe, kde vodní infrastruktura není tak zařízena.
VlH: Vodní zdroje jsou zdrojem ke komunikaci.
MS: Jak důležité, že?
VlH: Pochopitelně, protože tam se k tomu přistupuje, co je opravdu bohatství, co je opravdu důležité.
MS: Jsem přesvědčen, že studny zprostředkovávaly to, co dnes sociální sítě, případně v minulosti noviny, rozhlas. Byly zdrojem informací, ale i klepů.
VlH: Tak tomu je kdekoliv se setkávají lidé.
MS: Pane probošte, zmiňme Krista Pána. Je pokřtěn vodou …
VlH: Je tam symbolika vody jako nutnosti spásy, záchrany. Jeho učení je svým způsobem připomínáno k životadárné vodě. Je-li Kristus ukřižován, vytéká z jeho srdce krev a voda. Vše to, co očišťuje. Ponoření do vody, tam dochází k očištění, pokud je svátostné. To je odkaz, který Kristus Pán přináší. To je ten velký přínosem.
… Malý Princ a voda …
MS: Pane probošte, v souvislosti s vodou bychom měli také zmínit Malého Prince. Ten na své planetě měl růži, sopku, kterou vymetal. K tomu, aby růže rostla, musel mít z podstaty vodu. Pokud cestoval po planetách, navštívil zemi, také se setkal se studnou.
VlH: I každá poušť má svou studnu a k ní ve své podstatě směřujeme celým svým životem. Kolem studny je oáza, kde člověk má jistotu, bezpečí, ochranu. Velmi krásně je to vidět právě u Exupéryho. Po dlouhém hledání nakonec studna přichází.
MS: Můžeme říci: kéž by každý našel svou studnu a našel místo v tomto nejednoznačném světě.