Karel Marx v odstínech času


Michael Hauser*1972, český levicový myslitel, působí na Pedagogické fakultě UK, založil Socialistický kruh (SOK), vydal Prolegomena k filosofii současnosti (2007), Humanismus nestačí (rozhovor se Slavojem Žižkem) (2008), Kapitalismus jako zombie, aneb proč žijeme ve světě přízraků (2012) aj.
Stáhnout dialog:

Proč Karel Marx v 21. století?

Teze:

„Doba, v níž žijeme, je roztříštěná, naše vědy i vědění jsou roztříštěné, a proto stojí za to, abychom se zabývali myšlením Karla Marxe, jelikož on předložil pojem společensko – ekonomická formace, který je obecným pojmem pro uchopení epochy.“ – důvody k pozvání Marxe do našich úvah

„U Marxe je jedna zvláštní skutečnost. Vypadá to, jako kdyby některé myšlenky, které rozpracoval v 2. polovině devatenáctého století, byly aktuální až v počátku 21. století.“ – o nadčasovosti myšlení Karla Marxe

„Označit Tomáše Halíka za neomarxistu je nesmysl. Je to ideologická nálepka, která má sloužit k diskreditaci.“ – o užívání nálepek ve veřejné diskusi

Dialog byl psán na konci června roku 2018, byl natočen v knihovně Katedry občanské výchovy a filozofie Pedagogické fakulty UK v centru Prahy 

MS: Pane docente, máme konec června roku 2018, řekněme si pár slov ke Karlu Marxovi a jeho dědictví. Já bych rád začal odzadu, jelikož to je zásadní: co znamená Karel Marx a jeho dědictví. Máme rok 2018, žijeme v době, která je dramaticky jiná než ta, v níž žil Karel Marx, co se týče hmotného zabezpečení, ale mnohdy je jeho duch připomínán. Ostatně odhalení Marxovy sochy v rodném Trevíru je jistým důkazem stálé platnosti jeho života a díla.

MH: Dnes přichází doba, kdy Marx pro mnoho lidí znamená neznámou kapitolu. Zvlášť mladší generace, která reálně nezažila minulý režim, Karla Marxe chápe podobně jako Hegela, Platóna – jako kohokoliv jiného. Ptá se, co Marx skutečně tvrdil. Jeho význam je pro dnešní dobu v tom, že nás znovu učí přemýšlet o celku společnosti, o jeho rozporech a krizích. Učí nás chápat reálný život – nikoliv jen ve fragmentu, ale v jistém komplexním obraze.

MS: Myslím si, že k Marxovu myšlení se dostaneme. Tvrdíte, že v jeho díle je snaha pojmenovat celek. Domníváte se, že dnešní doba je roztříštěná, proto musíme do našeho století pozvat někoho z devatenáctého století, kdo znal počátky kapitalistického zřízení, věděl, jak vypadá továrna, kde jsou lidé vykořisťováni, měl ponětí o nevábných kouřících komínech? Využijme německého filozofa a možná obohatí našim poznáním.

MH: Doba, v níž žijeme, je roztříštěná, naše vědy i vědění jsou roztříštěné, a proto stojí za to, abychom se zabývali myšlením Karla Marxe, jelikož on předložil pojem společensko – ekonomická formace, který je obecným pojmem pro uchopení epochy. Tento pojem se člení na další kategorie. Jde však o to, že u Marxe existují obecné pojmy, které mohou sloužit k pochopení i dnešní doby. Neznamená to, že u Marxe nalezneme odpovědi na všechny fenomény dneška, ale vytvořil jistý myšlenkový základ, který se ve společenském myšlení znovu a znovu objevuje – a to v různých podobách. Například francouzský myslitel Michel Foucault sám přiznává, že za mnohé dluží právě Marxovi, byť jej příliš necituje.

MS: Pro schopnost revolučního myšlení?

MH: Pro schopnost vidět celek společnosti – ne pouze výseč – je tam snaha vidět ideologii, vidět ekonomiku, vidět náboženství, vidět umění, také třídní strukturu, politiku ve vnitřně členitém celku. U Marxe je jedna zvláštní skutečnost. Vypadá to, jako kdyby některé myšlenky, které rozpracoval v 2. polovině devatenáctého století, byly aktuální až v počátku 21. století.

MS: Máte na mysli koncentraci kapitálu, …

MH: … globalizaci, byť tomu globalizace neříká. Nazývá to vytvoření jednoho světového trhu.

MS: Své myšlení se snaží vztáhnout především k hospodářskému světu. 

MH: Říká: já bych tak rád dělal něco jiného. Nejraději bych se zabýval literaturou, protože byl vášnivý čtenář. Je vhodné připomenout jeho oblíbence Danta Alighieriho. V roce 2017 vyšla kniha Wiliama Robertse Marxovo inferno. Dotyčný autor píše, že Marx každý den četl Danta. Dokonce uvádí, že Danteho  Božská komedie byla předlohou pro jeho Kapitál.

MS: Trochu odbočím, ale uvedu, že Charles Darwin napsal pojednání O původu druhů, jež byla inspirována Bohatstvím národů od Adama Smitha. Člověk může podněty hledat kdekoliv.

MH: Ještě se vrátím k vaší tezi, že Marx všechno vztahoval k hospodářství. U Marxe se hospodářství chápe jinak, než je obvyklé. Marx se zajímá o reálně existujícího člověka v reálně existujících podmínkách. Ty jsou určovány, vytvářeny mimo jiné – ekonomickými silami. Karel Marx věnoval dost času analýze politických bojů, viz jeho knihy „Třídní boje ve Francii“ nebo „ Osmnáctý Brumaire Ludvíka Bonaparta“. U Marxe to nejsou pouze hospodářské dějiny. Snaží se vidět všechny stránky věci – politickou, ekonomickou, ideologickou, historickou.

… Ideologie a marxismus …

MS: Abychom neunikali dnešku. Marx podnítil ideologický směr – marxismus. Jak se liší myšlení Karla Marxe a marxismus? Co je esenciální? Je to pokračování, rozpracovávání, nebo je to postupné mizení ideálu, postupně deformování, což nakonec mohla zažít naše republika po roce 1948?

MH: Marx a Engels píšou v korespondenci, že asi přespříliš zdůraznili ekonomickou stránku společenského života. Oni to udělali proto, že tato stránka byla opomíjena. Nyní toho litují, protože byli svědky, že takzvaní „marxisté“ se zabývali pouze ekonomickou stránkou.

MS: Šlo o vulgarizaci učení. Šlo o vytvoření vazeb, které jsou více deterministické a kde člověk ztrácí velikost své existence.

MH: Je známo, že za Marxem přišli marxisté a začali mu vykládat, jak oni chápou jeho teorii, a on jim řekl: pánové, nejsem marxista.

MS: Proč toto vzniklo?

MH: V dějinách myšlení se stává, že žáci si vezmou pouze motiv a zapomenou na ostatní, protože se snaží vytvořit nějaký jasný systém, říci, k čemu se přesně hlásí. Máte to stejně u Platóna – vzniká platonismus. V křesťanství je to totéž.

MS: Můžete říci pár slov k dějinám marxismu?

MH: Zmínil jsem první kapitolu, tedy marxismus spojený s II. internacionálou. Právě tento politický proud zdůraznil ekonomickou stránku Marxovy teorie – s tím, že tam převládá ekonomický evolucionismus.

MS: Ten tam vkládá Eduard Bernstein, …

MH: … v Rusku je to Plechanov. Nedávno jsem byl na konferenci ve Varšavě o Ernestu Blochovi – tam mluvil italský kritický teoretik Massimiliano Tomba, který dnes přednáší v Kalifornii. Ten se zmiňoval o dopisu Marxe ruské revolucionářce Věře Zasuličové, která se jej ptala, jak se máme dívat na ruské občiny. Co s tím? Marx jí napsal, že tyto občiny existují vedle kapitalismu a mají své opodstatnění – stejně jako v geologii jsou geologické vrstvy. Jedna vrstva existuje vedle druhé a obě tvoří geologickou strukturu. Marx tvrdí, že občiny by se měly zachovat, poněvadž mohou přinést něco pro budoucí vývoj, avšak Plechanov s dalšími sociálními demokraty namítal, že nejprve musí proběhnout prvotní akumulace kapitálu. To znamená: kapitalismus se musí rozšířit všude. Lze to vnímat tak, že nejprve musí zaniknout občiny, a pak se teprve dá uvažovat o nějaké změně společnosti – o socialismu, komunismu. Karel Marx Plechanovův postoj odmítá. Massimiliano Tomba říkal, že Plechanov dal dopis do „šuplíku“ a nikdo o něm nevěděl. Objevil se teprve v pozůstalosti Plechanova, který dopis schoval, protože se mu nehodil. Některé Marxovy myšlenky byly pro tento evolucionistický marxismus nepřijatelné.

MS: Možná bychom mohli říci: lidé Plechanova a jeho druhů v tom viděli svůj vlastní prospěch. Byli to konkurenti ideje. Na druhou stranu každý člověk je reprezentantem svého životního postoje.

MH: Spíše si Plechanov uvědomoval zásadní význam tohoto dopisu pro budoucnost v Rusku, poněvadž z něj vyplynulo, že sociální demokracie v Rusku nemusí čekat až ruský kapitalismus „doběhne“ kapitalismus na Západě.

MS: Nezapomínejme, že v Rusku byl feudalismus a měla se přeskočit jedna ekonomicko – společenská formace.

MH: Byla tam smíšená ekonomika a velké rozpory. Na jedné straně tam byly dvě třetiny obyvatelstva v zemědělství, ale vedle toho v Petrohradu byly Putilovské závody – největší fabrika Evropy, která měla až 40 tisíc zaměstnanců.

MS: Byla tam velká zaostalost: v Rusku jsou zásadní města Moskva – Petrohrad, poté města v krajích – a jinak nic.   

MH: Poukázal jsem na redukovaný pohled na Marxe. Nešlo přímo o zkreslení, ale o zúžení. Dále přichází nová generace sociálních demokratů, kam patří Lenin, Trockij aj., z nichž se stávají bolševici. Jsou autoři, kteří dnes tvrdí, že Trockij byl jedním z prvních v dějinách marxismu, který vyzdvihl význam osobnosti. Můžeme říct: osobnost člověka jako inspirátora, myslitele, politika je nezastupitelná pro společenský vývoj, případně revoluci. Dříve se na to marxisté dívali většinou deterministicky, že jsou zde ekonomické zákony, které povedou společnost k socialismu, byť boje, které zde byly, stále probíhaly. Je pozoruhodné, že bolševici přicházejí s důrazem na charakterové kvality člověka ve společenském zápase.

MS: To, co říkáte, je důležité, protože naše republika, která si v roce 2018 připomíná 100 let svého trvání, by bez výrazných osobností jako stát nebyla. Můžeme tvrdit: člověk je tvůrcem dějinného rozvrhu.

MH: Podobné úvahy nalezneme u Bedřicha Engelse. V předmluvě k Selským válkám v Německu Engels píše, že renesance byla pozoruhodná doba – připravovala podmínky pro kapitalismus, kde se vše poměřuje penězi, ale tyto podmínky vytvářeli duchovní obři, jakými byli Michelangelo Buonarotti nebo William Shakespeare. Lze říci, že kapitalismu předchází doba duchovních obrů – o tom píše právě Engels. Doba duchovních obrů je pro něj podmínkou pro vznik kapitalismu.

MS: Zmiňujete-li osobnosti, je vhodné uvést, že i v kapitalismu jsou ti, kteří obohacují veřejný prostor.

MH: Pochopitelně, ale kapitalismus jako určitý ekonomický systém klade na první místo zisk, nebo jak Marx říká akumulaci kapitálu. Tomu jsou přizpůsobeny ostatní věci. Společnost není pouze hospodářství. V kapitalismu existují např. univerzity, které bývaly často vůči kapitalismu kritické.

… Marx a další vlny pokračovatelů …

MS: Zmínil-li jsem kapitalismus, poté kritikou tohoto systému z marxistických pozic je též neomarxismus. Jak byste jej vymezil? Je to spojeno s takzvanou frankfurtskou školou, která je opřena o velikány, jako byl Max Hokheimer, Theodor Adorno, Walter Benjamin, ale i Erich Fromm, případně Herbert Marcuse.

MH: Slovo neomarxismus se objevilo na politické scéně před několika lety. Předtím o neomarxismu nikdo nemluvil, já jsem se o něm zmiňoval na seminářích. Tento pojem zavedli do veřejného prostoru američtí konzervativci, kteří tím začali označovat levicové liberály v Americe. Nyní se tak označují současné proudy, jako je feminismus, levicoví liberálové, stoupenci Michela Foucaulta, liberální křesťané a další.

MS: Za neomarxisty jsou označeni mnozí nepohodlní?

MH: Tento pojem se používá v ideologickém významu, protože to neodpovídá reálně významu, jaký to má. Výraz neomarxismus se používá v politické teorii dlouhá desetiletí a je to směr, který výslovně navazuje na Karla Marxe, ale jeho učení aktualizuje. Příkladem je David Harvey nebo Immanuel Wallerstein. To jsou příklady neomarxistů. Pokud vím, v České republice je asi pět neomarxistů, jež se pohybují v mých kruzích. Označit Tomáše Halíka za neomarxistu je nesmysl. Je to ideologická nálepka, která má sloužit k diskreditaci.

MS: Neomarxisté nejsou jedinou školou navazující na Marxe, že?

MH: Ano, poté je postmarxismus. To jsou autoři, kteří nahlížejí na Marxe jako na jeden z mnoha inspiračních zdrojů. Vůči Marxovi se vymezují kriticky. Příkladem je Judith Butler, která je považovaná za teoretického guru současného radikálního feminismu. Můžeme ji označit za postmarxistku.

MS: Zkrátka – nevychází z Marxova základu.

MH: Ke Karlu Marxovi je kritická, něco z něho přejímá, ale okrajově. Další příklad: Slavoj Žižek je také postmarxista, který především čerpá z Jacquesa Lacana, v něčem se vztahuje k Marxovi, ale na realitu nahlíží brýlemi Jacquesa Lacana.

MS: Setká-li se člověk například s vymezením – jsem následovník Jacquesa Lacana, může dojít k nejasnosti – pro někoho je Lacan myslitelem postmoderny. Uvažuji-li nad vašimi slovy, dobrat se k podstatě věcí je velmi obtížné, protože procházíte ulicí, kde na vás volají: postmarxisto „spojený“ s postmodernou, ještě obohacený psychoanalýzou. Marx je někde na periférii. Vskutku je těžké uchopit realitu světa, natož sebe sama!

MH: Ještě k pojmu neomarxismus. Konzervativní politici, ideologové nahlížejí na neomarxismus jako na rozmělňování proamerických hodnot. Podíváte-li se na Adorna, ten v roce 1968 bránil univerzity proti některým radikálním studentům, a kritizoval univerzity, které plodí „polovzdělanost“, nikoliv vzdělanost. Můžeme říci, že Adorno v Evropě znovuvytvářel moderní evropské hodnoty: vzdělanost, smysl pro demokratickou kulturu – tedy všechny tyto záležitosti.

MS: Byla tam touha hloubkové analýzy – jít pod povrch věcí a analyzovat je v širokém kontextu.

MH: Bohužel i tak významný český sociolog, jako je Jan Keller, napíše článek o neomarxismu, neoliberalismu, kde neoliberalismus a neomarxismus staví na stejnou úroveň. V jeho očích má neomarxismus zájem „rozebrat“, rozpojit, dezintegrovat hodnoty – jako je rodina. Neoliberalismus má zájem „rozebrat“ společnost. To však je nesmysl. Jsou proudy, které se o něco podobného snaží – jako je radikální feminismus. Není to však neomarxismus. I Jan Keller, který je kritický myslitel, přejímá rétoriku amerických ultrakonzervativců.

MS: Snad vyslovit přání, aby Karel Marx nebyl znevažován, ale ti, kdo jej berou do úst jej vyslovovali s kritičností, ale i vážností, která mu náleží.    

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.