Imprese z jednoho kapitalistického města


Jana Krumpholcová, zastupitelka Strany zelených v Mladé Boleslavi, působí v oblasti médií, založila Lesní školku v Mladé Boleslavi.
Stáhnout dialog:

Je potřebné poukázat na proměny naší krajiny, našich měst, obcí po roce 1989. Dialog s Janou Krumpholcovou reflektuje její život v českém průmyslovém městě, které by dle statistik mělo být bohaté. Zastupitelka Strany zelených poukazuje na problematické, ba stinné stránky tohoto města, avšak nabízí vlídnou alternativu, která nevyžaduje velké investice do prostředí kolem nás, ale do nás samých – těch, kteří mají zájem se rozhlížet po Evropě. Jde o proměnu mentality lidí, s níž se setkala například během studia v holandském Wageningen. Tento pohled můžeme vidět jako dlouhodobý a narážející na svět našich krátkodobých cílů, a proto i náročný. Spolupracovníci IPPKID by během roku 2020 měli přinést sérii pohledů české regionální situace.

Dialog vznikl na konci roku 2019 v městě Mladá Boleslav.

MS: Paní Jano Krumpholcová, čím je pro vás je město Mladá Boleslav? Bydlíte zde již 11 let, působíte zde jako zastupitelka Strany zelených, máte zájem probouzet lidi k aktivitě, vaše touha je dostatečně se rozhlížet. Prozradila jste, že pobyt zde ve Vás občas vzbuzuje nepříjemné pocity.

JK:  Už jsem si zvykla.

MS: Vztahovaly se tedy nepříjemné pocity k počátku vašeho pobytu v Mladé Boleslavi?

JK: Ano, začátky byly dost těžké, protože jsem prožila dětství v maloměstě, babička bydlela za lesem. V dětství jsem skautovala. Přestěhování do Mladé Boleslavi byl pro mě psychicky náročný zlom v životě, nicméně jsem po pár letech začala intenzivně uvažovat, jak více uplatnit své dosavadní zkušenosti, protože jsem studovala životní prostředí. Měla jsem poznatky a zkušenosti ze světa, po narození dětí jsem se začala zapojovat do života ve městě. Založila jsem lesní školku a vstoupila jsem do Strany zelených, která má k přírodě nejblíže. Skrze politiku jsem se snažila dozvědět informace o městě, zapojovala jsem se do aktivit prostřednictvím Komise pro životní prostředí a poté pro vzdělávání, k těmto tématům jsem měla nejblíže. Touto cestou jsem se dostala k informacím a k zajímavým lidem, s nimiž se v zastupitelské roli snažím vytvářet prostor pro spolupráci a utváření společných projektů, jimiž bychom mohli toto město pozvednout.

MS: Domníváte se, že Mladá Boleslav potřebuje pozvednout, a v jakém směru? Člověk zvenčí by si řekl: vždyť jde o jedno z nejvíce prosperujících měst v České republice!

JK: To by byl i můj pohled na věc, ovšem pokud bych neznala různá pozadí skutečností, jelikož žiji život normálního člověka.

… Chůze pěšky a jiné módy přepravy …

MS: Ano, být normální, přirozený, autentický, nehrát si na něco, co mi nenáleží. Navrhuji, abychom se prošli městem, v němž žijete.  

JK: Po městě se pohybuji převážně pěšky, a proto vidím věci, které jinak z auta nepostřehnete. Mám příležitost povídat si s obyčejnými lidmi a poměrně ráda oslovuji lidi na ulici a hovořím s nimi. Občané města mě poznávají a občas mají potřebu se k něčemu vyjádřit.

MS: Jste pro ně důvěryhodná osoba.

JK: Mám z toho stejný pocit a jsem tím potěšena, a proto bych je nerada zklamala. Obrátí-li se na mě člověk s prosbou, snažím se co nejlépe odpovědět a naplňovat své poslání.

MS: Zmínila jste, že chodíte pěšky. Je snadné chodit pěšky. Víme, že některá města jsou auty zaplněna tak, že místo toho, aby město stejnou měrou sloužilo obyvatelům – chodcům, jakoby zde bylo pouze pro automobily.

JK: Mladá Boleslav je malá obec, bydlím v centru a kamkoliv potřebuji, dostanu se pěšky. Přiznávám – ráda chodím pěšky, poněvadž tím město poznávám a člověk se vždy může dozvědět něco nového. Jsem sice v Boleslavi 11 let, ale je zde mnoho zákoutí, o nichž nemám dobré povědomí, neznám problémy jednotlivých lokalit. Proto vyhledávám cestu pěšky, neboť se dostanu do míst, kde mohu pozorovat, jak se místa proměnila a s jakými problémy se tamní lidé potýkají. Když se mi lidé svěří s nedostatky, do dané lokality se vypravím.

MS: Vyznala jste se z pěší chůze, ale chodí ostatní mladoboleslavští pěšky, nebo preferují automobily?

JK: Příliš pěšky nechodí, přestože je Mladá Boleslav malé město. Vím, že je to někdy složité. Někteří bydlí na okraji města a děti nechodí do školy či školky v místě svého bydliště, potřebují předat dítě do školky a pak se rychle dostat do zaměstnání. Bez automobilu by to bylo logisticky náročné. Přistoupila jsem k problému odlišným způsobem. Své děti se snažím vést k samostatnosti, mají mou důvěru, a proto jezdí autobusem MHD, případně chodí pěšky. Je přirozené, že dítě, které chodí do školky, musíte doprovázet. Ráda bych poukázala, že město má v tomto ohledu velké výhody, že je vše snadno dostupné, MHD funguje dobře, nicméně jsou rezervy, je co zlepšovat.

MS: Překvapuje mě, proč se zde nejezdí více na kole jako v západních městech? 

JK: Máme nově sdílená kola, což je projekt, který je využíván spíše mladší generací – například vysokoškoláky, případně zaměstnanci kteří svůj automobil zaparkují na okraji města, a pak si dojedou do centra pomocí sdíleného kola. Jsem velmi ráda, že se tento projekt zavedl. Firma Škoda jej zde představila a investovala do něj. Nyní se řeší spolupráce s městem a další finanční zajištění projektu. Je vidět, že o projekt sdílených kol je zájem a bude pokračovat. Je dobré, aby si město projekt vzalo pod svá křídla. Ve městě se budují cyklostezky, ovšem je potřeba propojit páteřní síť cyklostezek. Dále by bylo záhodno, aby cyklostezky vedly na zajímavá místa mimo město, aby vedly například do Českého ráje či jiných přírodních lokalit. Tento záměr je však dlouhodobý.

MS: Také by bylo dobré, aby město, kde se vyrábí auta, mělo síť odstavných parkovišť a opravdu se využívaly alternativy pro dopravu, posílila by se MHD, cesta pěšky, jízda na kole. Možná by to bylo jedním z impulsů oživení starého města.            

JK: Představovala bych si, že záchytná pracoviště by byla na okraji města. U firmy Škoda Auto je velmi silná doprava, ale řešení nevidím v tom, aby byly automobily přivedeny skrze centrum, ale automobily by měly zajíždět do areálu firmy co nejsnazší cestou z dálnice. Snad bychom ono řešení nalezli např. u takzvané 13. brány u továrny Škoda. Pak je zde ještě jeden problém, který se týká areálu u řeky Jizera, což je nová lokalita – a tam je situace velmi komplikovaná, postavil se tam nový parkovací dům. Je nutné si uvědomit, že čím více budeme stavět parkovacích domů, tím více aut přivedeme. Máte to stejné, jako když povedete skrz město magistrálu – o to větší bude dopravní zátěž v celém městě. Tento moderní přístup však nový územní plán města nereflektuje, naopak se snaží klást důraz na výstavbu nových spojnic skrz atraktivní lokality, aby doprava byla plynulá.

MS: Jak by se tento požadavek promítl do stávajícího stavu?

JK: R Město má zájem rozšiřovat důležitou dopravní tepnu Václava Klementa, je snaha prodloužit tangentu města od dálnice na Ptáckou ulici. Představitelé města tím jdou proti trendům, které jsou na Západ od nás. Mnoho samospráv řeší dopravu přiváděním aut do centra, místo toho, aby zůstaly na okraji a zlepšila se hromadná doprava.

MS: Tam figuruje ještě jeden prvek – a to komunikační, obcovací. Přijedete-li do centra autem, hledáte místo pro auto – přijdete-li do centra pěšky, spíše vyhledáváte prostor pro sebe sama a lépe navazujete hovor s druhými.

JK: Tento přístup velmi vnímám a oceňuji, že se i pěšky lze snadno přemísťovat. Na druhou stranu rozumím tomu, že lidé se potřebují dostat do nemocnice, na úřad, k lékaři a někteří nejsou fyzicky způsobilí to zvládnout, poněvadž bydlí na periferii nebo v jiném městě. Je zřejmé, že je potřeba hledat rozumný kompromis, spousta věcí se podřizuje fungování firmy Škoda a jejímu provozu. Vidím zde značný prostor, jak hledat lepší řešení, která prospějí životu ve městě.

… Inspirace v Holandsku …

MS: Využijme vaši zahraniční zkušenost, kterou jste získala během studií. Rok jste pobývala v nizozemském univerzitním městu Wageningen, které má o trochu méně obyvatel než Mladá Boleslav. Vnímáte tam velký kontrast? Přiznejme si, jde o bohaté město v bohaté zemi. Jde však o město, které nemá průmyslový ráz.

JK: Měli bychom reflektovat to, že holandský Wageningen je univerzitní město, a proto finance, které přichází do tohoto města, jsou zaměřeny na inovace, vývoj, je tomu podřízená i architektura, celé město je v rovině. Cyklodoprava je prioritou pro celou zemi. Poznala jsem tam, že věci se plánují pro lidi, a proto koncepce všeho je tomu podřízena. U nás je průmysl zaměřen na automobilismus a je zde extrémní koncentrace automobilů. Jistě se problém dá řešit, pokud jednotlivé subjekty budou spolupracovat – tedy naleznou vzájemnou shodu na dlouhodobé vizi a koncepci města. Dokážu si představit, že se dá zlepšit mnoho prvků v systému řízení města, avšak k tomu musíte mít vizi a vůli každé rozhodnutí řešenému problému přizpůsobovat.

MS: Trochu vychýlím náš dialog: i před rokem 1989 jsme zde měli „krásná“ slova o spolupráci, avšak byla intoxikována falší, byť kroky minulého urbanismu jsou zde cítit – sídliště, která rozdělují město na staré a nové. Plány za minulého režimu nebyly určeny člověku, zkvalitnění jeho života.

JK: Člověk zde zůstává jako jednotka výkonu. Můj pohled je dán tím, že jsem mohla delší dobu trávit v zahraničí a zároveň jsem navštívila extrémní země a mohla jsem porovnat, jak se v nich žije. Jedete-li do velmi chudé země v Asii, kde je vše závislé na tom, co si sám vypěstujete, do obchodů máte mnoho kilometrů, je to jiné než když žijete v bohaté Americe, v přímořském letovisku. Od počátku jsem žila v kontaktu s přírodou, uvědomuji si, že se řídíme biorytmy, pokud je ale přehlížíme, tím hůř pro nás. Potlačuje-li člověk lidskou přirozenost, nedokáže pak najít spokojený život, což následně vede k častým onemocněním. Nechodíme-li ven, je nám těžko na duši, hůř zvládáme stres atd. Stresu je v našem městě až příliš, proto se snažím zapojit do procesů a dění, aby se nám všem žilo lépe.

MS: Abyste sama žila lépe, vyžaduje to neustálou práci na sobě samém. Ti, kteří žijí v Mladé Boleslavi, uvažují podobným způsobem? Tážu se proto, že strana, kterou zastupujete, se těsně dostala do zastupitelstva.

JK: Můj přístup ke světu je ovlivněn mými životními zkušenostmi, ale o problematických otázkách jsem vždy ochotna debatovat a vysvětlovat je. Shodneme se zřejmě všichni, že máme společný zájem být zdraví a šťastní. Taková je obecná potřeba každého z nás. Vím, že každý k tomu jde odlišnou cestou.

MS: Mezi námi nalezneme takové, kteří budou plamenně mluvit o zdraví, ale přitom budou držet v ruce cigaretu. 

JK: Mají-li lidé peníze, velmi často se stěhují do blízkých obcí, kde si postaví dům. Mají pocit, že tam budou spokojeni, ovšem to tak nemusí platit, protože naše vnitřní spokojenost je též závislá na více faktorech. Potřebujeme mít dobré vztahy, také bychom měli mít práci, kde máme dobrý kolektiv, který nás motivuje atd. Snažím se nahlížet na problémy komplexně, jenže v kampani na tuto rovinu debaty vlastně není dostatek času.

MS: Tato vize se naplňuje pozvolna prostřednictvím drobné práce a také poctivém životě.

JK: Ano, ten se snažím žít.

… Kapitál a Mladá Boleslav …

MS: Prosím vás, důležitou podobu tomuto městu snad vtiskl i přítomný kapitál s německou příchutí? Pak by člověk čekal větší proměny.

JK: Máme podobné vnímání skutečnosti. Toto město promarňuje svůj obrovský potenciál. V mých očích je město velmi bohaté. Příjmy rozpočtu města jsou miliarda a čtvrt. Jsem přesvědčena, že s těmito prostředky by se Boleslav mohla proměnit v krásné místo k životu. Je potřeba, aby byli podporováni ti, kteří ve městě žijí, kteří jsou aktivní a podílejí se na aktivitách. Je dobré podporovat spolky, sporty. Zde se však podporují pouze jen určité typy sportů, přestože je zde mnoho a mnoho sportovních klubů. Podobně je to v kultuře.

MS: Jedním ze šperků města je secesní divadlo.

JK: Též zde máme skvělou uměleckou školu. Potkávám úžasné lidi, což mi dává motivaci realizovat s nimi projekty, které mohou město posunout dál. Přála bych si, aby prostředky, s nimiž město a politici hospodaří, byly vynakládány účelně ve prospěch celé společnosti na místo toho, aby z nich prosperovali jednotlivci navázaní na politiky.

Secesní divadlo – architekti F a H fotografie J. K.

MS: Kde je chyba? Vždyť město je mnoho volebních období spravováno lidmi pravicové ODS, kde akcenty na protikorupční jednání jsou slyšet.

JK: Je to opravdový fenomén a zabývám se jím. Řeknu to jinými slovy: jsme malá obec – jednak na plochu, ale i na počet vlivných lidí, kteří jsou po dlouhou dobu stále stejní – mají vybudované vazby, které ti, kteří se sem přistěhují, nemají možnost rozlišovat, a proto do těchto propletenců nevidí. Je známo, že uděláte-li masovou akci, v kampani nabídnete pivo a atrakce, může si být jisti, že vám lidé dají hlas.

MS: Říkáte: Boleslavané se rádi nechají opít rohlíkem.

JK: To se děje všude a intenzita toho poznání je v Boleslavi značná.

… Urbanistický plán …

MS: Pokročme dále – k urbanismu, který by Boleslav přiblížil například ke Zlínu Tomáše Baťi: chybí v Boleslavi jasný urbanistický plán? Mnohé jste naznačila.

JK: Hledám inspiraci v zahraničních městech, která jsou podobná Mladé Boleslavi, a také u lidí, kteří mají co říci a jsou známí tím, jak přistupují k projektům. Velmi ráda bych navštívila Wolfsburg, město, které je sice větší, ale jedná se rovněž o město průmyslové. Neustále si připomínám: v každé složité situaci se dá hledat řešení, pokud si k tomu přizvete správné partnery, kteří mají nadhled, kteří dokážou věci vyhodnotit z dlouhodobé perspektivy.

MS: Můžete říci pár slov k územnímu plánu?

JK: Ten se zpracovává, bude v roce 2021 dokončen k veřejnému projednání, avšak podoba známá k dnešku – roku 2019, odpovídá minulému vidění světa: automobily v centru města, rozvoj jistých lokalit, ovšem postrádám v tom proměnu kvality života zdejších obyvatel. Je vhodné jej konzultovat se znalci územního plánování a také se zástupci společnosti Škoda Auto.

Územní plán parku Štěpánka, který je zeleným prostorem města – fotografie J. K.

MS: Asi nepěkným znakem Mladé Boleslavi je jeho rozdělenost – stará část a pak navazující nevzhledné sídliště. Poté zde máte velký areál firmy.

JK: Během svých studií jsem absolvovala též kurz urbanismu. Neřekla bych, že sídliště je nevzhledné, protože se od doby výstavby zazelenalo. Vzrostlá zeleň sídliště kultivuje a pro lidi jde o pohodlné bydlení. Boleslav je předražené město. Působí zde personální agentury, které zajišťují bydlení pro cizince, někteří z nich dokonce bydlí ve sklepech, což je nedůstojné. V panelových domech je více pronajímaných bytů, kde lidé nemají vztah k bydlení.

MS: Problém agenturních pracovníků je jedním ze zásadních – zvláště pokud třetina obyvatel je ze zahraničí, kteří nemají dlouhodobý statut.                              

JK: Je nutné, aby tito pracovníci měli dlouhodobější vztah k městu a nebylo to pouze o pití alkoholu a nejlevnější formě zábavy. Nyní je velmi těžké předjímat, jaký bude vývoj situace, protože s přechodem na elektromobilitu či na alternativní zdroje a pohony může přinést ekonomické i společenské změny.

MS: Je škoda, že v potenciálně bohatém městě zastupitelé nedisponují dlouhodobým výhledem.

JK: Političtí představitelé mají převážně krátkodobé cíle: nakrmit voličstvo planými sliby a vyhrát volby, což však dosud fungovalo.

MS: Zůstaňme ještě u urbanismu. Myslíte si, že by byla možná úprava areálu Škodovky? Mám na mysli polidštění prostor, kde se pracuje, a co v současnosti vytváří v mysli pozorovatele s estetickým cítěním disonance.

JK: Lze odclonit areál zelení, například vývojové centrum v Ptácké ulici, má odlišnou architekturu a na zeleň je pamatováno. Je otázka, jak zvládnou dokončit nový parkovací dům, jenž brání výhledu na hrad.

MS: Podívejme se na hlavní areál firmy.

JK: Problém je u nové lakovny, která je nyní „dominantou“ města. Vlastně jde o velkou masu hmoty a kontrast se starým hřbitovem je unikátní – vlastně jde o nedůstojné místo, a proto je nutné tomuto prostoru věnovat velkou pozornost.

Nový hřbitov u továrny Škoda – Auto – fotografie J. K.

MS: Pokud vám dobře naslouchám, Mladá Boleslav by potřebovala minimálně příchod vídeňského Friedricha Stowassera – Hundertwassera, aby vrchní část továrny polidštil a esteticky dotvořil. Nezapomínejme, Vídeň díky výše uvedenému architektovi elegantně skryla spalovnu – a nejen tu.

JK: K tomuto musí být politická vůle a držitelé moci by měli spolupracovat. Nebyla-li spolupráce dobře nastavena, kýženého výsledku nikdy nedosáhnete, neboť mnohé, oč člověk usiluje, jde proti sobě. Snažím se problémy života identifikovat a dva světy, které v Boleslavi jsou přítomny, spojovat.

MS: Kéž se tak daří nejen vaší činnosti, ale i Mladé Boleslavi.       

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.