Limity racionality i lidských snah


Zbyněk Hrkal, *1957, český hydrogeolog, působí na Univerzitě Karlově, VÚV TGM, autor publikací O lidech a vodě (2015), Voda včera, dnes a zítra (2018)
Stáhnout dialog:

Ve třetím zastavení Zbyněk Hrkal se mírně vzdaluje otázkám vodním, ale promýšlí především téma racionality. Nezapomínejme – rozum – jakožto schopnost zobecňovat a pracovat s pojmy, byl dán ke správě zdrojů – ne k jejich nadužívání, což má za následek narušení skryté harmonie, jejíž součástí je i voda. Člověk 21. století se domnívá, že zvládne vše, což je však omyl. Správná cesta k užití rozumu je i aktivní a vzdělaná občanská společnost, která například v Čechách se v některých částech země teprve rodí. Lidé s energií a odhodláním mají možnost vytvářet rozhodnutí pro konkrétní oblast a nečekat na příkazy a doporučení z vyšších míst. V článku jsou vyjádřeny limity demokratického vládnutí. Kromě otázky rozumu je v příspěvku diskutováno klima i vztah vlastnictví a plnost lidského života. V posledním bodu odpovídá nepřímo: inženýrské touhy omezení rozvoje nakonec vedou k větším škodám, než spontánní rozvoj. Táže se po významu elektromobility – jakou cenu za ní my v Evropě zaplatíme? Dochází k poznání – abychom byli, je potřeba také mít, což narušuje vidění skalních ekologů.

Dialog byl natočen na přelomu léta a podzimu 2019

… Klima, voda a kontexty …

MS: Jak přistupujete ke vztahu sucha a klimatu, jenž bytostně ovlivňuje vodní cyklus?

ZbH: Voda a klima jsou spojené nádoby. V mých očích jsou problémy s vodou technologicky řešitelné, avšak vyžadují investice. Politickou aktivitou IPCC jsme vedeni k chudobě. Nepřispívá to k ekonomické stabilizaci společnosti. Ekonomický rozvoj se musí účelově snížit za účelem snížení emisí. Pod záminkou oxidu uhličitého se tak likviduje evropský automobilový průmysl.

… Být či mít v kontextu ekologie? …

MS: Zde se též dostáváme k otázce: „mít“ či „být“? Střádat pouze pro sebe, či pracovat pro celek? Žít v přepychu, nebo žít skromně?

ZbH: Odpovím na vaši otázku nepřímo. Vezměme si automobilový průmysl. Byl bych poslední, kdo by byl proti inovacím. Shodl bych se zástupci ekologických institucí, ale neshodnu se v úřednickém direktivním řízení. Zadání neznělo: automobilky, vyřešte alternativní pohon. Znělo: Alternativním pohonem bude elektromobil. Jedná o nekoncepční úřednické rozhodnutí bez vyřešení návazností. Nikdo nespočítá, zdali má elektromobilita nějaký efekt, jelikož elektrickou energii, již budou spotřebovávat automobily, musíte někde vyrobit. Stopa CO2 elektromobilu je při započtení výroby baterií horší než vozu s moderním dieselovým motorem. Jsme u lithia a kobaltu, surovin, nutných pro výrobu baterií. Tím se posiluje moc Číny ovládající valnou část afrických ložisek. Budeme tedy tolerovat porušování lidských práv a životní prostředí v Africe, dokonce k tomu budeme aktivně přispívat! Je to zcela nekoncepční rozhodnutí, které samotný problém nejen neřeší, ale naopak jej eskaluje.

MS: Jakou vidíte cestu?

ZbH: Cesty k řešení nalézt lze, pouze je nutné, aby byl dán lidskému mozku prostor pro kreativitu a iniciativu. Lidská civilizace se vyvíjí dobře, pokud má nastaveny podmínky pro vývoj. Byl to úředník, kdo rozhodl pro elektromobilitu. Vlastně jsme ve stejné situaci jako s oxidem uhličitým. Předem je položen před výzkumníky cíl, jenž byl vymyšlen úředníkem, zpravidla je vytržen z kontextu, a proto si myslím, že takový cíl je cestou do pekel.

MS: Můžeme vyslovit hypotézu. Jedinec, ujařmen jasně definovaným záměrem, ničí iniciativy ostatních, které mohly prospívat přírodě samé.

ZbH: Z čeho budou Němci vyrábět elektrickou energii, když přijali zákon o zákazu provozu jaderných elektráren, uhelných elektráren? Nejedná se pouze o pokrytectví, protože nakupují energii z České republiky, která část své energetické potřeby pokrývá energií z jádra. Tato energie začne do Německa proudit vždy, když „vysadí“ energie z obnovitelných zdrojů.

MS: Když příliš fouká vítr, …

ZdH: … energetická soustava je také destabilizovaná.

MS: Víme, že Čechům hrozí i black-out. Tato situace vychází z ortodoxních pohledů. Možná jste mi zcela neodpověděl na otázku, kterou jsem položil: „mít“ či „být“?

ZdH: Abychom mohli „být“, měli bychom dát prostor pro tvořivost, s čímž přichází i ono „mít“.

… Racionalita a voda …

MS: Jak nahlížíte na význam racionality? Optimista tvrdí: sklenice je poloplná, …

ZdH: … pesimista, že poloprázdná.

MS: Realista vidí hladinu vody takovou, jaká je. Jak zapojit rozum, aby nám sloužil? Rozum nám umožňuje vidět jednotlivé části a z nich utvářet celek. To je snad klíčové. Na druhou stranu se tvrdí, že žijeme ve složitém světě.

ZdH: V tomto směru bych se shodl s myšlenkou aktivní občanské společnosti. Přiznávám, že tuto otázku jsem položil sám sobě. Občas jsem propadal zoufalství, pesimismu. Domníval jsem se, že sklenice je poloprázdná, a pak, abych pro sebe našel smysl života, uvědomil jsem si: syna jsem zplodil, dceru též, postavil jsem dům, zasadil jsem strom, a proto mám „splněno“. Mám-li ještě něco udělat pro společnost, nemohu změnit svět, ale podle vlastních sil se snažím psát a formou rozhovorů jako je s vámi, prostřednictvím přednášek se snažím ovlivňovat co možná největší množství lidí, a proto jsem začal psát detektivky.

MS: Jak se liší od odborné literatury? Mají edukativní charakter?

ZdH: Někdy jsem si po skončení mé přednášky položil otázku: k čemu vlastně byla dobrá? Například zúčastnilo se 200 lidí, a všichni mysleli přibližně stejně jako já, ovšem nikoho jsem nepřesvědčil.

MS: Jednoduše – naslouchali vám.

ZdH: Souhlasili se mnou. Sice jsme si pěkně porozprávěli, ovšem nikoho jsem nepřesvědčil. Potřebuji, aby „obyčejný“ člověk, jenž není příliš vzdělán v mém oboru, závažná témata jej nezajímají a čte bulvár, aby mé myšlenky došly i k němu, protože právě on na mou přednášku asi nepůjde. Začal jsem proto psát detektivky, které si koupí i on. V běžné detektivce se vraždí nevěrný manžel, v mých je např. spiklenecká teorie, kde ze zákulisí vynoří záměry IPCC.

MS: Jedinou cestou ve věci vody je …

ZdH: … šíření vzdělanosti.

MS: Zřejmě jedinou obhajobou racionality jsou drobné kroky, byť bolestivé, jež vychází z vnitřní sebereflexe, že jsem zde v tento čas a mám omezené pole působnosti.

ZdH: Důležitá je diskuse, poněvadž se nepovažuji za mesiáše, který má pravdu. Ostatně se mohu mýlit. Netvrdím, že má slova jsou jediná pravdivá.

MS: Já bych řekl, že pravda se hledá.

ZdH: Poté je to otázka dialogu s ostatními lidmi, kteří mají jiný postoj. Tříbením vzniká něco, co se pravdě může blížit.

MS: Důležitá je jedna skutečnost. Nahlížíte-li na svět čistě racionalisticky, tento pohled může působit jako skalpel, který v rukou zkušeného chirurga otevře nové obzory, v rukou druhého raní.

ZdH: O tématech, o nichž vedeme debatu, můžete mít desítky názorů a vybrat, který z nich je pravdivý, je obtížné a přístup k tématům je subjektivní, ovšem přesto existuje pár postulátů, o nichž bych soudil, že jsou pravdivé. Jedním z nich je – že klimatická změna je realita. Vlastně jde o neoddiskutovatelný fakt. Klima nikdy nebylo stabilní, vždy se měnilo a měnit bude, a proto tvrzení, že investujeme nějaké finanční prostředky do stabilizace klimatu, je věcí, která je bez jakékoliv diskuse nesmyslná.

MS: Můžeme na tuto skutečnost nahlížet jako na sociální inženýrství?

ZdH: Jedná se o populismus, který má nalákat lidi, získat hlasy voličů atd.

MS: Co je dalším postulátem, který můžeme nahlížet racionálně?

ZdH: Voda nikdy nemůže dojít. Množství vody je stabilní, pouze se nám může měnit její množství ve skupenstvích, bude se nám přemísťovat z místa na místo bez ohledu na fakt, zdali se nám to líbí, nebo ne. Asi jde o další fakt, který bychom měli akceptovat.

MS: Máme-li kapacitu, jak intelektovou, tak i ekonomickou, jsme schopni si vypomáhat infrastrukturními projekty, které považujete za přínosné.

… Racionalita a naslouchání přírodě …

MS: Mezi námi je též skupina lidí, kteří si myslí, že je vhodné více naslouchat přírodě.

ZdH: S tím bych také souhlasil, poněvadž celá řada problémů, které se týkají vody, je způsobena tím, že naše civilizace porušila některé přírodní zákony. To znamená, že vrátíme-li se ke kořenům, jež respektovali naši předci, mnohé odstraníme. Člověk počátku 21. století se domnívá, že zvládne vše, dostává se do problémů. V současnosti je ve světě zaváděn termín přírodě blízká opatření, což je něco, co bych podporoval. To znamená, že do naší kulturní krajiny se vracíme s programem udržení vody v krajině.

MS: Pokud toto uplatníme, otevřeme si cestu ke zdravým bilancím vody. Bylo dvacáté století opravdu „odklonem“ od přírody?

ZdH: Odklon od přírody nastal, když se člověk „objevil“ na planetě. Naši předkové žili v souladu s přírodou, avšak chovali se k ní jako „barbaři“. Ukázkou nechť je kácení lesů, a proto byly zlikvidovány lesy ve středomoří.

MS: Přirozenost byla jinak zakoušena, prožívána. Jak, prosím vás, smířit tábory, které preferují respektování přírody s těmi, kteří mají zájem o větší zásahy do přírody?

ZdH: Potřebujeme zdravou kombinaci obou variant. Pro zmírňování dopadu sucha bude například potřeba nových přehrad. Idea, že bychom vybudovali nový Orlík, Lipno, je ale samozřejmě nereálná, neboť na to již nemáme přírodní podmínky.

MS: Také bychom tento záměr ani neprosadili.

ZdH: I kdybychom to chtěli, krajinářský potenciál je vyčerpaný. Takovou kaskádu zde nemůžeme postavit.

MS: Asi se však dají udělat menší přehrady.

ZdH: I proti nim je ale ekologičtější část společnosti. K přírodě šetrná opatření pomohou zadržet vodu v krajině, což pomůže rostlinám, vegetaci. Takové opatření se jeví jako přínosné. Vodu, kterou zadržíte ve vodním pokryvu, je vhodná pro růst rostlinstva, avšak v okamžiku, kdy je nedostatek vody pro průmysl, případně pro obyvatelstvo, tuto vodu nikdy nejste schopen použít, jelikož voda je vázaná v ekosystému. Zde jediným řešením vhodná přehrada. Jak vidíte, je důležité prosazovat obojí způsoby řešení.

MS: Nesmíme zapomínat na dialog, avšak mezi oběma tábory je antagonistický postoj. Zde by měl být uplatněn nadhled.

ZdH: V České republice je pociťována tato schizofrenie: problematika vody je řízena dvěma ministerstvy. Jedná se o velký unikát v celoevropském měřítku.

MS: Tuším, že je tam vícero ministerstev, zemědělství a životního prostředí.

ZdH: Ano, obě ministerstva spolu ne vždy ideálně komunikují, a proto jejich koexistence není zcela ideální.

MS: Není to náhodou také tím, že téma vody není tím, co spojuje? Má zde existovat instituce či osobnost, která garantuje téma vody ve veřejném prostoru i v politice?

ZdH: Souhlasil bych. Možná momentální stav je způsoben tím, že doposud nevíme, co je to nedostatek vody. V posledních letech se téma sucha stalo tématem politickým. Vidíme, že pokrok zde nastal, ovšem toto téma není zdaleka tak propagováno, jak by mělo být. Vzpomeňme, že bylo sucho do srpna a poté začalo pršet. Poté, když sucho „ustoupí“, novináři přestanou psát o suchu, neboť téma není atraktivní. V době sucha jsem zde měl kolegy z Izraele. Oni se mi začali smát. Toto přece není sucho! U nás se setkáte se suchem! Běžte se podívat do Berševy, k Negevské poušti! Přesně taková situace vede k tomu, aby se voda stala prioritou. My v České republice ještě v této fázi nejsme.

MS: Můžeme konstatovat, že nebudeme-li v mezní situaci nedostatku vody, nebudeme-li konfrontováni s přerušením dosud plynulého přísunu vody, nebude-li téci voda například pouze 4 hodiny denně, nestane-li se Vltava zapáchající stokou, Staropramen by neměl z čeho vyrábět pivo, …

ZdH: … ano, nebylo by pivo, …

MS: … pak by se začalo něco dít.

ZdH: Přesně!

MS: Máme takové jednání považovat za využití lidské racionality?

ZdH: Taková je lidská přirozenost! Člověk mnohé začne řešit, až když je k tomu donucen. Sice má mozek, …

MS: … myšlení, které je podobné Pánu, ale většina lidí se nepohne, pokud zde nebude vodní dead-line. Jednoduše budeme řešit pomíjivé, provozní otázky, které jsou mnohdy prostoupeny malicherností.

ZdH: Mnohé problémy jsou čistě zástupnými, překrývají podstatné.

MS: Tímto způsobem omezujeme sami sebe. Snažme se akceptovat boží logiku, která nás volá k opravdové správě.

… Demokracie, racionalita a voda …

ZdH: Zde jsme zpět u problému demokracie. Pokud by zde byl monarcha, je mu 45 let a má před sebou 30 let panování, udělá strategické rozhodnutí, jelikož ví, že po něm vládu převezme jeho syn, on musí udržet kontinuitu království. Provede systémové opatření na zásobování vodou právě s vizí minimálně 30 let.

MS: Nezapomínejme na prostou skutečnost, že odborníci mnohé udělali.

ZdH: Monarcha má tým odborníků a řekne jim: vyřešte mi to. My máme také monarchu, …

MS: … ale on má jiné přístupy k vládnutí. Podívejme se na správu vody v naší demokracii. Máme zde různé komise a orgány. Máme Inter-sucho, máme resortní komise Sucho – voda.

ZdH: Jde o bezzubé instituce, pokud nemají finance. K tomu, abyste realizoval nějaká opatření, potřebujete mít peníze. Opět se vracíme k ekonomice.

MS: Toto nemusí hradit stát, ale bohatí lidé – mecenáši.

ZdH: Z naší společnosti během padesáti let zmizeli mecenáši typu Josefa Hlávky. Český dolarový miliardář Petr Kellner sice dá peníze na nějakou školu, ale jaký je dopad do společnosti?

MS: Zde se dotýkáme něčeho, co bytostně souvisí s racionalitou. Vy jednáte s vizí, …

ZdH: … ale ona je příliš krátkodobá.

MS: Jedná-li jedinec podle ní, je pak pokorný. Zásadní opatření obnovy v Evropě byla vedena nikoli za účelem zisku, …

ZdH: … například Marshallův plán byl veden za účelem zisku. Tam se skloubily dva aspekty: na jedné straně byla ochota pomoci, na druhé straně tam snaha posílení vlivu.

MS: Budete-li dělat něco nezištně, akceptujete-li sílu a význam Tvůrce pro váš život, můžete udělat velké věci. Tuším, že český král a evropský císař Karel IV. uznával tuto logiku. Uvědomme si jednu skutečnost. V roce 1315 nastala malá doba ledová, přišly problémy.

ZdH: Karel IV. se narodil do počátku změn.

MS: Máte-li vizi, nepodléháte módnosti, dokážete pak velké věci. Sám jste uznal, že demokracie pro řešení těchto otázek není příliš vhodná. Jednoduše potřebujeme vladaře – ne politiky, kteří se podbízí masám.

ZdH: Popisujeme trend, který jde napříč civilizacemi. Jsem přesvědčen, že nám chybí elity. Ti, kdo nám vládnou, k elitám nenáleží.

MS: Myslíte elity ve smyslu výjimečnosti. Výzkumný ústav vodní nese jméno Tomáše Garrigue Masaryka. Ptejme se bez patosu, kdo dnes dosahuje takových kvalit? To však závisí na postoji každého z nás. Zpět k racionalitě – my ji nevyužíváme.

ZdH: Proč tomu tak je? Jsme zhýčkáni blahobytem.

MS: Sám jste však konstatoval: ekonomický blahobyt může být motorem změn.

ZdH: Je nezbytnou podmínkou ke schopnosti řešit problémy. Na druhou stranu nás zhýčkal, což vede k tvorbě pseudoproblémů, ale neřešíme ty, které před nás staví příroda – jako je nedostatek vody, to nás nechává chladnými.

MS: Děkuji vám a kéž ve čtvrtém zastavení se dotkneme otázky dobré praxe.  

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.