Voda nad zlato


Tomáš Ružovič, spoluzakladatel spolku TRAWA z.s., který působí v Čechách od roku 2016
Stáhnout dialog:

Přinášíme vám další vodní zastavení – nyní s přírodním vědcem Tomášem Ružovicem, jenž působí ve spolku TRAWA. Jeho asociace s tématem vody jsou vzdálené Evropě. Směruje nás do Afriky: „ …kde obyvatelé vesnic doslova „bojují“ o vodu.“ Ano, my Evropané žijeme v jiném světě, kde zatím neprobíhá boj o vodu, kde uvědomělí správci veřejného majetku se snaží vytvářet infrastruktury i pro ty, kteří dříve byli odkázáni pouze na svou vlastní studnu, jejíž obsah se v dobách sucha snižuje. Ve svém příspěvku se pan Ružovič věnuje otázkám nejen skrytého znečištění vody naší průmyslovou civilizací. Ptejme se na její únosnost a možnosti návratu do přirozeného stavu. Co vše je schopno přijmout naše tělo? Čemu všemu je vystaveno, jak dlouho bude ochotno přijímat „mikrodávky“ kontaminantů, jež jsme si v minulosti nevšímali? Možností nápravy je uváděn například fytoremediace – proces, v němž slouží rostliny k očištění půdy od těžkých kovů či některých kontaminantů. Jedním z nich je například konopí. Kéž se nám tyto aktivity pomohou k lepšímu porozumění přírodě – vždyť náš vztah k ní je naší volbou.

Dialog byl pořízen během roku 2019 v Praze.

… Vodní zamyšlení – úvod …

JB: Řekne-li se voda je život – je to fráze. Co se vám vybaví? Je nějaká zkušenost, kterou ze života máte, kde jste pocítil, že voda není pouze anorganické H2O, ale že je s ní spojený skutečný život?

TR: Řekne-li někdo, že voda je život, představím si paradoxně poušť. Některé příběhy z knih a dokumentů mi opravdu vybaví právě poušť, protože voda má pro putující na poušti obrovský význam. Také zmiňme oblasti místa v Africe, kde obyvatelé vesnic doslova „bojují“ o vodu. Asociace s vodou je spojena s nemocemi a těly zubožených Afričanů. Právě nemoci jsou způsobeny jak nedostatkem vody, tak i špatnou hygienou. Též si představím naše tělo – bez vody bychom byli vyschlí. Naše krev obsahuje velké procento vody – stejně jako kůže, svalstvo a další orgány. Též si termín voda spojím s pralesem, vybaví se mi vlhký list, na kterém je vyrosená voda. Též stromy, které by bez vody nebyly zelené. Nesmím vynechat fotosyntézu, což je základ jakéhokoliv žití na naší planetě.

JB: Putování pouští můžeme nalézt i v Bibli, v příběhu vyvoleného izraelského národa, putujícího pouští. Stěžují si Mojžíšovi, poněvadž nemohou nalézt vodu, nemají co pít. Poté, když vodu najdou, zjistí, že je hořká, avšak Mojžíš do vody hodí kus dřeva a voda se stane pitnou. Poutníci pijí a radují se, že Hospodin se o ně postaral. Tato asociace je spojena s celým naším životem, i on připomíná putování po poušti, žízeň a cestu za vodou.

TR: Jistě! Člověk se snaží mít nějaké cíle. Musí být zdráv, aby je naplnil. Základem zdraví je dostatek tekutin. Nezapomínejme na podněty lékařů: musíte mít dobrý pitný režim. Nepijte alkohol, ale vodu – ať jste zdráv či nemocen. Voda je kapalinou „motoru“, života – tedy zdraví. Bez zdraví nemůžete vykonat žádnou cestu.

JB: Dnes už všichni víme, že alkohol spíš dehydratuje.

… Voda a chemie …

JB: Zaměřme se na prostou skutečnost. Poslední léta jsou velmi suchá, zabývejme se tedy otázkou, jak zajistit vodu v krajině. 

TR: Přiznávám, že sucho se mě dotklo. Ve společnosti TRAWA pěstujeme byliny a snažíme se rozvíjet komunitní zemědělství. Poslední suchá léta nám zanechala některé lokality zcela vyprahlé, a proto se nám tam nedaří, jak jsme mohli vidět minulý i letošní rok. Člověk začne řešit otázku zavlažování, kde vodu sehnat, což je velký problém. Nejen, že máme zájem, ale sebezáchovně musíme tento problém řešit, to je zejména se věnovat otázce zavlažování a udržení vody v krajině, neboť je k našemu fungování nepostradatelná. Víme, že voda není všude dobrá a kvalitní, my sami řešíme otázku čisté vody. To proto, že je-li voda kontaminovaná různými látkami, ať to jsou dusičnany, chloridy, pesticidy – taková voda nejen, že není dobrá, je nebezpečná!

… Přirozenost …

JB: Tuto skutečnost bychom mohli lehce rozdělit. V současné době se nejvíce mluví o kontaminaci dusičnanů – a to ze zemědělství, ale i jiných kanálů eutrofizace objevujících se v naší společnosti. Tento fakt se již začíná projevovat na podzemní vodě.

TR: Určitě. Je to vidět nejen na podzemní vodě, ale nejsou to jen dusičnany. Ty na povrchové vodě způsobují ekologický problém, a to rostoucí řasy a sinice, což vede k lokálním zákazům koupání.  Poté vzniká problém i při zpracování vody. Podobně je tomu i s těžkými kovy, které mohou být splachem prachu spolu s horní vrstvou zeminy z polí, jsou to různé úniky z průmyslových provozů. Může tam být obsažen těžký kov, který je uvolněný regionálním hospodářstvím, případně lidskou činností. Netýká se to pouze kovů, ale i organických látek: pesticidů, reziduí. Uvědomme si, že kontaminantů je celá řada – a to se odráží na kvalitě pitné vody. Primárně na tom, jak chutná, ale i může způsobovat různé problémy při dlouhodobém užití. Vypočítal jsem si, že vypije-li člověk tři litry vody – to máte přes tisíc litrů ročně a máte-li tam stopové množství látek, které projdou ledvinami jako filtrem, v těle budete mít mnoho kontaminantů, což jsou řádově miligramy. Právě to může způsobovat různé choroby – ať už alergie a podobně. Problém vidím v kvalitě, která se nepřímo odráží v lidském zdraví.

JB: Naším „chemickým“ způsobem zemědělstvím právě vznikají koktejly látek, které pak mají dopad, o němž mluvíte. Těžké kovy i ostatní láky jsou jistě zajímavé a jsou akutním tématem v České republice?

TR: Je to akutní na celém světě – mám na mysli eutrofizace vod, kontaminace jako taková. Velkým problémem je čištění vod, poněvadž vody je málo a je zahuštěná. Odpady, které v ní existují, jsou koncentrovanější, protože dosud nemáme odpovídající ředění. Na druhou stranu se více dbá na technologie, aby se voda více čistila, aby vzniklo více menších čistíren. Je nutné mít technologie, které je potřeba distribuovat. Vodohospodářství a vodárenství je velké téma. Nezapomínejme, že hospodaření s pitnou vodou je téma samo o sobě. Je otázka, jak získat kvalitní pitnou vodu a jak s ní šetřit, jak nahradit pitnou vodu dešťovou vodou, jak dobře zachytávat a skladovat dešťovou vodu. Také bychom se měli tázat, jak zavlažovat regionální pozemky, abychom k tomu nepoužívali kvalitní pitnou vodu. Toto téma se pozvolna začíná řešit. Jsou i dotační pobídky, aby lidé pěstovali rostliny. Jsem přesvědčen, že samotné pěstování může být užitečné pro lidi, poněvadž mají bližší vztah k přírodě. Také by se nemusely tolik kupovat z daleka dovážené potraviny. Při převozu potravin z místa A do místa B dochází k emisím jiných látek, které zatěžují prostředí někde jinde. To však může mít dopad na kvalitu vody v regionu, i tam, kde jsou potraviny vyprodukovány. Vidíme, že se jedná o komplexní problém a jistě bychom se tím měli zabývat. Důležitá je také motivace lidí, aby sami s vodou hospodařili. Nejen, že domácnosti budou šetřit při umývání nádobí, případně hygieně, ale vzniká otázka: jak stavět a navrhovat nové domy, nové obytné systémy – paneláky, obytné bloky, aby již ve studiích a výkresech byla navržena hospodárnost.

… Chemická dekontaminace a kontexty …

JB: Nyní bych přešel k otázkám kontaminace. Zaměřme se na Českou republiku a kontaminaci vod. Byly uvedeny dusičnany a zemědělské pesticidy. Také jste uváděl, že existují staré zátěže. Můžete uvést příklad starých zátěží, které je potřeba dekontaminovat? Jsou také nové zátěže? Vždy je nutné jít přece po příčině. Jsou nové? Pokud ne, zaměřme se na dekontaminaci toho, co je nezbytné!

TR: Přiznejme si: staré zátěže existují – ať to jsou špatně navrhnuté skládky odpadů atd. Také to mohou být brownfieldy – budovy či průmyslové oblasti, kde je půda kontaminovaná. Když naprší, ona kontaminace se „rozpustí“ a část prosákne do spodních vod, které se následně transportují do vodních toků – ať se jedná o říčky, případně strouhy. Tyto vody pak tečou například do jezer, řek atd. Brownfieldy zde zanechaly starší generace. Uvědomme si, že technologie na ochranu životního prostředí nebyly tak nákladné.

JB: Co dále byste uvedl jako starou zátěž?

TR: Důležitá je také nevědomost lidí, kteří měli zajistit zpracování svých vlastních odpadů. Sami mohou produkovat velké množství odpadů – ať to je použití nekvalitních pracích prostředků, skladování ropných produktů v garáži atd. Vlastně jde o generaci lidí, nemajích informace, že mnohé by dělat neměli, nebo měli dělat jinak.

JB: Můžeme říci, že dekontaminace je jedna část – a k té by měla být osvěta. Je nutné, aby se lidem řeklo, jak s tím.

TR: Je mnoho biotechnologií, konvenčních technologií, jak se brownfieldy a kontaminované pozemky, kaly, sedimenty dají vybagrovat, sanovat. Ano, je to drahé, je to ekonomická otázka, avšak majitelé též mají svůj podíl na zušlechtění prostor. Závisí to na tom, co se kde nachází, v jakém množství a jaké je možné řešení. Co se týká dalších budoucích technologií, tam bychom se měli zaměřit na zaměření emisí, zlepšovat technologie, uplatnit best available technology – nejlépe dostupné technologie pro řešení daných problémů. To může být asi největší problém. Též bych se dotkl energetiky, poněvadž těžba fosilních paliv či typy chemických průmyslů též nepodporují kvalitu vody. Ano, je to problém, který by se měl řešit.

JB: Je nyní ona „best available technology“ na dekontaminace, které jsou zanesené? Nemůžete tam být příroda, která by přinášela mimoprodukční funkci, ale nemůžeme tam ani produkovat, protože nevíme jak.

TR: Best available technology se musí uplatnit s konkrétním problémem. Záleží, kde se lokalita nachází. Budeme-li se bavit o půdě, což považuji za velkou příčinu kontaminace ledovců, které postupně tají, uvolňují kontaminanty. Co se týká půdy, člověka napadne, abychom vzali půdu, vybagrovali bychom ji – ať v regionu raději nedělá problém. Jednou z možností je i využití remediací a bioremediací – což jsou biotechnologie, kde se využívají bioorganismy, provzdušňování, různá chemie, která je pro organismy podpůrná, aby se dané látky – pokud to však lze, degradovaly. U těžkých kovů je to problém, jelikož ty tvoří komplexy. Mohou se tam zafixovat do různých struktur minerálů – a nemusí se uvolňovat tak, jak bychom si žádali. Aby se uvolnily, musí se přistoupit na drastické technologie. Jednou z důležitých biotechnologií jsou fytoremediace, fytoextrakcí. Fytoremediace je proces, v němž slouží rostliny k očištění půdy od těžkých kovů či některých kontaminantů. Jedná se o poměrně složitou technologii – a to z hlediska analytiky, a proto k tomu musíme přistupovat poměrně opatrně. Můžeme v tom vidět jednu z alternativ.

JB: Jak při ní postupovat?

TR: Principiálně je nutné umístit správné rostliny na správná místa a správně je stimulovat, vyživovat, aby se jejich účinnost pro odstranění daných kontaminantů zvýšila a zároveň, aby se zesílilo působení rostliny, aby z ní nevznikl další „odpad“, který pouze přenese daný kontaminant někam jinam.

JB: Pro doplnění, jaká je spoučasná situace v Česku? Kde by se mohly tyto fytoremediace prosadit? Jde například o čtyři lokality, případně desítky, ba stovky lokalit dalších.

TR: Nedokážu to nyní (září roku 2019 pozn. red.) přesně posoudit, avšak jistě můžeme lokality počítat ve stovkách. Mohou být malé, větší. Přiznejme – dělat fytoremediaci ve větším měřítku je mnohem komplikovanější. Je to spíše zemědělská technologie s využitím biotechnologických principů. Osobně jsem přesvědčen, že se vlastně jedná o tisíce hektarů. V Evropě bych si dokázal představit řadu průmyslových oblastí, případně oblastí, které zůstávají po ukončené těžbě uhlí, případně po zpracování surovin. Typickým případem mohou být různé haldy, výsypky, kde sice rostou náletové rostliny, avšak kontaminant je tam stejně obsažen, a to v obrovském množství. Nezapomínejme, metodou fytoremediace můžeme půdu čistit pouze do určité vrstvy. Vlastně je to individuální. Velmi záleží na typu lokalit. Buď je kontaminace povrchová, nebo je hlubinná, kdy kontaminant zasahuje několik desítek metrů do země. Někde to mohou být jednotky miligramů na kg, někde mohou být i tisícinásobky. Měli bychom uplatnit individuální přístup, pak lokalit, které jsou zanesené, najdeme mnoho. Bohužel nedokážu říci přesné číslo.

JB: Domníváš se, že lidé znečišťovali půdu a působili takové zátěže ze ziskuchtivosti, případně nevědomosti?

TR: S lidmi jsem nebyl, a proto těžko říci. V minulých režimech nebyla ekologie příliš brána v potaz, a proto znečištění šlo ruku v ruce s hospodářským využitím. Bylo jednodušší odpad vysypat vedle než řešit konkrétní problém. Tyto otázky se neřešily, a tak zůstaly jako odkaz mladší generaci, byť už tehdy i národohospodáři tušili, že to nebude dobré. Vědělo se, že některé prvky jsou pro životní prostředí nebezpečné, ale nebylo viděno tehdejšíma očima ekonomické, se péčí o životní prostředí zabývat. Další část může být nevědomá – dochází k emisím a občané si to neuvědomují, protože tím způsobují zátěž vody atd. Ti nemají finanční prostředky, aby to řešili, a proto se k otázce životního prostředí nestaví čelem. Nahlížím-li problém z pohledu celkem, v zásadě si myslím, že to bylo z komerčního důvodu. Kdyby měli zájem jej řešit, způsob řešení potlačení možných zátěží by již byl dávno užíván. Ale teprve nyní se začíná dbát na přírodu, dbá se na hledání řešení jak škodám předcházet, ale zároveň se usiluje o eliminaci starých kontaminací. Stále jsem přesvědčen, že tam byl na prvním místě zájem o zisk, než skutečnost, že by katastrofální stav lokalit nebyl všeobecně známý. Když se však podíváme do dávné historie do 18 století, kdy se těžilo zlato, přidávala se chemie, o níž lidé nevěděli, že to může být nebezpečné. Vše je přímo úměrné rozvoji společnosti.

… Konopí, voda a kontexty …

JB: Vy jste charakterističtí tím, že při remediací pracujete s konopím. Jaké je jeho využití?

TR: Je velké – a to jen proto, že konopí má možnost navázat některé těžké kovy, v lepším případě je vhodné přírodní zatížení transportovat do samotné rostliny. V produktu z konopí, které sloužilo pro remediaci, by kontaminant nemusel být tak závažný. Doslova by se rozptýlil, nebo naopak by se technologickým procesem – spalováním, zplynováním mohl buď separovat, případně „zkoncentrovat“. Zde vidím velký potenciál využití. Krom toho konopí by ve spolupráci s ostatními technologiemi mohlo imobilizovat kontaminanty, zadržet jejich rozptyl do spodních vod, ale i řek, říček, struh a podobně. Konopí může působit filtr pro dekontaminaci půdy, což je ideální stav. Zase je to odvozeno od toho, co máme zájem zachytit, jestli jde o těžké kovy, případně jde o organické látky. Z tohoto úhlu pohledu má konopí potenciál. Hlídá se u něj kvalita, která je požadovaná v konkrétním produktu a podle kvality konopí můžeme sami rozhodnout, zdali se rostlina hodí k využití k tomuto či jinému úkolu, případně je-li přínosnější z ní vytvořit něco jiného, kde kontaminant nebude ke škodě.

JB: Uvedl jste, že konopí je jistý filtr. Též jste se dotkl „aktivního uhlí“ – a to může souviset s čištěním vody.

TR: Ano, na tom se ve výzkumu, který se snažím iniciovat – ať já či členové TRAWA, pracuje, a výsledky našich aktivit jsme již zaznamenali. Jedná se o pyrolýzu technického konopí, případně složek z technického konopí, jako je stonek či vnitřní dužina zvaná pazdeří, mohou to být i vlákna či jiné části rostliny. Právě z nich se vyrábí aktivní uhlí, biochart, který je poměrně hodně pórovitý, což nám umožňuje použít jej pro čištění vody, vzduchu, ale i chemicky dále modifikovat. Tím pak lze zvýšit účinnost odstraňování těžkých kovů jako rtuť a podobně. Můžeme říci, že i čisté konopí, z něhož se vyrobí léčivo, pak z jiných částí, které nejsou tak využitelné jako stonek, může být vyrobeno aktivní uhlí. To může být použito nejen do průmyslových filtrů, ale i do domácích: malých čistíren odpadních vod, pro úpravny vody. Konopí lze obohatit o stříbro či nanočástice, které pomáhají zvyšovat kvalitu samotné vody.

JB: Nyní bych předložil tezi a řekněte, zdali její obsah je mimo možnosti, nebo je-li realizovatelný: Můžeme vypěstovat konopí v kontaminované lokalitě. Z něj získat aktivní uhlí, jímž se bude čistit voda od pesticidů. Víme, že na Želivce byly instalovány nové filtry s aktivním uhlím, abychom z vody odstranili kontaminanty – pesticidy a jiné látky. Víme ale, že s technologiemi to není tak snadné.

TR: Za určitých okolností by to bylo možné. Je nutné provést výzkum, poněvadž nasaje-li konopí do sebe kovy, musíme odhalit na přesné místo, kde jsou kovy v konopí vázány. Při výrobě aktivního uhlí se musí dát pozor, aby kovy a látky byly odstraněny při pyrolytickém procesu – například termicky, což u některých chemických látek jde. Musíme tuto skutečnost experimentálně ověřit. U těžkých kovů je to složitější, nicméně tam může dojít k podpoře vazeb, kdy kov zůstane ve struktuře konopí zafixován. Následně se může uplatnit aktivní uhlí jako filtr ve vodě. Nesmí však dojít k vyluhování. Právě pH může být závislé na různých faktorech. Neříkám, že to nejde, jde však spíše o otázku výzkumu. Vůbec bych se nebránil, kdybych takový výzkum mohl vést, případně podpořit, případně se jej účastnit. Ano, dvojitý filtr v konopí by mohl fungovat.

JB: Navrhuji, abychom se na konopí podívali z jiného pohledu. Mohl byste ještě něco doplnit, čeho jsme se dosud nedotkli, avšak jde o asociaci výrazu: konopí a voda?

TR: Ano. Vrátím se k poušti. Konopí dokáže hospodařit i s malým procentem vody, a proto může produkovat i biomasu, semínko pro potraviny v regionech, kde vody není tolik. Nemusí se využívat tak vysoce kvalitní půda, která je dobrá na pěstování jiných produktů, ale ta, která je více vysušená? Pochopitelně se to odvíjí od způsobu pěstování a od odrůdy konopí. Zde vidím možnost využití konopí v sušších oblastech, ovšem je nutné tuto otázku testovat, aby se ověřilo, která odrůda je nejlepší.

JB: Domníváte se, že s klimatickou změnou by bylo vhodné ji zařadit do osevních postupů. Každý ekologický zemědělec, který má problém se suchou půdou, by se jistě o „konopné“ řešení zajímal….

TR: Produkce těchto surovin by v konečném důsledku mohla být velmi rentabilní.

JB: Co byste zmínil dál?

TR: Měli bychom také využívat konopí v oblastech, kde dochází k vodní erozi, což je často v oblastech, kde je kombinace špatných svahů, prudkých dešťů. Nezapomínejme, že konopí má velký a kvalitní kořenový systém a vyživuje půdu – dodává strukturu do biomasy půdě. Tím zadružuje nejen vodu, ale hmotu půdy. Konopí nám vystupuje jako protierozní technologie, což je pozitivní, jelikož ne každá rostlina toto dokáže. Osevy v lokalitách, které potřebují zpevnění, by nebyly na škodu. Zvýšili bychom rentabilitu půdy, ale i dekontaminaci půdy. Následně bychom zvýšili i kvalitu půdy, vyčistila by se. Je zde několik pozitivních faktorů. Třetím bodem je hydroponické pěstování. Viděl jsem náměty, kdy konopí roste v houbovitých strukturách, minerálních vatách. Materiálem prochází voda, jsou tam různé štěrky a konopné kořeny čistí vodu, snižují typy kontaminantů a dochází k produkci biomasy. Zároveň se při růstovém procesu z atmosféry zpracovává v biomase oxid uhličitý – a to na základě fotosyntézy, což je druhý pozitivní efekt, a proto výnosy biomasy mohou být obrovské. Kořenové čištění nemusí být pouze konopné, ale může být využito jiných rostlin, což by bylo pro ekologii mnohem lepší.

JB: Právě toto by mohlo zajistit část lokální produkce ve městě?

TR: Jistě. Týká se to jak produkce konopného semínka, ale i samotného konopí pro výrobu kosmetických produktů, nebo též pro produkci biomasy. Je přirozené, že to závisí na kvalitě konopí. Dimenzionalizace by měla být nastavena pro velké měřítko. V jedné elektrárně jsem viděl plochy pro skleníky, kde by se dočišťovala voda z elektráren, a využívalo by se biotechnologií, kde by svou roli mělo i konopí, což by mělo pozitivní dopad na region a malé elektrárny. Toto je jedna skutečnost.

JB: Pokud by konopí bylo tak produktivní, snížili bychom vodní stopu produktů, které se musí dovážet.

TR: Dotkněme se další skutečnosti. Existuje návrh pěstování biomasy přímo na vodě, poněvadž zemědělská půda je drahá, ale biomasa se dá produkovat i na vodě. Tím se však dotýkáme science fiction. I tím se budeme brzy zabývat, již sháníme podporu. Tážeme se, jak se využít vodní plochu, aby voda mohla být nejen vyčištěna, ale zároveň užita k produkci biomasy.

… Udržení vody v krajině …

JB: Dotkli jsme se možná vizionářského pohledu – kroků, které bychom mohli udělat, abychom měli lepší kvalitu vody, ale zároveň, abychom si ji udrželi v krajině. Znáš možná i jiná opatření – mimo konopí – která by mohla mít velký potenciál? Měli bychom k nim přistoupit – ať jako jedinci, nebo jako společnost!

TR: Napadá mě několik bodů. Asi bych začal u nejdůležitějšího – a to u sebe. Občané, tedy i já, měli bychom si uvědomit, jak hospodaříme s vodou, co můžeme změnit? Není lepší se sprchovat než se koupat? Není lepší používat ekologické šampóny, které jsou biologicky rozložitelné než nějaké běžné hygienické prostředky, které jsou složitější pro rozklad, obtěžují čistírny odpadních vod. Začal bych v domácnostech. Měli bychom se tázat: jak umývat nádobí? Uvědomme si, že za určitých okolností mohou být myčky lepší, než každý talíř mýt proudem vody. Zde bych začal u sebe. Dále: u malých domů, u budoucích generací, domů a staveb bych se snažil propagovat využívání dešťové vody pro splachování, pro jednoduché technologie. V současnosti (natočeno v roce 2019 pozn. red.) instalace filtru, jež vám z dešťové vody udělá vodu pitnou, není tak velká položka. Technologie se vyplatí v dlouhodobém ohledu. Architekti by se měli zaměřit na to, zda při navrhování nových domů bychom neměli počítat s touto technologií. Jako třetí otázka mi ve vztahu k péči o vodu přichází vypařování vody. Ve městech máme sucho. To způsobuje prach, ten kontaminaci, což zpětně zatěžuje spodní vody. Zvýší-li se množství zeleně ve městech – ať již že bude více stromů, bude více zelených střech, bude se pěstovat biomasa na střechách, vzniknou nátěry, které budou odolné k tomu, že se kontaminanty budou rozkládat, voda se z půdy nebude tak odpařovat, poněvadž by nedocházelo k lokálnímu zahřívání. Opatření by přineslo větší diverzitu hmyzu, ale zároveň to umožní vstřebat vodu do půdy a využít její potenciál v kontextu rostlinné produkce. S tím souvisí i odvrácená stránka – každá zahrádka je zatížena něčím, co lidé nemají rádi, což jsou pavouci, včely a jiný drobný hmyz. Ten je na jednu stranu hezký, ovšem někteří se s ním nechtějí smířit, což je negativní stránka, poněvadž na podzim opadává listí a bude více odpadu. V globálním měřítku to může mít dopad na hospodárnost s dešťovou vodou, jelikož nebude docházet k většímu splavování vody, která stéká ze střech do okapů, nebude docházet k lokálním záplavám, případně vyplavováním odpadů z kanalizací. Myslím si, že toto je velmi důležité.

JB: Podíváme-li se na uspořádání města – nastavení systému se snaží vše odehnat pryč, …

TR: … odehnat do řek, což také není dobré. Měli bychom se spíš zamyslet nad tím, jak ji udržet a využít pro městskou zeleň, případně pro domácnosti, případně s ní hospodařit v rámci jednotlivých podniků. Jsme v restauraci. Kdyby měla záchyt z vlastní střechy a dokázala ji pročistit, aby návštěvníci jí mohli spláchnout, bylo by to optimální. Restaurace by se mohla jevit jako ekologická – a to tím, že splachujeme běžnou dešťovou vodou. Nyní mohu přijít na toaletu a pít vodu stejně čistou jako tu, která je podávána návštěvníkům restaurace, byť by byla z vody dešťové. Lidé by měli řešit otázku zdravého „zazelenání“. Měli bychom se zaměřit na použití vody v malých podnicích. Nezapomeňme, že svou roli hraje legislativa. V ní by se měly zpřísnit a definovat hodnoty kontaminantů, které mohou unikat do vody. Na druhé straně by se měly zjednodušit dotační programy, což je výzvou pro politiky, aby se našla pozitivní stránka ekonomická, ekologická a krotila se byrokracie. Politici a nejen oni by se měli zamyslet co dělat pro to, aby podniky zlepšily přístup k vodě. Tam je klíč. Udělá-li to nějaký podnik a bude propagovat, že nakládá s vodou ekologicky a proč ekologické nakládání s vodou je důležité, pak zákonitě vzniká motivace lidí, aby začali něco dělat.

JB: Někdy lidé řeknou: já jsem jedinec, já nic nezmohu. Souhlasíte s tím?

TR: Máme svědomí a můžeme něco dělat. Tento přístup, který jste zmínil je pouhou obhajobou stavu: nic nedělání. Jsem však přesvědčen, že v této věci může každý udělat něco pozitivního. Spojí-li se lidé a udělají-li „málo“, poté z toho vzniká slušné dílo.

JB: Společnost je složena z jednotlivců … Co říci na závěr?

TR: Nedávno jsem se díval na pohádku Sůl nad zlato, protože bych velmi rád napsal pohádku Voda nad zlato. Proč? Bez soli život nechutná dobře, ale bez vody jej nemůžeme ani žít, a proto bychom se měli zamyslet nad tím, zdali nemůžeme něco malého pro vodu udělat, poněvadž právě voda je nad zlato.

… Otázka čištění přístup …

TR: Řešili jsme otázku kontaminovaných zemědělských oblastí – co se týká pesticidů, herbicidů a rezistentních látek a i dusičňanů, fosforečňanů. Jsem přesvědčen, že zemědělci by rádi přešli na jinou chemii než tu, kterou dosavad používají, avšak vzniká problém, poněvadž plodiny vyžadují herbicidy a pesticidy, poněvadž nejsou odolné. To pak vede ke geneticky modifikovaným rostlinám. Druhá „strana mince“ je o tom, že rostlina potřebuje živiny – oni je musí dodat prostřednictvím chemických hnojiv, neboť je to nejjednodušší, nejrychlejší a možná i nejlevnější. V minulosti mnohé bylo usnadňováno organicky. Problém je, že zemědělci nemají ani řádnou volbu. Nedivme se, jelikož dříve existovaly v regionech kravíny JZD, kravičky spásaly louky, krávy šly na porážku a jejich maso bylo k dispozici. V současnosti se toto vše ztratilo. V krajině nejsou kravíny – a krom kravínů a různých drůbežáren a všech různých zemědělských producentů vymizelo to nejdůležitější – a to jsou jejich exkrementy.

JB: Zvláštní požadavek …

TR: Zní to divně, ale právě exkrementy byly zdrojem organických hnojiv, která se hojně užívala, byť to zapáchalo, ale dříve to bylo běžné. Dnešní hygiena lidí je taková, že právě onen pach nepřijímají. Mně samotnému je též zápach hnoje nepříjemný, ale na druhou stranu to bylo nutné a šetrné. Jsem přesvědčen, že to bylo dříve užíváno v souladu s přírodou – mám na mysli regionální zemědělství – nikoli velkokapacitní zemědělství, tento smysl to mělo. Položme si otázku, zdali se nepřiklonit ke komunitním zahradám či regionálním družstvům, jež využívají odpadní biomasu, exkrementy na ekologické zemědělství. Mám zkušenost: rozroste-li se vám plevel, velmi těžko bojujete s plevelem bez užití chemie. Buď je třeba do toho vložit velmi mnoho energie, abychom se plevele zbavili, nebo je nutné přikročit k chemii. Máte na výběr: vzít chemii, která kontaminuje půdu, nebo použijete novou, drahou, která nemusí být rentabilní, což v konečném důsledku způsobuje zdražení produktu. Nalézt rovnováhu v dnešní době je obtížné. Osobně se přikláním k tomu, aby vzniklo více menších družstev, aby se vše minimalizovalo a nevznikaly zde obrovské lány pro produkci monokultur.

JB: Kousek od místa našeho setkání je Eko-domov, který se zaměřuje na kompostování. Četl jsem rozhovor s povolaným člověkem, jenž uváděl, že my lidé, máme v rukou velkou zbraň, protože v Čechách máme mnoho vlastníků půdy, ale často ji pouze to pronajímáme hospodářům, kteří nejsou uvědomělí.       

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.