Občanský aktivista Jan Šinágl nabízí pohled na vztah ke své nové vlasti – Švýcarsku a porovnává tamní mechanismy veřejného prostoru s českou realitou. Není náhodou čas k inspiraci?

„Mnohé je odvozeno od toho, jaký genetický kód a charakter jednotlivý národ má, jaký si vytvořil.“ – k podmíněnosti demokracie

„Švýcarsko je silné tím, že má jednotlivá etnika autonomní – Němci, Francouzi, Italové, Rétorománi. Každý je hrdý na svůj původ a svoji kulturu, ovšem venku jsou všichni hrdí Švýcaři.“ – k charakteru švýcarské demokracie

„Cenu hodnot poznáte, pokud se k nim dopracujete sám, vlastní pílí. Hodnota není otázka přednášky, ale osobního příkladu a poctivé práce. To je základem všeho.“ – k životní orientaci člověka

„Společnost je hodně organizovaná, dodržuje psaná i nepsaná pravidla jako samozřejmost. Získáte-li důvěru Švýcarů, nejsou povrchní, avšak nesmíte je zklamat.“ – k charakteru švýcarské společnosti

„Když děti absolvují základní vzdělání, vědí o své zemi vše podstatné a také vědí, na co mají být hrdi.“ – k vzdělání Švýcara

„Vše začíná výchovou, vzděláním, kulturou a osobním příkladem.“ – tajemství demokratického uspořádání

„Nejste-li dobrým Čechem, a proto nemůžete být ani dobrým Švýcarem, poněvadž původ nelze popřít.“ – k otázce identity

Dialog byl natočen na podzim roku 2017 v prostorách knihovny Filosofického ústavu AV ČR na Starém Městě v Praze.

Švýcarsko – Evropa očima Jana Šinágla

MS: Máme-li hovořit o Evropě, využijme toho, že část svého života jste strávil ve Švýcarsku. Čím je pro vás tato malá konfederace?

JŠ: Je zemí demokracie a odpovědného občanského přístupu k vlastnímu životu. Rodilý Švýcar je si vědom osobní odpovědnosti a spoluúčasti na vedení a stavu země.

MS: Vaše odpověď navozuje pocit, že Švýcarsko je zemí, která má blízko k ideálu.

JŠ: Winston Churchill konstatoval, že demokracie není ideální, ale ještě se nepodařilo vymyslet něco lepšího. Můžeme pouze pracovat na tom, aby demokracie byla lepší a přibližovala se k ideálu.

MS: Tomáš Masaryk byl tím, kdo věřil ve vzestup demokratického uspořádání, věřil v evoluci.

JŠ: Mnohé je odvozeno od toho, jaký genetický kód a charakter jednotlivý národ má, jaký si vytvořil. Ten určuje míru, jakého stupně demokracie dosáhne. Obávám se, že toto TGM podcenil, resp. přecenil.

MS: Naslouchám-li vašim slovům, Švýcaři začali s pěstováním genofondu ve středověku, když se v roce 1291 spojily tři kantony – a od té doby to tam vzrůstá.

JŠ: Vytvořila se tím dodnes nepřerušená tradice. Místo, kde byla smlouva mezi kantony Uri, Schwyz a Unterwalden (Rütli v kantonu Luzern) podepsána, navštívil i prezident Havel.

MS: Je vhodné se zeptat, jak Švýcarsko zapadá do současné Evropy, jestli kontinuita, která reprezentuje Švýcarsko, je narušována diskontinuitou, představovaná v jistém ohledu ostatní Evropou.

JŠ: Švýcarsko je silné tím, že má jednotlivá etnika autonomní – Němci, Francouzi, Italové, Rétorománi. Každý je hrdý na svůj původ a svoji kulturu, ovšem venku jsou všichni hrdí Švýcaři. Švýcarsko může tak být pro EU příkladem a jako součást Evropy přispívat svou kvalitou a zkušeností k jejímu tolik potřebnému sjednocování, abychom se posouvali pozitivním směrem, a ne jako dosud.

MS: Jste přesvědčen, že ostatní části Evropy jsou postiženy diskontinuitou, a proto ke Švýcarsku vzhlížejí jako k vysněné zemi?

JŠ: Dnes už bych neviděl problém jako střet Západu s Východem, ale střet levice s konzervativními hodnotami, bez kterých by Evropa přestala být tím, čím byla a stále ještě je. Východ má odlišnou historii s patřičným dopadem na myšlení a hodnotový systém jeho obyvatelstva. Je to zásadně ovlivněno totalitami, jimiž si jednotlivé země prošly, to ohrožuje stabilitu potřebné soudržnosti EU. Obě části se spojily a snažit se jen o vyrovnání materiálního standardu je medvědí služba Východu. Opomíjí se demokratické a duchovní hodnoty. Tím, že Západ upřednostňoval materiální hodnoty, nepomohl sobě ani Východu.

MS: Lze konstatovat, že najíte-li se příliš rychle, unavíte se, musíte si pak lehnout, abyste dokázal strávit to, co vše jste pohltil. Jste-li pak tímto způsobem živen, spíše poleháváte, než abyste byl činorodý.

JŠ: Nikdy si nevážíte toho, co dostanete snadno a rychle – viz dotace EU. Cenu hodnot poznáte, pokud se k nim dopracujete sám, vlastní pílí. Hodnota není otázka přednášky, ale osobního příkladu a poctivé práce. To je základem všeho. Potřebujeme nositele pozitivních vzorů, jinak hrozí, že materialismus potřebné hodnoty „znásilní“ a cesta k duchovním hodnotám bude o to obtížnější. Místo kontinuálního vývoje se potom otvírá prostor pro nacionalismus a radikalismus.

MS: Prosím vás, dá se identifikovat identita Švýcara? Co byste k tomu uvedl? Již to, že se tam mluví čtyřmi jazyky, je pozoruhodné.

JŠ: Švýcar je vlastenec, patriot, s duší sedláka v tom nejlepším slova smyslu. Švýcarsko bylo dlouho uzavřené světu, tamní život nebyl lehký, tvrdá práce byla podmínkou přežití. Proto jsou tam vypěstovány základní demokratické hodnoty, které tvořily pilíře k dnešnímu blahobytu. Švýcar nesmírně ctí práci, je spořivý, zbytečně nevydává peníze. Má heslo: „Wer der Rappen nicht ehrt, ist der Franken nicht wert“ – v české verzi: „Kdo si neváží halíře, není hoden koruny“. Švýcaři jsou opatrní, pracovití, z přirozenosti potřebují delší čas k vybudování důvěrného vztahu. Naučil je to život, proto získat si důvěru Švýcarů vyžaduje znát jejich řeč, být s nimi ve styku. Když je získáte, je to trvalé, protože nejsou povrchní, pokud je ovšem nezklamete. Společnost je hodně organizovaná, dodržuje psaná i nepsaná pravidla jako samozřejmost. To je daň za pořádek a řád. Má to ovšem negativní vliv na kreativitu. Uvedu příklad: známý malíř Paul Klee musel opustit Švýcarsko, aby mohl umělecky „svobodně dýchat“. I za pořádek a funkčnost státní správy se platí daň. Myslím, že v tomto ohledu se Švýcarsko i díky velkému procentu obyvatelstva z jiných zemí a kultur zlepšilo. Bude zajímavé, jak se to projeví na kvalitě švýcarské demokracie. Řekl bych, že cizinci přijímají jejich tradiční hodnoty stejně, jako když se začal propojovat Východ se Západem.

MS: Domníváte se, že Švýcar ví, co je to schopnost obětovat se? Je schopen se bránit? Víme, že je tam povinná vojenská služba.

JŠ: Ve svém prvním zaměstnání jsem se setkal se Švýcarem, který mi řekl, že když jsme byli v roce 1968 přepadeni okupanty, byli připraveni, pokud by vláda rozhodla, jít bojovat za naši svobodu. K našincům se Švýcaři chovali v roce 1968 velmi vstřícně. Bohužel to bylo Čechoslováky i zneužíváno.

MS: Poté je zde otázka práce. Švýcaři usilovně pracují na něčem, co má být dlouhodobé. Je to uvědomění si toho, že jsem součástí většího projektu, že to, co dělám, má smysl, byť to jako občan nemusím plně pochopit?

JŠ: Opět jsme u výchovy a vzdělání, kdy na švýcarských školách je kladen důraz na historii země. Když děti absolvují základní vzdělání, vědí o své zemi vše podstatné a také vědí, na co mají být hrdi. Tam je zaseto to první semínko. Díky referendům je demokracie živá, aktivní. V referendu se zrcadlí charakter národa.

MS: Můžeme říci: člověk, jenž tam přijde, je též povzbuzen k tomu, aby byl tím, kým je. Je v něm vybuzen možný vklad do společnosti. Je to lepší, než když by byl v ústraní. Jdete-li do Švýcarska, Švýcaři to ve vás probudí.

JŠ: Nefunguje to tam v logice: my ti dáme školení a nedělej to jinak. Tak to není. Každý, kdo tam přijde, má šanci se sám svobodně rozhlédnout a žít, jak uzná za vhodné, a nikdo mu do toho nemluví. Ve společnosti jsou nepsaná pravidla. Uvedu příklad: nemohl jsem dlouho sehnat práci, byt, neměl jsem tzv. referenci. Zaměstnavatel nebo majitel bytu se neměl kde zeptat, jak jsem „dobrý“. Pracoval jsem zpočátku u českého podnikatele. Zmínil jsem se mu, že mám zajímavé místo, ale ne referenci. Znal jednoho ze zaměstnanců firmy. Jeden telefon a na druhý den jsem nastoupil do práce. Půl roku jsem sháněl marně byt, zase jsem neměl žádné reference. Můj šéf zavolal majiteli bytu a měl jsem první byt. Poté už na své referenci pracujete sám, nepotřebujete kamarády, ani šéfy. Vaše práce je vaší referencí. Měníte-li práci, nový šéf zavolá starému. I v tomto ohledu se projevuje švýcarská solidnost.

MS: Co se stane, pokud pravidla někdo poruší, zneužije-li někdo dobroty druhých?

JŠ: Pracoval jsem u firmy Schindler. Systém umožňoval, aby člověk zůstal tři dny doma bez nutnosti návštěvy lékaře.

MS: Tuším, že se tomu říká: sickdays.

JŠ: Ano. Švýcar to nikdy nezneužije, resp. ho to ani nenapadne. U Schindlera pracoval jeden Švýcar, který při odchodu do důchodu a s tím spojenou oslavou na pracovišti, prohlásil hrdě, že nikdy nechyběl v práci kvůli nemoci. Cizinci toto často zneužívali, a když se propouštělo, byli první na řadě. Další nepsané pravidlo. Švýcaři vám neřeknou přímo, že jste podváděl, ale dají vám to najevo nekompromisně. Prostě ztratil jste jejich důvěru a tečka. Člověk se zachoval neloajálně, nemravně a dostane patřičnou odpověď. Byl jsem prezidentem jednoho velkého tenisového klubu.  Úspěšný trenér, Čech, si jednou na verandě z frajeřiny zapálil cigaretu stofrankovou bankovkou. Za rok byl v Americe, ve Švýcarsku už si „nebrnkl“. Nevážit si peněz, tedy i práce uráží Švýcara. Dá to patřičně najevo.

… Stát se Švýcarem …

MS: Jak se člověk může stát Švýcarem?

JŠ: Pro určení občanství jsou určené komise na každém Gemeinde (MÚ). Dříve dokonce jejich členové navštěvovali uchazeče v jejich bytech (později o tom natočili skvělý humoristicko-satirický film Schweizermacher). V Curychu byl český lékař, který občanství nedostal, a zdůvodnění znělo: jste úspěšný lékař, máte praxi, máte knihovnu, ale v knihovně jsme nenašli žádnou českou knihu. Pro nás to znamená, že nejste dobrým Čechem, a proto nemůžete být ani dobrým Švýcarem. Lékař je prostě vyňal ze své knihovny, aby se ukázal jako „pravý“ Švýcar. Odpovídá to mým zkušenostem se Švýcary. Švýcarské občanství jsem získal už v jiné době. Angažoval jsem se v několika švýcarských i českých spolcích. Nakonec se komise zeptala: „Byl jste s námi spokojen?“ Odpověděl jsem: „A vy se mnou?“ Následoval srdečný smích všech a věta: „Právě jste se stal občanem Švýcarska“ a upozornění zaplatit poplatek padesát franků.

MS: Něco jste již naznačil, žel, co Čech může udělat pro to, aby se stal občanem Švýcarska?

JŠ: Nesmíte si myslet, že budete Švýcarem. Nelze popřít svůj původ.

MS: Existuje „přirozená“ identita člověka, která vychází ze vztahu k jeho vlasti.

JŠ: Švýcaři neocení, pokud si někdo hraje pokrytecky na Švýcara, naopak ocení, když je obohatíte, stejně jako se vy obohatíte jimi. Tedy vzájemné obohacování je tím nejlepším.

MS: To bychom byli u lékaře, jenž vytáhl z knihovny české knihy.

JŠ: Nemůžete být šťasten a plně integrován v jiné zemi, pokud v ní hodláte žít, když nepřevezmete její zavedené dobré zvyky a způsoby, tedy pravidla psaná i nepsaná. Je to o vzájemném obohacování se. To byl můj přístup.

MS: Je to vzájemné sdílení na základě akceptace obohacení.

JŠ: Ano, dodnes mám ve Švýcarsku spoustu dobrých přátel, více než mezi Čechy. Mohu je kdykoliv navštívit, stejně jako jsou oni vítanými hosty u mne. Vlastně je to taková „vrácená investice důvěry“. Dopracujete se k tomu jenom na základě roky trvající vzájemné důvěry, upřímnosti a spolupráce. Žádné spekulace, ale konat a žít podle svého nejlepšího svědomí. Tak by to mělo fungovat všude. Slušní lidé si vždy rozumí.

MS: V Bibli se tomu říká chytračení.

JŠ: To ve Švýcarsku nefunguje. Někteří tvrdí, že jsou jen prostí sedláci a jednodušší lidé. Tak k tomu přistupují ti, kdo je plně nepoznali a kdo jsou právě těmi jednoduššími, aniž to tuší. Švýcaři jsou ve většině kultivovaní, vzdělaní a schopní. Abyste je pochopil, je třeba zvládnout jejich řeč. Jedině ta je cestou k pochopení jejich duše a také aktivně s nimi žít – z upřímného zájmu, ne povrchně. Zúčastnil jsem se mnoha akcí jak v tenisovém klubu, tak v tělocvičném spolku. Podnikali jsme mnoho akcí. Bral jsem si s sebou často kytaru, učil jsem je české písničky, oni mě na oplátku švýcarské atd. Rád na tu dobu vzpomínám. Poznal jsem, že všude funguje přirozenost lidské komunikace. To je základ.

MS: Měli bychom také říci, že důležitým aspektem je úcta k pravdě.

JŠ: Samozřejmě. To je nutný předpoklad pozitivních vztahů a pozitivního vývoje.

MS: Víte sám, že žijeme ve světě, kde pravda je „ohýbána“, překrucována. Kdo je upřímný, promýšlí realitu světa v hlubším kontextu, v naší společnosti není vždy přijímán.         

JŠ: Pravda na zemi je vždy relativní. Každý ji vnímáme jinak. Je to dané stupněm našeho intelektu, inteligence, vzdělání a prostředí, ve kterém žijeme. Člověk nesmí být v „boji za pravdu“ naivní. Měl by si být vědom prostředí, ve kterém žije, aby v zájmu hodnot, které hájí, postupoval tak, aby nebyl zlem snadno poražen. Každý člověk by měl mít strategii odpovídající jeho schopnostem a přispívat pravdě každý den. Absolutní pravda je vysoko nad námi. Tu bychom měli umět ctít a respektovat – ve vlastním zájmu.

MS: Také musí být jako liška – obezřetný, musí si uvědomovat nástrahy.

JŠ: Liška s kladným směřováním.

… Československo a Švýcarsko …

MS: Pane Šinágle, jaký je ve Švýcarsku zvuk Bohemie – Čech, případně Československa? Otázku kladu proto, že ze středověku známe události jako kostnický koncil, Basilejská kompaktáta, což jsou důležité okamžiky nejen pro nás. Nesmíme zapomínat, že například Švýcaři pomáhali Tomáši Masarykovi právě v jeho prvoválečné misi. Dále: Švýcaři nabídli Čechům útočiště. Jen si vzpomeňme na ekonoma Oto Šika, ale i na řadu lékařů. Můžeme říci, že Švýcaři k Čechům a Slovákům nejsou lhostejní.

JŠ: Připomínám, že tisíce Švýcarů šlo v 19. století do Čech za prací a dodnes zde žijí jejich potomci. Když jsem přišel do Švýcarska v roce 1982, nenarazil jsem na negativní názory na Čechoslováky – a měl jsem pocit, že si nás stále váží. To dostalo silný impuls v roce 1968, jelikož Švýcaři jsou citliví na ohrožení svobody a demokracie. Invaze sovětských vojsk vlastně proto zasáhla i je a byli připraveni nám pomoci. Nemyslím, že jsou ve většině dobře informováni o současné situaci v České republice, ani být nemohou. Neznají řeč a věci, které se zde dějí, např. korupce v justici, ve státní správě, v politice a v médiích, je jejich myšlení zcela cizí. Nedávno se konala v Praze výstava pořádaná švýcarskou ambasádou – o tom, jak se buduje švýcarská demokracie. Mělo by ji zhlédnout co nejvíce lidí, hlavně mládeže, aby se seznámili se základní abecedou demokracie.

Z monarchie jsme před 100 lety přešli do demokracie. Ta funguje jen ve vyspělé zemi s tradicí, jinak je zneužívaná. Lidé, kteří byli zvyklí poslouchat a vykonávat příkazy, tehdy neměli a neznali odpovědnost. Najednou ji měli přijmout – to nemohlo fungovat a nefunguje ani dnes. Důsledkem byla i nikdy neporažená, skvěle vyzbrojená armáda – nikdy nebojovala, ať už v roce 1939, kdy předala bez boje veškerou výzbroj nacistickému vojsku, či v roce 1968. Škoda, že nebyl založen nový stát po vzoru Švýcarska, odpovídající staleté tradici, jak se o tom zprvu uvažovalo. Jednotlivá etnika – Češi, Němci, Moravané, Slezané, Slováci, Rusíni a další – by se vzájemně doplňovala a korigovala ku prospěchu všeho obyvatelstva i země. Vynikly by klady jednotlivých etnik a jejich negativní vlastnosti by byly drženy v mezích. Název Bohemia by odpovídal staleté tradici území, kdy bychom byli národem Bohemianů. Nyní jsme etnicky jednou z „nejčistších“ zemí Evropy a negativní vlastnosti se projevují o to více. Chybí nám základní vlastnost – schopnost jednoty, semknout se ve společném zájmu a povznést se nad osobní spory ať už v soukromém životě, nebo v politice. Víte co je to FATA MORGANA? Česká jednota. Výstižné.

MS: Mnoho Čechů odešlo a tvořilo v zahraničí.

JŠ: Ano, a proto bych si závěrem dovolil doporučit knihu Josefa Kalvody „Genese Československa“. Poprvé vyšla v roce 1986 v New Yorku a v ČR v roce 1998. Předkládá na dějiny naší první republiky pohled veřejnosti dosud neznámý. Několik málo zbylých výtisků si lze zapůjčit z veřejných knihoven. Dále knihu Alexandry Alvarové „Průmysl lži“ z roku 2017. Ukazuje, jak dnešní média přestala plnit svoji roli a jak je snadné ovlivňovat myšlení lidí, jdoucí proti jejich zájmům. Dnes už nejde o střet Východu se Západem, ale o střet tradičních konzervativních hodnot proti levici, nacionalismu a radikalismu. Boj za svobodu a demokracii nikdy nekončí. V tom nám všem je Švýcarsko stálým příkladem.

MS: Jak jste se přirozeně učil být Švýcarem?

JŠ: Nikdy nezapomenu na můj návrat z práce z počátku pobytu, kdy mne asi šestiletá Sarah od sousedů sdělila, že rozbila své prasátko a všechny franky odnesla na podporu obětí přírodní katastrofy – sama od sebe! Vše začíná výchovou, vzděláním, kulturou a osobním příkladem. Malá Sarah mi udělila první lekci švýcarské demokracie a výchovy k uvědomělému občanství.

MS: Děkuji vám za kritické pohledy a propojení Evropy – Švýcarska a České republiky.