Válka na Ukrajině či jak tomu představitel Kremlu říká speciální vojenská operace, trvá více jak půl roku. S českým myslitelem Miloslavem Bednářem jsme se podívali „za“ všední den bojů a objasnili jsme fenomén totality jevící se v této nesmyslné válce. Sledujete-li ukrajinský konflikt, naplňuje se to, co hlásal jeden evropský totalitář – Mussolini, pouze to nyní prezentuje jeho pokračovatel Vladimír Putin: „Dokud jsme ještě mladí, udělejme vše, aby svět vypadal podle našich představ“. Ptejme se, co vše ještě v tomto sporu ohrožující Evropu spatříme?

Dialog byl natočen v květnu 2022. 

MS: Pane profesore, povězte, jaké to je, pozorovat dění na východ od nás? Co to znamená pro filozofii?

MB: Co tím přesně myslíte?

MS: Spíše východ s malým „v“ než s velkým „V“. Spíše boje než popis kulturního, socioekonomického celku.

MB: Sám jsem něco takového čekal, ale neočekával jsem to v tak masivní rozsahu, jejž předvedl pan Putin. Sám ho nepovažuji za hlupáka. Svět ví, co on chce. Sám má možná zprávu, že nebude žít dlouho, a rád by dosáhl toho, co by odpovídalo jeho geopolitickým cílům.

MS: Válkou se dosahuje velkých cílů?

MB: Existuje mnoho lidí s tímto přesvědčením, mají takovou ideologii, takovýto pohled na svět. Vzpomeňme známý výrok Hitlera Mussolinimu: „Dokud jsme ještě mladí, udělejme vše, aby svět vypadal podle našich představ“. To pro Putina znamená, že se pohybuje ve vyježděných imperiálních kolejích od carského Ruska po a přes Sovětský svaz.

MS: Co by se podle něj mělo stát s Evropou?

MB: V Evropě by neměly být přítomny Spojené státy americké, tedy zde nemá existovat svoboda a demokracie – a to vše má být pod dohledem Ruska. Rozhodně bych ho nepovažoval za duševně chorého. Je přesvědčený, že popsaný stav je správný a spravedlivý. My, demokratičtí Evropané, a nejen demokratičtí Evropané, nesdílíme jeho přístup.

MS: To znamená, že musíme do zbraně?

MB: Nepochybně!

MS: Uvedl jste, že k nějaké intervenci musí dojít.

MB: V r. 2005 Putin řekl, že největší geopolitickou katastrofou dvacátého století byl rozpad Sovětského svazu a spousta Rusů kvůli tomu zůstala za hranicemi Ruska. Podobně se vyjádřil Hitler o Versailleském míru, protože dost Němců zůstalo mimo německý stát. My Češi jsme na to doplatili zánikem naší prvorepublikové demokracie a svobody „mírovou“ Mnichovskou dohodou evropských velmocí o nás bez nás. Ta předznamenala druhou světovou válku.

MS: Může být válka přirozenou reakcí na nepříznivý běh života?

MB: Raději bych Vaši otázku konkretizoval. Spousta lidí si neuvědomuje, že světem vládne princip politické války.

MS: Myslíte boj odkazující na herakleitovský „polemos“?

MB: Ten, který se přelije v regulérní válku bez ohledu na to, zda bude někým vyhlášena či nikoli. Putin trestá odnětím svobody na patnáct let každého, kdo prohlásí, že je to válka. Princip politické války platí již od Peloponéské války mezi nedemokratickou Spartou a demokratickými Athénami a jejich spojenci. Princip politické války tkví v tom, že nedemokratičtí vládci si uvědomí, že samotná existence svobodných, a proto prosperujících demokratických států pro ně znamená hlavně existenční ohrožení jejich nedemokratické vlády.

MS: Není to způsobeno tím, že nedemokratický způsob není přitažlivý?

MB: Pochopitelně, takový způsob není přitažlivý a takto vyvolané napětí je tím vyhrocenější, čím je demokratický stát blíže nedemokratickému, což byl evidentní případ konfliktu Sparty a Athén. Nyní to sledujeme na případu Ruska a Ukrajiny. Právě na východě Ukrajiny se přitom mluví rusky, což představuje pro diktátora Putina existenční ohrožení. Právě Rusové z protějšího Ruska mohli snadno zjistit, že rozdíl v blahobytu se mezi Ukrajinou a Ruskem prohlubuje. Tento model agresivního jednání chce posléze nedemokratické Rusko vnutit celé Evropě.  A ve spolupráci a součinnosti s totalitní komunistickou Čínou chtějí obě nedemokratické velmoci zlikvidovat demokratickou civilizaci ve světovém měřítku. Za těmito geopolitickými úvahami stojí ideologové jako Alexandr Dugin. Jeho a Putinovým konečným cílem je zlikvidovat Spojené státy jako nejmocnější demokratický stát světa.

MS: Zeptám se dětsky: Proč někdo touží likvidovat zem, která prosperuje?

MB: Proč to učinila Sparta, jsem již vyložil. Princip politické války je lidem na první poslech nepříjemný, protože nepohodlný. Lidé se domnívali, že po ukončení studené války nastane mír na věčné časy. On však není. Proč asi?

MS: Důvod je spojen s existencí nedemokratických států, kde diktátoři chtějí být oslavováni a úspěch druhých je neakceptovatelný?

MB: Zejména nebezpečné jsou ty diktatury, mající velmocenské ambice. To znamená, že cítí existenční ohrožení od demokracií, a proto pokládají za svou povinnost soudobé demokracie zničit. V menším to dělá Írán, ovšem Írán zatím nemá jaderné zbraně, o jejichž výrobu usiluje, ovšem má je Rusko, má je Čína. To jsou nedemokratické a svou podstatou antidemokratické velmoci, jež samozřejmě z hlediska principu politické války vidí existenční ohrožení v samotné existenci demokratických států. Nejvíce to pociťují u těch, kdo jsou blízko nich. Stejný případ jsou Čína s Tchaj-wanem, neboť Tchaj-wan je prosperující čínská demokracie.

MS: Čím to, že se v člověku zrodí touha podmanit si život druhého či životy jiných?

MB: Jde o biologické v nás. Platón by uvedl princip žádostivosti, jenž je v lidské psyché nejsilnější. Právě ten je hybatelem pudu sebezáchovy: úsilí o přežití.

MS: Abych přežil, musím zaútočit a … 

MB: … zaútočit na ostatní lidi, protože jinak bych nepřežil. Zde se uplatňuje čistě biologický princip.

MS: Vidím-li vás, vidím ve vás a priori nepřítele?

MB: Možná lépe konkurenta jako nepřítele. O Číně vůči Rusku uvažujme jako o konkurentu. Vidíme dva diktátorské kohouty usilující o světovládu na jednom smetišti. Jejich společným nepřítelem je ale demokratická civilizace, tedy demokratické státy. Tyto agresivně diktátorské útvary se snaží zlikvidovat sousedské demokratické režimy na Ukrajině, resp. na Tchaj-wanu, protože v nich spatřují životní ohrožení pro sebe jako nedemokratické expanzivní velmoci. Lidem musí zamezit vidět takový režim a přitom se „nakazit“. Vždyť zde byla želená opona, abychom se „nenakazili“ demokracií a svobodou. Nákaza příkladem svobody a demokracie likviduje neomezený diktát nedemokratických vládců nad lidmi.

MS: Ale to je jednání jdoucí proti smyslu věcí!

MB: Tuto skutečnost musíte vysvětlit důstojnickému exsoudruhu KGB-FSB Vladimiru Putinovi. Domnívám se, že je jiného přesvědčení než vy. Určitě se na to dívá opačně, protože jeho způsob vlády zcela naplňuje jeho pohled na svět.

MS: Tedy upozorňujete, že se naplňuje teze: člověk člověku vlkem.

MB: Bohužel, oni to tak vidí. Vládci Ruska a Číny si představují sami sebe jako nejsilnější alfa samce, jimž ostatní mají být po vůli, a proto se například Putin tak stylizuje na videích – je polonahý, jede na koni, střílí tygra. Takto jako pan Putin „neblázní“ soudobý čínský představitel, ale jeho předchůdce a vzor Mao Ce-tung to dělal a tento stav není náhodný. Ve svém jednání uplatňují prvky boje o život bez ohledu na nějaké právo, civilizaci svobodných občanů, kterou oni pohrdají. Asi bychom mohli říci, že se jedná o přírodní nárok vládnout. V pozadí vidíme ideologii přírodní zdravé nezkaženosti, jež musí konečně zlikvidovat domnělou zkaženost Západu.

MS: Oni – viděno z jejich strany, si dokážou představit jedinou možnost nápravy – válku?

MB: Oni si ji zvolili. Jen se podívejte na situaci za první světové války. Německo si přálo válku a tento stav se naplnil. Poté se ukázalo, kdo proti komu válčí. Rakousko – Uhersko napadlo Srbsko, poněvadž atentátník byl srbského původu. Podobnou situaci jsme viděli s Polskem, kdy na tento suverénní stát 1. září 1939 zaútočilo Německo. Reinhard Heydrich zinscenoval pobití německých stráží v Gliwici, ale přitom to byli Němci zavraždění vězni německých koncentráků, převlečení do německých strážních uniforem, aby tak poskytl potřebnou záminku pro německý válečný útok na Polsko. Podobnou inscenaci záminky můžeme vidět před ruským válečným útokem na Ukrajinu.

MS: Jaké podobné situace můžeme spatřit?

MB: Prototyp a princip politické války existuje, jak jsem již uvedl, od peloponéské války mezi Spartou a Athénami, poté tento princip v dějinách poněkud vyšuměl, i když husitství se stalo výjimkou, neboť v Českém království se od r. 1421 v dlouhém období vyjednávání o novém českém králi zavedl stav samosprávné demokratizace státu, jenž tehdejší Evropu závažně provokoval. V moderní době se princip politické války postupně rozvinul. Stal se vůdčím dějinným principem dvacátého i jednadvacátého století. Spousta lidí naivně vykřikuje, že to, co dělá Putin, do 21. století nepatří. Odpovídám: Bohužel patří, protože svět není jen demokratický. Existují v něm nedemokratické velmoci s agresivně globálními ambicemi podle principu politické války.

… Totalita a kontexty …

MS: Ještě se věnujme významu totality. Není jednou z příčin totality také existence nesebevědomých lidí, kteří raději uvolní prostor populistům?  

MB: Přiznejme si, že mnozí mají sklon k pohodlnosti. Tomáš G. Masaryk měl krásnou definici práce jako toho, co nikdo nechce dělat. Lidé upřednostňují přesun práce na někoho jiného. Velmi závažné je mít odpovědnost za vlastní osud. Je to nesmírně riskantní, nebezpečný stav. Mnozí by byli velmi rádi, pokud by se vrátili do dětství a měli tedy znovu ty „velké,“ je obstarávající rodiče.

MS: Považujete to za jednu z příčin vzniku totalitní moci?

MB: Toto je jeden z důvodů příklonu lidí k diktaturám. Jedinci se zbavují odpovědnosti za sebe sama a snaží se přenést ji na někoho jiného, a tím získat údajné šťastné pohodlí.

MS: Není náhodou jedinec definován právě tvořivou prací?

MB: Práce je to, co nikdo nechce dělat, jak říkal Masaryk. Mezi námi existují ti, kdo jsou vychováváni tak, že práce má být jejich životním naplněním. Říká se jim workoholici. Toto je typicky charakteristické v Americe. Američané hodně žijí prací a mají to rádi, líbí se jim to tak. Takových tam není málo. Přesto si myslím, že i tam by většina lidí nejraději nepracovala.

MS: Nesvědčí vaše slova o úpadku, dekadenci? 

MB: Je to v nás! Člověk si přece chce tzv. užívat, mít tzv. pohodu. Lidé mají výrazný sklon k pohodlnému životu, spíše než k životu nepohodlnému a riskantnímu. Zmíním jednu skutečnost – v minulosti jsem kandidoval za stranu Svobodných. Na jednom ze svých propagačních materiálů jsem napsal asi toto: zastávám názor, lidé by měli žít svobodně, a proto by za nás neměla rozhodovat Evropská unie a měli bychom tedy za svůj stát rozhodovat sami. Slyšel jsem poté lidi křičet: nechceme Bednáře, nechceme svobodu, a to znamenalo, proč velké nároky svobody, když za vás může rozhodovat vrchnost.

MS: Člověku byl dán činný rozum a tito jedinci jím pohrdají?

MB: Nezapomínejte: Myšlení bolí (T.G.M.). Lidé touží žít myšlenkově a fakticky bezbolestně.

MS: Nevytvářejí tím náhodou „kulaté“ čtverce?

MB: Taková je skutečnost. Tomáš Masaryk měl otce, jenž byl původně nevolník. Když se Masaryk dostal k velkým penězům díky štědrému daru, obstaral otci dům se zahradou, a tak otec mohl žít jako majitel domu i pozemku. Masaryk říká Karlu Čapkovi, že se divil, když otec pozoroval, jak se o jeho zahradu stará jím najatý zahradník, i když tuto činnost mohl vykonávat sám. Otec nechtěl pracovat, ale toužil být takto „pánem“ žijícím v pohodlí a nemuset se starat o domov.

MS: Nedopracováváme se do pozice pána skrze práci na sobě?

MB: Na této události Tomáš G. Masaryk ukazuje, že jeho otec zůstal myšlenkově nevolníkem, neboť toužil, aby na něj pracovali jiní, tedy aby nemusel pracovat.

MS: Co jiného máme dělat, pokud za naší aktivitou není práce!

MB: Bohužel je to úpadkový sklon, z nějž zjevně pramení diktatury, ne-li totalitní systémy.

MS: Tvrdíte, že totalita ve společenství vzniká tam, kde lidé jsou nesamostatní. Domníváte se, že právě v Rusku vede tamní způsob života k nesamostatnosti?

MB: Tamní režim nepochybně lidi k nesamostatnosti vede.

MS: Jak si vysvětlujete proměnu Ruska ve velmoc?

MB: Je to jaderná velmoc. Její bohatství pramení z vývozu přírodních surovin. O Rusku můžeme tvrdit, že to je něco jako Kuvajt, či jiný emirát, ve velkém. Putin se vlastně proměnil v „petrodiktátora“ a svou vládu nepřímo označil jako pokus o návrat k velmocensky sovětským časům. To samo není dlouhodobě nemožné a Rusko k tomuto cíli postupuje. Vrátíme-li se zpět, Putin je ukázkovým výplodem dlouhodobého totalitního komunistického panství jako uvědomělý a pragmatický důstojník KGB. Má v sobě zakořeněnou touhu po ruské světovládě – minimálně po obnově velmocenského stavu jaký byl v Sovětském svazu – tedy důrazné imperiální síly Ruska – a to v celosvětovém měřítku. Jako hlavního soupeře či protivníka jeho Rusko strategicky výslovně definuje Spojené státy americké.

MS: Hovoříte-li o Rusku tak barvitě, ale řekněte, navštívil jste tento stát?

MB: Za totalitního komunistického vůdce Jurije Andropova jsem krátce navštívil Leningrad, tedy dnešní Petrohrad. Po revoluci jsem již do Ruska nejel, ale mluvil jsem s lidmi, kteří tam žili značně dlouhou dobu, poznali ruský stát s jeho obyvatelstvem, a potvrdili i upřesnili můj kritický názor na ruské vládnutí s ruskou mentalitou.

… Vztah pána a raba v kontextech …

MS: Proč jedinec, jenž dosáhne velmocenského postavení, nepromění svou rabskou mentalitu na panskou?

MB: Diktátoři jsou páni. Naprostá většina lidí je tam rabského původu, jednoduše si to přejí. Do značné míry se raby stávají.

MS: Netouží ti lidé po svobodě?

MB: V této rovině se o to nestarají. Pokládají se za svobodné, když uspokojí své základní životní potřeby, to ostatně stále dost platí i u nás. Za svobodné se pokládají pro možnost navštívit supermarket, tam se procházet a zakoušet atmosféru novodobého chrámu konzumního štěstí a svobody. Svoboda se zde chápe jako spotřební svoboda.

MS: K té občanské zřejmě nedorostli, že?

MB: Ano, nejde pouze o možnost volit, ale právě tak být volen, a mít za druhé odpovědnost.

MS: Dotýkají se Rusové podstatného v životě, jestliže nechtějí být svobodní?

MB: Je důležité vědět, co znamená být svobodný. Musíte mít zkušenost. Bezprostředně za hranicemi Ruska se Ukrajinci stali svobodnějšími, než jsou občané říše Putinovy, Ruské federace. Kvůli tomu se právě na Ukrajině po jejím masivním vojenském přepadení Ruskem odehrává válka. Právě ona představuje důkaz, že se Ukrajinci najednou stali výslovně a aktivně všem na očích svobodnými, či se ke svobodě přiblížili. Nahlédli, že nesvoboda většiny představuje princip existence Ruska. Existence svobodné demokratické Ukrajiny na ruských hranicích se stala hlavním existenčním nebezpečím Putinovy nadvlády nad Rusy. Ona by neexistovala, pokud by v Rusku neexistoval základní konsensus o vládě. To znamená převážný souhlas s tím, že se lidem vládne diktátorsky a dodnes se to, bohužel, nezměnilo.

MS: Umíte si představit proměnu ruského smýšlení z autokracie na demokracii?

MB: Vidíme ji na zčásti ruskojazyčné Ukrajině, proč si tuto proměnu nezkusit představit právě na základě ukrajinského příkladu?

MS: Opravdu je Rusko schopno proměny?

MB: Snad ano, pokud by k tomu mělo možnost vykročit, avšak Putin dělá vše proto, aby se to nestalo, aby Rusko k proměně nevykročilo. To je i smysl jeho válečného napadení Ukrajiny.

MS: Touto cestou touží Putin sjednotit Rusy za hranicemi země?

MB: Vlastně je to Putinův pokus o genocidu – snaha zlikvidovat svobodnou identitu ukrajinského státu jeho likvidačním podřízením Ukrajinu Rusku a válku proto prodlužovat, jak to je jen možné, aby se Ukrajina jako stát nemohla vyvíjet. Jakmile se podaří ochromit Ukrajinu, bezprostřední „nebezpečí“ pro jeho diktaturu bude zažehnáno, protože se ukrajinský stát nebude moci rozvíjet a přestane být nebezpečným sousedním příkladem svobody a demokracie obyvatelstvu, tedy jeho diktátorské nadvládě nad ruskou říší.

… Pomoc Rusku …

MS: Co by Rusko potřebovalo, aby se proměnilo v demokratickou zem? Václav Havel zdůrazňoval, že USA, resp. Západ, by měly primárně pomoci Rusku.

MB: V tom měl naprostou pravdu. Západ se tam měl masivně angažovat ve snaze pomoci ruské demokracii, ovšem takové altruistické úsilí na Západě nepřevážilo. Západní společnosti se do Ruska vypravily za obchodem. Státní vedení USA udělalo chybu, poněvadž se prvořadě a soustavně nezaměřilo na pomoci Rusům vybudovat základy demokratického státu. K tomu tam docházelo ve výrazně menší míře než k dravé ekonomické expanzi.

MS: Nesklízíme nyní plody své nečinnosti?

MB: Máte naprostou pravdu. Vlastně jsme prohráli mír. Tomáš Masaryk psal Benešovi během Versailleské mírové konference, a v dopise, uvedl: Spojenci prohrávají mír. Nestačí vyhrát válku, ale je pak hlavně nutné vyhrát mír. To znamená: proměnit bývalého nepřítele v přítele. Usilovat, aby došlo k narovnání tak, aby poválečné poměry byly spravedlivé.

MS: A ani jeden ze zúčastněných nebyl deklasován.

MB: Spíše by stačilo razantně posílit Rusko ekonomicky souběžně s primárním důrazem na demokratickou státní strukturu ruského státu. Zde selhala prozíravost vůdčích západních demokracií, které nepochopily, že pokud se v Rusku nepodaří vybudovat demokratickou státnost, Rusko se stane zemí s parametry diktátorské agresivní nadvlády jako je tomu nyní. Obnova demokratické státnosti se ale podařila na Ukrajině – a tím se Ukrajina stala pro Rusko zásadně nebezpečnou. Právě na Ukrajině vznikl první ruský státní útvar – Kyjevská Rus, a proto Rusové ideologicky pokládají Ukrajinu za něco jako své původní území. Zdroj tohoto přístupu vychází z této významné skutečnosti. Poté se ale ústřední místo ruského státu přestěhovalo do Moskvy, pak do Petrohradu, a poté po Leninově petrohradském protidemokratickém puči znovu do Moskvy, ale ruská státnost vznikla na nynější Ukrajině. Mimochodem, praotec Čech měl přijít z území nynější hraniční oblasti Ukrajiny a Běloruska – z oblasti Pripjaťských bažin. Právě odtud sem měl připutovat první proud Čechů.

MS: Věříte, že lidské společenství lze demokratizovat, ale vyžaduje to od společnosti velkou sílu.

MB: Například starověké Řecko původně také nebylo demokracií. Některé kultury, jako islámská, mají k autokracii významný sklon. V jiných kulturách jsou podmínky pro demokracii příznivější.

MS: Domníváte se, že Evropa se zaměřila sama na sebe a nechala v Rusku vládnout člověka neodpovědného a opilého?

MB: Uvědomme si, že Evropa tam nemohla dosazovat žádné ruské vládce.

MS: Jelcina si Rusko zvolilo.

MB: Je známo, že například i Winston Churchill byl alkoholik, ale s Jelcinem to dopadlo hůř.

MS: Neudělal nový vládce Kremlu v devadesátých letech demokracii medvědí službu?

MB: Kdo ale byl Jelcin? Šlo o komunistického partajního vůdce v nynějším Jekatěrinburgu. Řekl si, že teď bude demokratem, ale když si to řekne, je to jedna skutečnost, ale pokud o demokracii nic moc nevíte, dělají se chyby. Sice se snažil, jak mohl, ale bez úspěchů.

MS: Rusko se za jeho vládnutí proměnilo v chaotickou zem, …  

MB: … byť skýtal jistou naději. Ano, pokud by se k moci dostal někdo jiný, někdo z ruských demokratů, vývoj by šel jinudy a jinak. Jsem přesvědčen, že je tu vina západních demokracií. Vážněji se nezamýšleli nad výrokem, nad jednou větou Václava Havla z jeho obsáhlého projevu oběma komorám amerického Kongresu z roku 1990. Američané mu dokonce zatleskali ve stoje, ale neřídili se tím. Havel nebyl diktátor USA, aby jim poroučel, co mají dělat. Vláda George Bushe staršího i jeho následovníka byla v tomto podstatném ohledu značně povrchní.

MS: Co znamená pomáhat tomu, kdo se nachází v demokratické nouzi a stovky let žije oddělen od zdravého vývoje?

MB: Jde o velký úkol. Pokud je pomoc nedostatečná, výsledky se obrátí proti nám. Pozdě zjišťujeme, že jsme se zde jako Západ správně nezachovali.

MS: Jaká je podoba totality?

MB: Zřejmě se v Rusku ještě nejedná o plnokrevnou totalitu, ale …

MS: … víme, že žábou na prameni se stal Vladimír Putin.

… Totalitní směrování …

MB: Ten rozhoduje o všem. Prvky totality se utužily. Ptejme se, proč se vláda blíží totalitnímu systému? Ještě to není plnohodnotný totalitní systém. Opravdovou moderní verzi totalitarismu vidíme v Číně. Tam je dohled nad občany větší než v Rusku, je hlouběji propracovaný. Chová se stejně téměř ke všem oblastem Číny. Každopádně nejmodernějším totalitním systémem je komunistická čínská diktatura. Současný diktátor Si Ťin-pching tam zrušil pravidlo střídání komunistických vládců, které uzákonil Teng Siao-pching. Jejich systém jde zatím dál než obnova totality v Rusku.

MS: Zmínil jste, že se zde nachází dva kohouti na jednom „smetišti“.

MB: Podobnou podobu měl vztah Němců a Rusů během II. světové války. Oni se nejprve spojili v paktu Ribbentrop – Molotov. Hitler a Stalin se ale v listopadu 1940 přes prostředníky nedohodli na dělení světa, a tak poté Hitler nařídil realizaci plánu Barbarossa, tedy masivního útoku na Sovětský svaz. Oba režimy se ale navzájem obdivovaly a byly si velmi podobné. Oběma šlo o totalitní ovládnutí světa. Hannah Arendtová to jednoznačně dokazuje.

MS: Jak tomu je se vztahem Spojených států a Číny?

MB: Situace je vyhrocená, ovšem uvědomme si jedno – Čína nenapadla Tchaj – wan. Kdyby se k tomu odhodlala, došlo by k témuž jako nyní na Ukrajině.

MS: Neměli bychom poté další válečný konflikt?

MB: Pochopitelně! Spojené státy právem pokládají totalitní komunistickou Čínu za největšího protivníka. Rusko představuje slabšího soupeře než Čína. S tím rozdílem, že Rusko vlastní jaderné zbraně. Čína má schopnost ovládnout Tichomoří a oblasti Asie, proto se okolní státy Číny obávají.

MS: Bát se je správné?

MB: Měli bychom realisticky vidět, že Rusko představuje hrozbu i pro nás. Neměli bychom si zaslepeně říkat, že se to nás netýká.

MS: Proč západní Evropa neslyšela hlasy Putina, jenž nechtěl Ukrajinu ve strukturách NATO? Proč západní svět neslyšel jeho slova: Ukrajina by měla zůstat neutrálním státem. Nedošlo náhodou k problému již na summitu NATO v dubnu 2008 v Bukurešti, kde dvě postsovětské země požádaly o plnohodnotné členství NATO, že?

MB: Šlo o Ukrajinu a Gruzii. Proti tomu, aby se skutečně zapojili do přípravného programu, se ale postavilo Německo, Itálie, Francie. V NATO se rozhoduje jednomyslně – ne jako v EU – kde se uplatňuje kvalifikovaná většina. S budoucím vstupem Ukrajiny a Gruzie do NATO v podobě jejich okamžitého zapojení do přípravného programu souhlasily např. Spojené státy, Velká Británie, Česká republika, Polsko.

MS: Jaký výsledek měl příslib?

MB: Západní země jim členství obecně přislíbily, ale podstatné bylo, že oba státy nebyly pro nesouhlas některých členských států NATO ihned přijaty do programu pro vstup do NATO. Reálné přijetí se tím odložilo. Tam se vysvětluje, proč se Putin poté rozhodl vyprovokovat válku s Gruzií. Ruská armáda vtrhla téměř do Tbilisi a Gruzii se podařilo politicky ochromit.  Gruzie totiž není schopna cokoliv podniknout, aby vstoupila do NATO, a stále existují obavy z jejího vstupu do aliance na straně Německa, a to u některých jiných členů NATO. S podobným přístupem se souvisle potkáváme i u Ukrajiny.

MS: Asi členství východních států v NATO není dostatečně vysvětlováno. Ani my, Češi, a jiní účastníci procesu ho nevysvětlujeme dostatečně.

… Východisko z konfliktu …

MS: Jaké je východisko z tohoto zbytečného konfliktu?

MB: Není to zbytečný konflikt. Pramení z existence agresivních nedemokratických velmocí, jež velmi vážně touží po světovládě, či alespoň vládě nad částí světa. Může dojít k částečnému nebo dočasnému příměří, avšak principiální konflikt se tím jen oddálí. Tak jako ve studené válce.

MS: Myslíte si, že Vladimír Putin se na Ukrajině nezastaví?

MB: Pokud nebude zastaven, tak určitě.

MS: Praha může být dalším soustem?

MB: Nyní se ukazuje, že ruská armáda je poničena korupcí, že toho není schopna. Jistě by rádi šli dál na západ, ale tíží je stav armády.

MS: My jsme je v roce 1945 vítali šeříky.

MB: Protože nás opravdu osvobodili od Němců, ale nastolili si místo nich v podobě komunistické totalitní diktatury tu svou. Německého kohouta – Hitlera nahradil jeho soupeř a obdivovatel, sovětský kohout – Stalin.

MS: Uvedl jste, že Rusko má zájem jít na Západ. Nepřímo říkáte, že naše i ostatní země evropského Západu a musí začít se zbrojením.

MB: Nebylo předvídavé dát se uchlácholit Mnichovskou dohodou, že nebude válka s Hitlerem. Jednoduše, v Čechách se v minulosti neválčilo jako na Ukrajině a Polsku, ale západní demokracie naši demokratickou zemi předaly Hitlerovi. Tím ji ochromily a v důsledcích rozbily, když vzniklo fašistické Slovensko jako Hitlerův vazalský stát. Českomoravský zbytek Československé republiky následně ihned zabralo Německo a vyhlásilo zde tzv. protektorát. To znamená, že došlo k porušení Mnichovské dohody. Touto tragickou cestou se ovšem válečný konflikt jen oddálil.

MS: Němci dostali čas …

MB: … a také spoustu výzbroje, neboť ji bez boje převzali od silné československé armády.

MS: Uvažujme takto: co kdyby se nyní zvolila odlišná cesta? Ukrajinský prezident Volodomyr Zelenskyj odjel do exilu, nechal část zemi obsadit ruskými vojsky. My bychom nečelili problému?

MB: Asi by následoval stejný vývoj jako u nás, kdy do exilu odešel předtím odstoupivší prezident Edvard Beneš, když jsme podle jeho rozhodnutí přijali Mnichovskou dohodu. Němci si vzali část československého území a významně tím ochromili náš stát. Něco podobného by se stalo, kdyby se Ukrajinci nebránili. Rusové by zabrali východní Ukrajinu, Zelenskyj by odešel do „fešáckého“ exilu do Ameriky. Rusové by svými kroky získali Ukrajinu a šli by dál – a to zřejmě na Moldávii, protože by přestavovala nejsnadnější kořist. Tento malý stát není členem NATO, sousedí s Ukrajinou, Rumunskem a vlastně by tím nepřímo téměř vstoupili do Rumunska, jelikož v Moldávii se mluví rumunsky.

MS: Lze děkovat za skutečnou odhodlanost Ukrajinců?

MB: Ano. Brání se tak, jako jsme se my měli bránit v roce 1938.

MS: Nepanovala zde poraženecká nálada?

MB: Ne, ta nastala až po přijetí Mnichovské dohody o nás bez nás. Většina občanů mobilizaci jednoznačně a nadšeně podporovala a do války by šla. Jakmile vláda řekla: ne, musíme se podřídit, válku bychom prohráli, což bylo sporné, nastal u nás zásadní a hluboký mravní zlom, z jehož zničujících následků jsme se dodnes nevymanili. Byla zde možnost se bránit, a nemuseli jsme zápas prohrát. Možná by vše vypadalo jinak. Německá armáda tehdy ještě nebyla tak silná, u nás neexistovala poraženecká nálada. I část Němců v našem pohraničí souhlasila, aby se stát vojensky bránil.

… Utváření národa …

MS: Domníváte se, že válka v tomto ohledu stmeluje národ?

MB: Ano, bez Putina by nevznikl takto jednotný ukrajinský národ a silný jednotný ukrajinský stát. Putin to dovršil. Putin ukrajinskému národu a jeho státu zásadně pomohl k plnohodnotné existenci. Na Ukrajině část lidí byla proruská, ale ti se po ruském přepadení státu přiklonili k Ukrajincům a podporují obranu vlasti. Opravdu pan Putin dotvořil ukrajinský občanský, politický národ, když se takto rozhodl genocidně zlikvidovat politické ukrajinství. Ukrajinu označil za pseudostát, ale on jej svým válečným činem, tedy zločinem války, naopak dotvořil.

MS: Jde o bratrovražedný boj jako Kaina a Abela v Bibli?

MB: Takový přístup můžeme vidět i mezi komunistickou Čínou a Tchaj-wanem. Na počátku dvacátého století sice na tomto ostrově vládli Japonci, ale nyní by to byla bratrovražedná válka, jakou v té peloponéské zažilo Řecko. Sparťané a Athéňané byli Řeky.  S tím zásadním rozdílem, že jedni demokraté, druzí autokraté. Tento politický princip je zde znovu, a to v plné síle. Patří k rozhodujícím principům politických dějin nejen dvacátého, ale právě tak 21. století.  Je chybné a naivní si myslet, že naše století je stoletím míru a spolupráce. V roce 1900 si lidé mysleli, že je cesta do ráje před námi, zatímco jsme byli na cestě do válečných pekel.

… Pomoc Ukrajině …

MS: Kdo bude pomáhat Ukrajině? Bude definován Mashallův plán 2.0? Kdo to zaplatí?

MB: Nic jiného nám nezbyde. Evropa již dávno není centrem světa. Přeregulovanost Evropské unie ničí evropské hospodářství i demokratickou politiku. Bude to naše společná povinnost a Spojené státy to rády udělají. Ukrajina má naději se poměrně rychle postavit na nohy, kdyby se ubránila s pomocí Evropy a převážně Američanů.

MS: Nezapomínejme na jedno – ruský medvěd je vyzbrojen atomovými zbraněmi.

MB: Právě. Je tu i jisté nebezpečí rozpoutání jaderného konfliktu. Důsledky se týkají nejen nás, ale i Ruska. Putin není takový blázen, aby to riskoval. Sice tím stále vyhrožuje, ale kdyby vystřelil jadernými zbraněmi, Západ střelbu bude opětovat. Poté by došlo k vzájemnému záměrnému zničení obou. Pokud by si to přál, máme zde možnost. Z mého pohledu váhá, protože kdyby si chtěl najít záminku, dávno ji má, neboť Západ Ukrajině pomáhá velmi intenzivně. Uvědomme si, že celá válečná aktivita je zpravodajsky pokrývaná ze strany NATO, protože radarová letadla AVAX létají nad Polskem a informace souvisle předávají ukrajinské armádě. Existuje tak zpravodajské propojení NATO a ukrajinské armády.

Běžným Rusům by mohlo dojít, že Ukrajina je na tom s podporou Západu v zádech lépe než oni. Proto by měli svrhnout Putina.

MS: Existuje tato touha?

MB: Prezident Putin není hlupák, aby toto nevěděl, a proto dělá vše možné, aby se to neuskutečnilo. Kvůli tomu si na svou ochranu zřídil Ruskou gardu. Jako měl Hitler SS, Putin si vytvořil své ochranné těleso. Na Uralu si dal připravit bunkry, kde se může izolovat. Rozhodně nejde o blázna a hlupáka, ale pouze důsledně uvažuje podle principu politické války.

MS: Pohybujeme se v evropském prostoru?

MB: V Evropě nevznikla jenom demokracie, ale i despocie, absolutismus, nacismus, marxismus, komunismus. Zdroj je spojený s Evropou. Ne nadarmo Tomáš Garrigue Masaryk říkal, že Evropa je politická laboratoř světa. Právě Evropa je i opak demokracie, jako se nejprve ukázala Sparta oproti demokratickým Athénám. Tento spor nyní probíhá i v Tichomoří, tak jako v Evropě. Ruský Putinův ministr zahraničí Sergej Lavrov prohlásil nutnost skoncování tzv. nadvlády Ameriky v Evropě.

MS: Existuje někdo, kdo z tohoto sporu může získat?

MB: V případě, že spor a válka dopadnou v náš prospěch, může tím získat demokracie. Je zevnitř pod tlakem militantních antidemokratických směrů, k nimž lze řadit identitární neomarxisty, kteří ovládají i struktury západních politických demokracií. Ti ohrožují základní lidská práva, takže nepřátelé svobody a demokracie existují i uvnitř, hlavně v západnější části Evropy, ale neméně se jim daří v Americe za prezidenta Joe Bidena.