Slovo bláznění, bláznovství v našich hovorech vyslovujeme, rozhodně není ničím, s čím bychom asi šetřili. Ostatně každý má v sobě představu o jisté normalitě, a pokud je narušena, již stavy kolem nás i v nás – a to zpětně – označujeme za projevy bláznovství. Tomáš Holub se domnívá, blázní ten, kdo nevnímá souvislosti, jak se opravdu nachází. Bohužel někteří z nás nenachází souvislosti ve správné hierarchii, přesto nejsou označeni blázny a blázni jsou ti, kteří obhajují širší náhled na skutečnost. Naslouchejme dialogu s tím, kdo svět vnímá vztahově a snad i výsledný pohled na bláznění světa vychází z konkrétních vztahů. Základním východiskem se mu stal Pán, který – dle jeho slov – měl vždy svou duši pod kontrolou, jelikož žil v souvislostech, které jsou občas těžko snesitelné pro někoho – pokud se podíváme například na prostředí české politiky. Kdo tam blázní a kdo žije v souvislostech? O tom rozhoduje i hlas lidí ve volbách. Sám bych odpověděl slovy Marie Rottrové: S tím bláznem si nic nezačínej … Pokud bychom měli dostatečné nároky na naše životy, poté by se těch opravdových bláznů nacházelo ve veřejném prostoru méně, či jejich hlas by byl menší. To však závisí pouze na nás a na našich činech.
Dialog byl natočen během srpna 2020
Bláznění a jeho význam
Je nám bláznění někdy užitečné?